10 C 325/2023-23 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 29. 8. 2023 domáhala, aby soud uložil povinnost žalované zaplatit žalobkyni částku 17 120 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná coby vlastník a provozovatel [anonymizována dvě slova] s nejvyšší povolenou hmotností nad [anonymizováno] [hmotnost] do [anonymizováno] [hmotnost], [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno], číslo [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], neměla v období od 5. 8. 2022 do 28. 11. 2022 sjednáno [anonymizována dvě slova] z [anonymizována dvě slova], ačkoliv jí tuto povinnost ukládal zákon č. 168/1999 Sb., o [anonymizována dvě slova] za újmu způsobenou provozem [anonymizováno] a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o [anonymizována dvě slova] z provozu [anonymizováno]), ve znění pozdějších předpisů. Při zákonné denní sazbě 145 Kč za vozidlo činí celková výše příspěvku za provozování vozidla bez tohoto pojištění za uvedené období (116 dnů) částku 16 820 Kč. Splatnost příspěvku nastala dne 4. 4. 2023 na základě výzvy doručené žalované dne 3. 2. 2023. Žalobkyně požadovala k úhradě rovněž částku ve výši 300 Kč za poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek v souladu s § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., o [anonymizována dvě slova] za [anonymizováno] způsobenou [anonymizována dvě slova] a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o [anonymizována dvě slova] z [anonymizována dvě slova]), ve znění pozdějších předpisů. Žalovaná byla před podáním žaloby o úhradu dluhu písemně vyzývána. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Žalovaná dala na základě výzvy soudu vtělené do usnesení ze dne 20. 11. 2023, č. j. [číslo jednací], doručené jí fikcí do datové schránky dne 14. 12. 2023, svým postojem najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů /dále jen„ o. s. ř.“ /). Žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání již v samotném návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z žalobkyní předložených a žalovanou nezpochybněných listinných důkazů soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaná, která je od 30. 5. 2022 do současnosti vlastníkem a provozovatelem [anonymizována dvě slova] s nejvyšší povolenou hmotností nad [anonymizováno] [hmotnost] do [anonymizováno] [hmotnost], [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno], číslo [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] (karta vozidla, sdělení z registru [anonymizována dvě slova] ze dne 6. 12. 2023), neměla dle nesporovaného tvrzení žalobkyně v období od 5. 8. 2022 do 28. 11. 2022 (celkem po dobu 116 dnů) sjednáno [anonymizována dvě slova] za újmu způsobenou provozem [anonymizováno]. Žalobkyně vyzvala [anonymizováno] ze dne 19. 1. 2023 žalovanou ve lhůtě 60 dnů k úhradě příspěvku ve výši 16 820 Kč spolu s náklady spojenými s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč, avšak ta na tuto výzvu nereagovala (výzva k úhradě příspěvku do [anonymizováno] fondu [anonymizováno] za následné nepojištěné období ze dne 19. 1. 2023 + informace o sledování zásilky). Bez reakce zůstaly též upomínky žalobkyně ze dne 26. 4. 2023, ze dne 22. 5. 2023 a ze dne 13. 6. 2023 (upomínka o úhradu nedoplatku příspěvku do [anonymizováno] fondu [anonymizováno] ze dne 26. 4. 2023, výzva k zaplacení dlužné částky ze dne 22. 5. 2023 + doručenka datové zprávy, výzva k zaplacení dlužné částky ze dne 13. 6. 2023). Na předžalobní upomínku zaslanou žalované právní zástupkyní žalobkyně dne 18. 7. 2023 žalovaná rovněž jakkoliv nereagovala (předžalobní upomínka ze dne 18. 7. 2023 + doručenka datové zprávy). 5. Provedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazující zjištěný skutkový stav. Žalovaná žádné důkazy soudu nepředložila. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených a předložených žalobkyní. 6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Ačkoliv je žalovaná vlastníkem a provozovatelem [anonymizována dvě slova] od 30. 5. 2022 do současnosti, neměla pro období od 5. 8. 2022 do 28. 11. 2022 sjednáno pojištění dle § 3 odst. 1 a 2 zákona č. 168/1999 Sb., o [anonymizována dvě slova] za újmu způsobenou provozem [anonymizováno] a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o [anonymizována dvě slova] z [anonymizována dvě slova]“). Žalobkyně je právnickou osobou oprávněnou dle § 4 odst. 1 výše citovaného zákona k výběru příspěvku do [anonymizována dvě slova] od vlastníka a provozovatele [anonymizována dvě slova], je-li toto provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu [anonymizováno], a to ve výši zákonné denní sazby dle nejvyšší povolené hmotnosti vozidla, stanovené v souladu s § 4 odst. 5 výše citovaného zákona v § 2 odst. 1 písm. p) vyhlášky Ministerstva financí České republiky č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů, vynásobené počtem dnů, za něž nebylo pojištění odpovědnosti hrazeno (145 Kč x 116 dnů = 16 820 Kč). Žalobkyni dále náleží náhrada nákladů za mimosoudní uplatnění práva na příspěvek ve výši 300 Kč dle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve spojení s § 2a vyhlášky Ministerstva financí České republiky č. 205/1999 Sb. Žalovaná příspěvek do garančního fondu žalobkyně řádně a včas nezaplatila, tudíž se dostala uplynutím 60 denní lhůty stanovené ve výzvě k jeho úhradě ze dne 19. 1. 2023 dle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), do prodlení a žalobkyni vzniklo dle § 1970 o. z. právo požadovat též zaplacení úroku z prodlení, a to ode dne následujícího po splatnosti příspěvku do zaplacení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky [anonymizováno] věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, ve znění pozdějších předpisů. 7. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a žalobě v plném rozsahu vyhověl. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 17 120 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 300 Kč za návrh ve věci samé (sepis žaloby) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Návrh žalobkyně na zahájení řízení byl soudem posouzen dle § 14b odst. 1 shora citované vyhlášky, když soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobkyně opakovaně uplatňuje své nároky ve skutkově i právně podobných věcech na ustáleném vzoru lišícím se ve své podstatě pouze označením žalovaného, dlužným obdobím a částkami, čímž se celý proces stává z velké části pouze automatizovanou administrativní záležitostí, nevyžadující složité právní posouzení ani zásadní individualizaci skutkových a právních tvrzení. Soud nepřiznal odměnu advokáta ani paušální náhradu výdajů za podání žalobkyně ze dne 8. 12. 2023 (č.l. 19-20 spisu), neboť tímto podáním byly pouze založeny důkazy do spisového materiálu. O povinnosti žalované nahradit náklady řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř. 9. Lhůty k plnění stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.