10 C 206/2024-23 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou ze dne , datum, domáhala, aby soud uložil povinnost žalované zaplatit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná coby vlastník a provozovatel nákladního vozidla s nejvyšší povolenou hmotností nad 12 000 kg, RZ: , SPZ, , VIN: , VIN kód, , číslo technického průkazu vozidla , Anonymizováno, , neměla v období od , datum, do , datum, sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ačkoliv jí tuto povinnost ukládal zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů. Při zákonné denní sazbě , částka, za vozidlo činí celková výše příspěvku za provozování vozidla bez tohoto pojištění za uvedené období (42 dnů) částku , částka, . Splatnost příspěvku nastala dne , datum, na základě výzvy doručené žalované dne , datum, . Žalobkyně požadovala k úhradě rovněž částku ve výši , částka, za poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek v souladu s § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů. Žalovaná byla před podáním žaloby o úhradu dluhu písemně vyzývána.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Žalovaná dala na základě výzvy soudu vtělené do usnesení ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , doručené jí fikcí do datové schránky dne , datum, , svým postojem najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů /dále jen „o. s. ř.“/). Žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání již v samotném návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Z žalobkyní předložených a žalovanou nezpochybněných listinných důkazů soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaná se stala na základě kupní smlouvy ve spojení s fakturou – daňového dokladu č. , hodnota, ze dne , datum, vlastníkem a provozovatelem nákladního vozidla s nejvyšší povolenou hmotností nad 12 000 kg, RZ: , SPZ, , VIN: , VIN kód, , číslo technického průkazu vozidla , Anonymizováno, (faktura – daňový doklad č. , hodnota, ze dne , datum, , karta vozidla, sdělení z registru silničních vozidel ze dne , datum, ), přičemž neměla dle nesporovaného tvrzení žalobkyně v období od , datum, do , datum, (celkem po dobu 42 dnů) sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Žalobkyně vyzvala výzvou ze dne , datum, žalovanou ve lhůtě 60 dnů k úhradě příspěvku ve výši , částka, spolu s náklady spojenými s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši , částka, , avšak ta na tuto výzvu nereagovala (výzva k úhradě příspěvku do garančního fondu , Anonymizováno, za následné nepojištěné období ze dne , datum, + informace o sledování zásilky + poštovní podací arch). Bez reakce zůstaly též upomínky žalobkyně ze dne , datum, a ze dne , datum, (upomínka o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu , Anonymizováno, ze dne , datum, , výzva k zaplacení dlužné částky ze dne , datum, ). Na předžalobní upomínku zaslanou žalované právní zástupkyní žalobkyně dne , datum, žalovaná rovněž jakkoliv nereagovala (předžalobní upomínka ze dne , datum, + doručenka datové zprávy).5. Provedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazující zjištěný skutkový stav. Žalovaná žádné důkazy soudu nepředložila. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených a předložených žalobkyní.6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Ačkoliv se žalovaná stala vlastníkem / provozovatelem nákladního vozidla na základě kupní smlouvy ve spojení s fakturou - daňovým dokladem č. , hodnota, ze dne , datum, , neměla pro období od , datum, do , datum, sjednáno pojištění dle § 3 odst. 1 a 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění účinném do 31. 3. 2024 (§ 94 zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění pozdějších předpisů). Žalobkyně je právnickou osobou oprávněnou dle § 4 odst. 1 výše citovaného zákona k výběru příspěvku do garančního fondu od vlastníka a provozovatele motorového vozidla, je-li toto provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a to ve výši zákonné denní sazby dle hmotnosti nákladního vozidla, stanovené v souladu s § 4 odst. 5 výše citovaného zákona v § 2 odst. 1 písm. q) vyhlášky Ministerstva financí České republiky č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění účinném do , datum, (§ 9 vyhlášky Ministerstva financí České republiky č. 69/2024 Sb., k provedení zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění pozdějších předpisů), vynásobené počtem dnů, za něž nebylo pojištění odpovědnosti hrazeno , částka, x 42 dnů = , částka, ). Žalobkyni dále náleží náhrada nákladů za mimosoudní uplatnění práva na příspěvek ve výši , částka, dle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění účinném do 31. 3. 2024, ve spojení s § 2a vyhlášky Ministerstva financí České republiky č. 205/1999 Sb., ve znění účinném do 31. 3. 2024. Žalovaná příspěvek do garančního fondu žalobkyně řádně a včas nezaplatila, tudíž se dostala uplynutím 60 denní lhůty stanovené ve výzvě k jeho úhradě ze dne , datum, dle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), do prodlení a žalobkyni vzniklo dle § 1970 o. z. právo požadovat též zaplacení úroku z prodlení, a to ode dne následujícího po splatnosti příspěvku do zaplacení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, ve znění pozdějších předpisů.7. V závěru soud doplňuje, že podle § 4 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku má za to, že osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. Výše citované ustanovení tak zakládá vyvratitelnou právní domněnku. Vlastníkem vozidla, ať již v registru vozidel registrovaného či nikoliv, je tedy osoba, která podle předpisů práva občanského, nabyla k vozidlu vlastnické právo a toto nepozbyla. Pro nabývání a pozbývání vlastnictví k silničním vozidlům, bez ohledu na skutečnost, zda jsou v okamžiku nabytí či pozbytí vlastnictví v registru vozidel registrována či nikoli, platí stejná pravidla jako pro jakékoli jiné movité věci, neboť žádný k občanskému zákoníku speciální právní předpis nestanoví jinak. Registr silničních vozidel má pouze evidenční funkci, přičemž se zápisem do registru silničních vozidel občanský zákoník nespojuje žádné soukromoprávní následky (a contrario § 1102 o. z.). Registr silničních vozidel se tak zjevně liší např. od katastru nemovitostí, s jehož zápisem občanský zákoník spojuje účinek převodu vlastnického práva k nemovité věci (§ 1105 o. z.) a ve vztahu k němuž se uplatní tzv. princip materiální publicity. Vzhledem k tomu, že ve vztahu k registru silničních vozidel se tento princip neuplatňuje, není vyloučeno, aby byla vlastníkem vozidla osoba odlišná od té, která je jako vlastník evidována v registru silničních vozidel. Na tom nic nemění to, zda předchozí vlastníci splnili svou ohlašovací povinnost vůči registru silničních vozidel (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2016, sp. zn. 10 As 114/2015, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2021, sp. zn. 20 Co 42/2021).8. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a žalobě v plném rozsahu vyhověl.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na ná