28 C 158/2025-25 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u zdejšího soudu dne , datum, domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost k zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , jejímž předmětem bylo financování osobního automobilu tovární značky , jméno FO, , VIN , VIN kód, . Úvěr byl poskytnut přímo společnosti , právnická osoba, , žalovaný dne , datum, od společnosti , právnická osoba, převzal předmět financování. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, při odečtení pořizovací ceny ve výši , částka, od zaplacené částky žalovaným ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal úvěr splácet v 72 pravidelných měsíčních splátkách a platit úrok ve výši 14,5 % ročně, RPSN činilo 15,5 %, žalovaný se zavázal celkem zaplatit částku , částka, . Žalovaný nezaplatil 68. splátku splatnou dne , datum, , tím došlo ke zesplatnění úvěru. Dlužná částka ke dni , datum, činila , částka, a skládala se z jistiny ve výši , částka, a smluvní pokuty ve výši , částka, . Žalovaný dne , datum, zaplatil částku , částka, a dne , datum, částku , částka, , žalovanému tak zbývá zaplatit částku , částka, . Žalobkyně zaslala žalované dne , datum, předžalobní upomínku.2. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v České republice, žalovaný je státním příslušníkem , Anonymizováno, s bydlištěm v České republice. Mezinárodní příslušnost je dána bydlištěm žalovaného v souladu s čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012. Rozhodným právem je české právo v souladu s čl. 6 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 593/2008.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Protože ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, když žalobkyně i žalovaný ve stanovené lhůtě nereagovali na výzvu soudu k vyjádření s doložkou dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), postupoval soud podle § 115a o. s. ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání.5. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaný uzavřel s žalobkyní , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , jejímž předmětem bylo financování osobního automobilu tovární značky , jméno FO, , VIN , VIN kód, , žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, k rukám společnosti , právnická osoba, , žalovaný se zavázal úvěr splácet 72 měsíčními splátkami a platit úrok ve výši 14,5 % ročně, splátky byly splatné 12. dne v měsíci, RPSN bylo ve výši 15,5 % (smlouva o obchodním zastoupení ze dne , datum, , úvěrová smlouva č. , hodnota, , formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, potvrzení o poskytnutí úvěru, protokol o převzetí vozu, splátkový kalendář). Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, žalovaný nezaplatil 68. splátku splatnou dne , datum, , nezaplatil ani splátky splatné v dubnu až červenci, proto došlo ke zesplatnění úvěru, dlužná částka ke dni , datum, činila , částka, , žalovaný po zesplatnění zaplatil dne , datum, částku , částka, a dne , datum, částku , částka, (úvěrové podmínky, tabulka umoření, přehled plateb, odstoupení ze smlouvy ze dne , datum, , upomínka ke smlouvě č. , hodnota, ). Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku dne , datum, a dne , datum, (předžalobní upomínka ze dne , datum, , podací arch ze dne , datum, , sledování zásilky č. , Anonymizováno, , předžalobní upomínka ze dne , datum, , podací arch ze dne , datum, , sledování zásilky č. , Anonymizováno, ).6. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazují zjištěný skutkový stav shora uvedený, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní.7. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době.8. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši , částka, , který se zavázal splácet s úrokem ve výši 14,5 % ročně. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky v plné výši nevrátil.11. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. o. z.), národní úpravu je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).12. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující o. z., která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13/EHS ze dne , datum, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 o. z. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 o. z. mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné písm. e)]. Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 o. z., ale i směrnici Rady 93/13/EHS s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti.13. Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud posuzoval další ujednání účastníků, obsažených ve smlouvě o úvěru podle § 2395 o. z.14. Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí úroky. V rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 o. z.) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).15. Z databáze ARAD se podává, že průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých domácnostem činila v roce 2018 cca 9 %. Sjednané RPSN ve výši 15,5 % je odpovídající citované judikatuře, a proto soud žalobě v této části vyhověl.16. Žalovaný poskytnutý úvěr do data splatnosti neuhradil, tudíž se dostal dle § 1968 o. z. do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, a podle § 1970 o. z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném vedle zaplacení úvěru i zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a soud o něm rozhodl vázán návrhem žalobkyně (§ 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario).17. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, návrh na zahájení řízení) včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .19. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o.