14 C 253/2025-15 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že dne , datum, uzavřela s žalovanou Smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“) a poskytla žalované úvěr v částce , částka, . Žalovaná se tento úvěr zavázala splatit spolu s úrokem ve výši 19,99 % ročně a poplatkem za zprostředkování úvěru v částce , částka, , a to v pravidelných měsíčních splátkách po , částka, splatných vždy k 1. dni v měsíci počínaje dnem , datum, . Žalobkyně před uzavřením Smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalované, přičemž příjmy tvrzené žalovanou ověřovala a výdaje tvrzené žalovanou porovnala s normativními náklady na bydlení a s částkou životního minima, a následně pak kalkulovala s vyšší z těchto částek. Žalobkyně dále lustrovala žalovanou v příslušných databázích (např. insolvenční rejstřík). Žalovaná uhradila splátky splatné v období od , datum, do , datum, , avšak splátky hradila nepravidelně, a proto žalobkyně úvěr ke dni , datum, zesplatnila. Žalovaná následně dne , datum, uhradila 4 × , částka, a více již ničeho.2. Projednávaná věc má cizí prvek, neboť žalovaná je státním příslušníkem Běloruska s bydlištěm v ČR. Soud se tak nejprve zabýval otázkou pravomoci a rozhodného práva. Pro účely posouzení pravomoci pak soud předběžně posoudil předmět řízení jako spor ze smlouvy o úvěru, přičemž žalovaná má postavení spotřebitele. S ohledem na skutečnost, že Smlouva mezi ČSSR a SSSR o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních (vyhláška č. 95/1983 Sb.) se nevztahuje na problematiku občanskoprávních závazkových vztahů a mezi ČR a Běloruskem nebyla sjednána žádná mezinárodní smlouva, kterou by byla sjednána zvláštní pravidla pro určení pravomoci soudů těchto států k projednávaní sporů plynoucích ze smlouvy o úvěru, aplikoval soud na danou otázku právní předpisy EU (srov. s § 2 zákona č. 91/2012 Sb., zákona o mezinárodním právu soukromém). Pravomoc českých soudů je založena dle čl. 18 odst. 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, neboť žalovaná má coby spotřebitel bydliště v ČR. Rozhodným právem je pak podle čl. 6 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 právo české coby právo země, v níž má žalovaná bydliště.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.4. Soud věc rozhodl bez nařízení jednání, neboť pro tento postup byly splněny podmínky stanovené § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).5. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění a závěru o skutkovém stavu věci:6. Mezi účastníky byla dne , datum, distančním způsobem uzavřena Smlouva a žalované bezhotovostně poskytnut úvěr v částce , částka, . Žalovaná se zavázala tento úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 19,99 % ročně a poplatkem za zprostředkování úvěru službou Zonky v částce , částka, . Měsíční splátky v částce , částka, byly splatné vždy k 1. dni daného měsíce počínaje dnem , datum, (smlouvou; potvrzením o zaslání potvrzovací SMS; potvrzením o vyplacení úvěru).7. Žalobkyně před uzavřením Smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalované tak, že ověřila čistý příjem žalované z výpisu z bankovního účtu žalované, který činil cca , částka, , dále z úvěrových registrů zjistila výdaje žalované na splátky jiných úvěrů, a to ve výši cca , částka, . Disponibilní měsíční příjem žalované určila žalobkyně na částku , částka, (potvrzením o provedení úvěruschopnosti; výpisem z bankovního účtu žalované č. , č. účtu, za období od , datum, do , datum, ; úvěrovou zprávou).8. Žalovaná však sjednané splátky nehradila řádně a včas, neboť první úhradu provedla teprve dne , datum, , kdy uhradila celkem částku , částka, (3 × , částka, ). Dále již nehradila, pročež žalobkyně úvěr dne , datum, zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě částky , částka, do , datum, . Žalovaná následně dne , datum, uhradila celkem částku , částka, (4 × , částka, ). Po započtení těchto úhrad je tak žalovaná dosud na jistině dlužna částku , částka, (splátkovým kalendářem; zesplatňujícím dopisem/předžalobní výzvou ze dne , datum, ).9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.13. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.15. Zjištěný skutkový stav soud posoudil dle citovaných zákonných ustanovení a učinil právní závěr, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., která je zároveň smlouvou spotřebitelskou ve smyslu § 4 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřila a posoudila úvěruschopnost žalované tak, že se žalované dotazovala na její příjmy a výdaje a tyto si ověřila dle výpisů z bankovního účtu žalované a dále si v úvěrových registrech ověřila stávající zadlužení žalované. Takto zjištěné skutečnosti pak nevzbuzovaly žádné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Rozsah a způsob posouzení úvěruschopnosti žalované tak soud v tomto konkrétním případě považuje za dostatečné a vyhovující požadavkům § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná úvěr čerpala, avšak splátky nehradila řádně a včas. Z důvodu prodlení žalované žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě celého úvěru. Žalovaná však provedla pouze částečnou úhradu, a to navíc po datu splatnosti stanoveném žalobkyní. Žalovaná se tedy dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu ve smyslu § 1968 o. z.16. S ohledem na uvedené soud nárok žalobkyně shledal důvodným a žalobě vyhověl, a to jak co do žalované jistiny, tak smluvního úroku (sníženého v souladu s § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru) a úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají toliko ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů řízení nezastoupeného účastníka v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka , částka, představující , částka, za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky (předžalobní výzva a podání žaloby) neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení pen