46 C 335/2023-31 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne 19. 9. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni částku 13 667,50 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žalobkyně tvrdila, že vystavila žalované [anonymizováno] za odebrané [anonymizováno] a [anonymizováno] (13 667,50 Kč), avšak žalovaná neuhradila ničeho. Dne 19. 4. 2023 byla proto mezi účastníky uzavřena dohoda o úhradě dluhu, kterou žalovaná svůj dluh uznala co do důvodu a výše, přičemž to samé učinil také žalovaný, který k danému dluhu přistoupil a zavázal se uhradit veškeré závazky žalované. Žalovaní však neuhradili ničeho, a to ani na předžalobní výzvy. 2. Žalovaní se k žalobě nevyjádřili. 3. Soud věc rozhodl bez nařízení jednání, neboť byly splněny podmínky vyžadované § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) – ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, když žádný z nich nereagoval na výzvu soudu k vyjádření s doložkou dle § 101 odst. 4 o. s. ř. 4. V řízení byl prokázán tento skutkový stav: 5. Žalobkyně dne 2. 1. 2023 vystavila žalované [anonymizováno] [číslo] znějící na částku 13 667,50 Kč, splatnou téhož dne (dále jen„ [anonymizováno]“) ([anonymizováno]). 6. Mezi účastníky byla dne 19. 4. 2023 uzavřena„ [anonymizováno] o [anonymizována dvě slova]“ (dále jen„ [anonymizováno]“), ve které žalovaná co do důvodu a výše uznala svůj dluh vůči žalobkyni v částce 13 667,50 Kč vzniklý neuhrazením [anonymizováno]. Žalovaná současně potvrdila doručení [anonymizováno]. Dlužná částka měla být uhrazena v následujících splátkách: 1. splátka v částce 7 000 Kč – do 20. 5. 2023, 2. splátka v částce 6 667,50 – do 20. 6. 2023. K dluhu žalované přistoupil žalovaný, který dluh též uznal co do důvodu a výše a zavázal se jej uhradit za žalovanou. Pro případ budoucích sporů vzniklých z [anonymizováno] si účastníci ujednaly místní příslušnost„ místně příslušného soudu věřitele“, čímž se zřejmě (vzhledem k adrese sídla žalobkyně) míní [název soudu] ([anonymizováno]). 7. Žalovaní však neuhradili ničeho, pročež se dluh (v souladu s [anonymizováno]) stal bez dalšího splatným. Žalobkyně zaslala žalovaným předžalobní výzvy ([anonymizována dvě slova] ze dne 6. 6. 2023 vč. doručenky do DS z téhož dne; [anonymizována dvě slova] ze dne 6. 6. 2023 vč. dokladu o uložení a vrácení zásilky). 8. Po právní stránce soud věc posoudil takto: 9. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“)„ Uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.“ 10. Podle § 1892 odst. 1 o. z.„ Kdo bez dlužníkova souhlasu ujedná s věřitelem, že za dlužníka splní jeho dluh, stává se novým dlužníkem vedle původního dlužníka a je spolu s ním zavázán společně a nerozdílně.“ 11. Podle § 1968 o. z.„ Dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.“ 12. Podle § 1970 o. z.„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ 13. Vzhledem k prokázanému skutkovému stavu soud žalobě s odkazem na citovaná zákonná ustanovení vyhověl. Druhý žalovaný přistoupil k dluhu dle § 1892 odst. 1 o. z. Oba žalovaní svůj dluh uznali ve smyslu § 2053, když uznání bylo učiněno v písemné formě ([anonymizováno]), co do důvodu ([anonymizováno]) a výše (13 667,50 Kč). Soud proto přiznal žalobkyni nárok na zaplacení částky 13 667,50 Kč. 14. Žalovaní neuhradili ničeho, ocitli se tedy v prodlení ve smyslu § 1968 o. z. a dle § 1970 o. z. má žalobkyně nárok na úrok z prodlení. Žalobkyně tento nárok uplatnila v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (dále jen„ Nařízení“), pročež jí jej soud přiznal. Počátek prodlení soud (v souladu s žalobou) stanovil na 1. den po splatnosti [anonymizováno]. 15. Jelikož se v daném případě jednalo o vzájemný závazek podnikatelů, přiznal soud žalobkyni (s odkazem na § 3 [anonymizováno]) též nárok na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky v částce 1 200 Kč. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 743,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 667,50 Kč sestávající z částky 1 660 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 920 Kč ve výši 823,20 Kč.