47 C 113/2024-26 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobou ze dne , datum, se žalobce domáhal po žalovaném přiznání výživného v částce , částka, měsíčně. Z žalobních tvrzení vyplynulo, že žalobce je zletilý, nadále žije v domácnosti s matkou a otec mu dosud nepřispíval na výživu. Výše příjmu otce není žalobci známa. Náklady spojené s chodem domácnosti, zajištěním potřeb a studiem hradí matka.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. První jednání bylo soudem nařízeno na den , datum, . K jednání se nedostavili žalobce, ani žalovaný, ač byli k jednání řádně předvoláni. Zdejší soud proto jednal podle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků.4. Zdejší soud ve věci provedl důkaz potvrzením o studiu žalobce, ze kterého vzal za prokázané, že žalobce studuje na , právnická osoba, ., a to ve školním roce 23/24 formou denního studia.5. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění. Podle § 910 odst. 1 občanského zákoníku předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 občanského zákoníku výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Podle § 913 odst. 1 občanského zákoníku pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Podle § 913 odst. 1 občanského zákoníku při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.6. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že žalobě není možné vyhovět, neboť žalobce nedostatečně vylíčil veškeré rozhodné skutečnosti, které by odůvodňovaly přiznání výživného pro žalobce, jako zletilého. Žalobce v žalobním návrhu nedostatečně vylíčil okolnosti, na základě kterých by bylo možné dovodit majetkové poměry žalobce a tedy samotnou potřebu přispívat mu na jeho výživu ze strany žalovaného. Zdejší soud mohl vycházet pouze z přiloženého potvrzení o studiu, ze kterého vyplývá, že žalobce studuje v oboru automechanik formou denního studia. Veškeré další skutečnosti však zůstaly soudu neobjasněny. Žalobce tak nedostatečně vylíčil, jaké jsou jeho náklady na studium, jaké náklady jsou spojené s jeho bydlením, stravou, či dalšími výdaji souvisejícími se zajištěním jeho potřeb, zájmů či zdravotní péče. Rovněž žalobce nedostatečně vylíčil majetkové poměry žalovaného, kdy uvedl toliko, že žalovaný pracuje jako stavební dozor v Praze a výše příjmu mu není známa. Žalobce pouze uvedl měsíční výše požadovaného výživného, aniž by však bylo doloženo, že tato částka odpovídá jeho nákladům. Soudu rovněž zůstala neobjasněna životní úroveň jak žalobce, tak žalovaného, rovněž jako to, zda žalovaný je s žalobcem v kontaktu či se jiným způsobem podílí na nákladech domácnosti.7. S ohledem na skutečnost, že žalobce ani žalovaný se nedostavili k jednání dne , datum, , nezbylo zdejšímu soudu než žalobu pro nedostatek tvrzení zamítnout, neboť účastníci se nedostavením se k nařízenému jednání připravili o možnost poučení ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., které by jim bylo při jednání ze strany soudu poskytnuto, a na základě kterého by bylo možné doplnit žalobní návrh o podstatná tvrzení.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť ač byl žalobce v řízení neúspěšný, žalovanému žádné náklady řízení před soudem nevznikly.