23 C 60/2026-26 – Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované, aby jí soud uložil povinnost zaplatit částku 34 307 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené dne , datum, . Žalobkyně poskytla na základě smlouvy žalované peněžní prostředky ve výši , částka, , a to bezhotovostním převodem na její bankovní účet. Žalovaná se zavázala za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši , částka, . Jistina i poplatek žalovaná měla uhradit žalobkyni do , datum, . Před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřila totožnost žalované skenem dokladu totožnosti a vyžádala si od žalované informace o jejích rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace a dokumenty byly žalobkyní vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalované. Žalobkyně dospěla k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Žalovaná na svůj dluh uhradila pouze částku , částka, . Žalovaná částka se skládá z jistiny , částka, , poplatku , částka, , z nákladů spojených s uplatněním pohledávky , částka, a smluvní pokuta ve výši , Anonymizováno, % denně z dlužné částky, ve výši , částka, . Žalovaná ničeho ani přes výzvu právního zástupce žalobkyně neuhradila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Podle ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Soud jednal v nepřítomnosti žalované, které bylo předvolání k ústnímu jednání doručeno včas a řádně, ta však omluvu ani žádost o odročení jednání soudu nedoručila.4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Strany uzavřely dne , datum, smlouvu o zápůjčce. Na základě této smlouvy poskytla téhož dne žalobkyně žalované částku , částka, na její bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit žalobkyně celkem částku , částka, coby jistinu a , částka, coby poplatek, a to do , datum, . RPSN bylo sjednáno ve výši 6 918 % (prokázáno smlouva o zápůjčce ze dne , datum, , všeobecné obchodní podmínky, výpis z účtu žalobkyně).5. Žalovaná uhradila žalobkyni celkem , částka, , a to dne , datum, (prokázáno tvrzením žalobkyně, viz interní tabulka žalobkyně).6. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky a upozornila ji na smluvní pokutu, která jí vzniká neuhrazením dlužné částky po splatnosti (prokázáno upomínkou ze dne , datum, , , datum, , , datum, a ze dne , datum, ).7. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce zaslala žalované předžalobní upomínku s výzvou k úhradě dlužné částky (prokázáno výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne , datum, vč. podacího lístku z téhož dne).8. Po právní stránce soud posoudil věc dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „SpotřÚ“), a to s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru.9. Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.11. Podle § 2 odst. 1 SpotřÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.12. Podle § 86 odst. 1 SpotřÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Podle § 86 odst. 2 SpotřÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.14. Podle § 87 odst. 1 SpotřÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Podle § 75 SpotřÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.16. Žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvu o zápůjčce dle ustanovení SpotřÚ. Na základě smlouvy dne , datum, žalobkyně poskytla žalované částku , částka, . Celkovou dlužnou částku , částka, , jistinu , částka, a poplatek , částka, , se žalovaná zavázala splatit do , datum, s RPSN ve výši , Anonymizováno, %. Žalobkyně vystupovala vůči žalované jako podnikatel a žalovaná vystupovala jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde o spotřebitelskou smlouvu. Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá možnost je ovlivnit.17. Žalobkyně nezkoumala dle názoru soudu úvěruschopnost žalované dostatečně. Ke způsobu zkoumání úvěruschopnosti žalované soud dodává, že není dostačující, aby poskytovatel úvěru vyšel pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalované o jejích osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří. K obdobným závěrům dospěl též Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Z důkazů předložených žalobkyní nevyplývá, že by žalobkyně měla ucelený přehled o příjmech a výdajích žalované (úplné výpisy z účtů, přehled výdajů, pracovní smlouvu, případné smlouvy o poskytnutí dalších úvěrů, nájemní smlouvu apod.). Pokud by tyto doklady žalobkyně měla k dispozici, pak by si mohla udělat ucelený pohled na příjmy a výdaje žalované a na její schopnost splatit zápůjčku. Žalobkyně si tak nemohla vytvořit ucelený pohled na příjmovou a výdajovou sitauci žalované. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované řádně a dostatečně.18. Závěr, že pokud není řádně zkoumána úvěruschopnost žadatele o úvěr, nelze uzavřenou smlouvu o úvěru chápat za platně uzavřenou, je v souladu s úvahami obsaženými v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ve spojení s konstantní judikaturou , adresa, Evropské unie a Ústavního soudu. Jak uvedl Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (CA Consumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus a další) čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), bod 26, znamená, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 vydaném pod sp. zn. III. ÚS 4129/18 to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven nebo nikoli.19. S ohledem na výše citovaný nález Ústavního soudu je tak, bez ohledu na zákonné zakotvení povinnosti soudu zkoumat, zda věřitel zkoumal úvěruschopnost žalovaného, povinností soudu toto zkoumat, aniž by bylo nutné zohlednit, že v ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je zakotvena námitka spotřebitele, tj. že ze zákona plyne pouze relativní neplatnost smlouvy o úvěru. Což ostatně též ve svém roz