59 C 331/2024-22 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou ze dne , datum, domáhala po žalované zaplacení částky 69 775,04 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, ., IČO: , IČO, (, Anonymizováno, ) uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o rychlé půjčce č. , hodnota, , v níž se , Anonymizováno, zavázala poskytnout žalovanému 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal finanční prostředky vrátit v pravidelných měsíčních splátkách po 2 044 Kč se smluvním úrokem ve výši 16,90 % ročně. Rovněž bylo sjednáno pojistné s měsíčním poplatkem 137 Kč měsíčně. Žalovaný přestal hradit stanovené splátky, proto došlo ze strany , Anonymizováno, k zesplatnění dne , datum, . , Anonymizováno, postoupila pohledávku na společnost , Anonymizováno, -, Anonymizováno, a.s. dne , datum, a ta následně na žalobkyni dne , datum, . Žalovaný dlužnou částku 67 947,06 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 721,38 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 609,86 Kč a z dlužných poplatků za pojištění a výzvy v celkové výši 1 827,98 Kč neuhradil ani přes zaslanou předžalobní upomínku.2. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v České republice, žalovaný je státním příslušníkem , Anonymizováno, s bydlištěm v České republice. Mezinárodní příslušnost je dána bydlištěm žalované v souladu s čl. 17 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012. Rozhodným právem je české právo v souladu s čl. 6 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 593/2008.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Protože ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, když žalobkyně souhlasila v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaný ve stanovené lhůtě nereagoval na výzvu soudu k vyjádření s doložkou dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), postupoval soud podle § 115a o. s. ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání.5. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: , Anonymizováno, uzavřela s žalovanou dne , datum, po ověření úvěruschopnosti žalovaného smlouvu o rychlé půjčce č. , hodnota, , která je smlouvou o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému částku 100 000 Kč, a žalovaný se zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách a hradit úrok ve výši 16,9 % ročně z vyčerpané části úvěru a RPSN ve výši 18,19 %. Zároveň bylo sjednáno pojištění ve výši 137 Kč měsíčně (údaje klienta, žádost o poskytnutí informací o úvěru, návrh na uzavření smlouvy, akceptace návrhu, zpracování osobních údajů pro účely registrů, protokol, prohlášení k protokolu o posouzení úvěruschopnosti, obchodní podmínky pro úvěry, všeobecné obchodní podmínky, ceník , právnická osoba, ., souhlas se zpracováním osobních údajů o zdravotním stavu). Žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas, , Anonymizováno, proto zesplatnila úvěr ke dni , datum, (souhrnný výpis z účtu, výzva k okamžitému splacení dluhů ze dne , datum, s přehledem podacích čísel). Pohledávka za žalovanou byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, na společnost , Anonymizováno, -, Anonymizováno, a. s. a poté smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno na všechny známé adresy (rámcová smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně dodatku č. , hodnota, , smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně seznamu pohledávek, smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně seznamu pohledávek, potvrzení úplaty, oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, a ze dne , datum, s přehledem podacích čísel, 2x oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, ). Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu (3x předžalobní upomínka ze dne , datum, , seznam odeslaných výzev, podací arch).1. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazují zjištěný skutkový stav shora uvedený, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní.2. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době.3. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.4. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.5. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč, který se zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 2 044 Kč s úrokem ve výši 16,9 % ročně. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky v plné výši nevrátil. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na společnost , Anonymizováno, -, Anonymizováno, a. s. a poté na žalobkyni dle § 1879 a násl. o. z. , Anonymizováno, zkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy.6. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. o. z.), národní úpravu je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva). Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující o. z., která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 o. z. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 o. z. mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné písm. e)]. Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 o. z., ale i směrnici Rady 93/13/EHS s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti.7. Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud posuzoval další ujednání účastníků, obsažených ve smlouvě o úvěru podle § 2395 o. z.8. Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí jednak poplatek za uzavření smlouvy, jednak úroky. V rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 o. z.) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Sjednaný smluvní úrok ve výši 16,9 % a RPSN ve výši 18,19 % je odpovídající citované judikatuře, a proto soud žalobě v této části vyhověl. Žalovaný dlužnou částku do dne splatnosti nezaplatil, tudíž se dostal dle § 1968 o. z. do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a podle § 1970 o. z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalované vedle zaplacení dlužné částky i zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a soud o něm rozhodl vázán návrhem žalobkyně (§ 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario).9. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 678,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 792 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/