12 C 346/2023-29 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované stanovena vyživovací povinnost vůči jejímu synovi, [celé jméno účastníka], [datum narození], bytem [adresa účastníka] (dále jen„ [celé jméno účastníka]“), a to s účinností od 10. 7. 2023 ve výši 1 700 Kč měsíčně na účet žalobkyně s tím, že by bylo matce povoleno splácet výživné v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč spolu s běžným výživným. Žalobu odůvodnila tím, že [celé jméno účastníka] požádal žalobkyni o přiznání opakujícího se zaopatřovacího příspěvku podle zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o sociálně-právní ochraně dětí“), který žalobkyně [celé jméno účastníka] přiznala s tím, že aktuální výše příspěvku, tj. od 10. 7. 2023 činí částku 17 250 Kč měsíčně. Na základě přiznání zaopatřovacího příspěvku přešlo právo [celé jméno účastníka] jakožto mladého dospělého na výživné na žalobkyni. Žalobkyně následně podala návrh soudu na stanovení vyživovací povinnosti žalované jako jeho matky ve prospěch [celé jméno účastníka]. Žalobkyně nemá žádné informace o majetkových poměrech žalované, a proto při určení výše vycházela z pravděpodobného výdělku osoby se základním vzděláním, tj. částky 17 000 Kč měsíčně, přičemž výživné pro nezaopatřené dítě starší 18 let je vypočteno jako 10 % z předpokládaného měsíčního výdělku žalované, tj. na částku 1 700 Kč měsíčně. 2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 17. 12. 2023, ve kterém uvedla, že výživné navrhované žalobkyní je pro ni příliš vysoké, neboť se nachází ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Světlá nad Sázavou, kde není pracovně zařazena, a tudíž nemá žádný příjem. V případě pracovního zařazení by její hodinová mzda činila přibližně 7 Kč. Po propuštění bude žalovaná ještě absolvovat léčbu v terapeutické komunitě v [obec], kde rovněž nebude mít možnost pracovního zařazení. Žalovaná nevlastní žádnou nemovitost, ani věci movité. Jediný měsíční příjem žalované činí 100 Kč, popř. sociální poukázky. 3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 18. 1. 2024, na které se dostavila žalovaná. Žalobkyně se z tohoto jednání řádně omluvila. Soud proto ve věci rozhodoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně. <b>4. Při svém rozhodování ve věci soud vycházel ze skutkových zjištění učiněných jednak na základě shodných tvrzení účastníků, jednak na základě provedených důkazů.</b> 5. Účastníci učinili nesporným, že žalovaná má vyživovací povinnost vůči [celé jméno účastníka] jakožto jeho matka. 6. Ze sdělení [stát. instituce] ze dne 12. 7. 2023 soud zjistil, že s [celé jméno účastníka] byl dne 10. 7. 2023 vypracován individuální plán mladého dospělého ve smyslu § 50d zákona o sociálně-právní ochraně dětí. 7. Z usnesení Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 16. 7. 2020 o předání nezletilého [celé jméno účastníka] soud zjistil, že bylo nařízeno jeho předání jako nezletilého do výchovného ústavu [obec], odloučené pracoviště [obec]. 8. Ze sdělení Výchovného ústavu Základní školy, [ulice] školy a Střediska výchovné péče ve [obec] ze dne 29. 6. 2023 bylo zjištěno, že byl [celé jméno účastníka] dne 27. 6. 2023 z tohoto zařízení propuštěn. 9. Z výpisu [celé jméno účastníka] z evidence Rejstříku trestů fyzických osob ze dne 30. 6. 2023 bylo zjištěno, že byl [celé jméno účastníka] odsouzen Okresním soudem [obec] dne 13. 12. 2022 za úmyslný trestný čin zvlášť závažné provinění loupeže dle § 173 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, k odnětí svobody podmíněně s výměrou 18 měsíců a zkušební dobou do 5. 1. 2025. 10. Z výučního listu [celé jméno účastníka] ze dne 15. 6. 2023 a z jeho vysvědčení o závěrečné zkoušce z téhož dne soud zjistil, že [celé jméno účastníka] úspěšně ukončil vzdělávací program středního vzdělávání v oboru vzdělání strojní mechanik. 11. Z rodného listu [celé jméno účastníka] bylo zjištěno, že matkou [celé jméno účastníka] je žalovaná, přičemž jako otec je uveden [jméno] [celé jméno účastníka], narozen 25. 4. 1965, avšak dle tvrzení žalované došlo k popření otcovství a jeho výmazu z předmětného rodného listu. 12. Z rozhodnutí Úřadu práce České republiky – Krajská pobočka v Pardubicích ze dne 3. 8. 2023, které nabylo právní moci dnem 25. 8. 2023 soud zjistil, že tímto rozhodnutím byla na základě žádosti ze dne 12. 7. 2023 [celé jméno účastníka] přiznána dávka zaopatřovacího příspěvku opakujícího se ve výši 17 250 Kč měsíčně ode dne 10. 7. 2023, kdy bylo rozhodnuto na základě podkladů, že jsou splněny všechny zákonem stanovené podmínky pro vznik nároku na tuto dávku. 13. Z výslechu žalované soud zjistil, že žalovaná nemá žádný majetek ani nikoho, kdo by mohl za ni plnit její finanční povinnosti. Vyživovací povinnost k [celé jméno účastníka] měla stanovenou na částku 1 000 Kč ještě v době, kdy se nacházel ve výchovném ústavu, avšak nebyla ji schopna hradit, neboť v té době podstupovala protialkoholní ochranné léčení. 14. Soud neprovedl další důkazy, neboť s ohledem na již provedené dokazování je považoval za nadbytečné, a v rozporu se zásadami hospodárnosti a ekonomie vedení řízení. 15. Shora uvedené listinné důkazy i výslech žalované považuje soud dle ust. § 132 o. s. ř. za věrohodné, tyto důkazy hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž má za to, že provedené důkazy plně prokazují zjištěný skutkový stav a soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. 16. Na základě zjištění učiněných z provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobkyně na základě žádosti ze dne 12. 7. 2023 přiznala [celé jméno účastníka] jakožto zletilému mladému dospělému opakující se zaopatřovací příspěvek pro mladého dospělého ve § smyslu 50b a násl. zákona o sociálně-právní ochraně dětí, a to od 10. 7. 2023 ve výši 17 250 Kč měsíčně, neboť splnil všechny podmínky pro poskytnutí tohoto příspěvku. Rozhodnutí žalobkyně nabylo právní moci dne 25. 8. 2023. Žalovaná je matkou [celé jméno účastníka], avšak nevlastní žádný majetek, nachází se ve výkonu trestu odnětí svobody, kde není pracovně zařazena a nemá tak žádné příjmy. <b>17. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů:</b> 18. Věcnou legitimací je stav vyplývající z hmotného práva, podle něhož účastník je subjektem práva či povinností, jež je předmětem řízení. Její nedostatek je důvodem k zamítnutí žaloby. Soud shledal žalobkyni aktivně legitimní. 19. Podle § 50u odst. 1 zákona o sociálně-právní ochraně dětí náleží-li mladému dospělému zaopatřovací příspěvek podle § 50b odst. 1 uvedeného zákona, přechází právo mladého dospělého na výživné na Českou republiku. 20. Podle § 50u odst. 2 zákona o sociálně-právní ochraně dětí je-li mladému dospělému přiznán a vyplácen zaopatřovací příspěvek podle § 50b, podá krajská pobočka Úřadu práce, která poskytuje zaopatřovací příspěvek, návrh soudu na stanovení výživného pro tohoto mladého dospělého, nebylo-li stanoveno nebo vykonatelně ujednáno dříve anebo neexistuje-li soudem neschválená dohoda o výši výživného. 21. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. 22. Podle § 911 o. z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen se sám živit. 23. Podle § 913 odst. 1 o. z. jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. 24. Podle § 915 odst. 1 o. z. má být životní úroveň dítěte zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. 25. Na základě shora uvedeného skutkového závěru s odkazem na citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k právnímu závěru, že ačkoliv je žalovaná matkou [celé jméno účastníka] a má vůči němu vyživovací povinnost, není schopna žalobkyní navrhované výživné hradit, neboť nemá žádné příjmy, ani nevlastní žádný majetek. [celé jméno účastníka] se již stal zletilým, a přestože žalobkyně mu přiznala zaopatřovací příspěvek podle § 50b zákona o sociálně-právní ochraně dětí, v řízení nebylo prokázáno, že po absolvování středoškolského studia není schopen se sám živit. Pokud by byla žalované uložena povinnost hradit žalobkyní navrhované výživné, s ohledem na majetkové poměry žalované by byl výkon takového soudního rozhodnutí zcela bezúčelný. Soud proto s ohledem na absenci rozhodných odůvodněných potřeb [celé jméno účastníka] a na možnosti a majetkové poměry žalované žalobu ve výroku I. zamítl. 26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve výroku II. v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalované, která měla v řízení plný úspěch, žádné náklady nevznikly.