35 C 52/2026-25 – Obvodní soud pro Prahu 10

[1] Žalobkyně se žalobou domáhala, aby soud žalované uložil povinnost zaplatit jí částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši , Anonymizováno, % ročně od , datum, do zaplacení a nahradit náklady řízení. Tvrdila, že její právní předchůdkyně uzavřela se žalovanou dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě jí poskytla úvěr původně ve výši , částka, , následně navýšený a vyčerpaný celkem do výše , částka, , splatný dne , datum, , přičemž žalovaná se zavázala uhradit též smluvní úrok ve výši , částka, . Pohledávku měla žalobkyně nabýt smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, .[2] Žalobkyně dále uvedla, že původní věřitelka poskytovala úvěry prostřednictvím internetové stránky , Anonymizováno, , na níž žalovaná vyplnila registrační formulář, seznámila se s podmínkami úvěru a následně uzavřela smlouvu o úvěru prostředky komunikace na dálku. Tvrdila rovněž, že žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak do data splatnosti jej nesplatila, dostala se do prodlení a byla upomínána původní věřitelkou i právní zástupkyní žalobkyně.[3] Pro případ, že by soud neměl za prokázaný nárok ze smlouvy o úvěru, žalobkyně navrhla, aby byl nárok v části jistiny posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, neboť na bankovní účet žalované měla být původní věřitelkou převedena částka , částka, .[4] Usnesením ze dne , datum, soud žalobkyni vyzval, aby doplnila žalobu, zejména aby konkrétně uvedla, z jakých informací o osobních, majetkových a příjmových poměrech žalované původní věřitelka při posouzení úvěruschopnosti vycházela, jak byly zohledněny její příjmy a výdaje, zda a jak bylo přihlédnuto k jejím dalším závazkům, zda bylo nahlíženo do registrů a s jakým výsledkem, jak byla schopnost žalované splácet vyhodnocena s ohledem na výši úvěru, možnost jeho navýšení a dobu trvání úvěrového vztahu, a dále aby uvedla, zda a v jakém rozsahu žalovaná na úvěr plnila, včetně dat, výše a započtení jednotlivých plateb. Současně byla vyzvána k označení důkazů k těmto tvrzením.[, právnická osoba, jednání, ačkoli byli účastníci řádně a včas předvoláni, se nikdo z nich nedostavil; žádný z nich ani nepožádal z důležitého důvodu o jeho odročení. Soud proto věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.[6] Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní, zejména smlouvou o úvěru, obchodními podmínkami , Anonymizováno, ., dokladem o provedení verifikační platby, listinami o postoupení pohledávky, upomínkami a listinou označenou „Potvrzení o finančních transakcích k úvěrové smlouvě č. , hodnota, “. Dále přečetl vyjádření žalobkyně doručené soudu dne , datum, .[7] Žalobkyně ve vyjádření doručeném soudu až v den nařízeného jednání popsala způsob uzavírání úvěrových smluv prostřednictvím uživatelského profilu na internetové stránce původní věřitelky. Uvedla, že uživatelský profil je zřízen registrací žadatele a je chráněn heslem. Při uzavření první smlouvy je identita uživatele ověřována verifikační platbou nejméně , částka, z bankovního účtu uživatele na účet věřitelky. Návrh smlouvy je následně přijat v uživatelském profilu; při první smlouvě je okamžikem přijetí návrhu provedení verifikační platby, při dalších smlouvách kliknutí na tlačítko „uzavřít smlouvu o úvěru“. Na podporu těchto tvrzení žalobkyně označila smlouvu o úvěru, obchodní podmínky a doklad o verifikační platbě.[8] Žalobkyně dále uvedla, že žalovaná uhradila původní věřitelce na předmětný dluh dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, a dne , datum, částku , částka, , tedy celkem , částka, . Tyto úhrady podle žalobkyně nebyly do žalované částky promítnuty z důvodu administrativní chyby. Žalobkyně proto vzala žalobu v rozsahu , částka, s příslušenstvím zpět a nadále se domáhala zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení a náhrady nákladů řízení.[9] Z provedených důkazů soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako podnikatelkou poskytující spotřebitelské úvěry a žalovanou jako fyzickou osobou nepodnikající byla sjednána smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená distančním způsobem. Aktivní věcná legitimace žalobkyně byla doložena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, .[10] Z listiny „Potvrzení o finančních transakcích k úvěrové smlouvě č. , hodnota, “ soud zjistil, že žalované byly poskytnuty dne , datum, částka , částka, , dne , datum, částka , částka, a dne , datum, částka , částka, , celkem , částka, . Z vyjádření žalobkyně soud dále zjistil, že žalovaná na toto plnění uhradila celkem , částka, .[11] Na projednávanou věc dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 odst. 1 tohoto zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo před změnou závazku spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru; spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 poskytovatel posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě zejména na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o její finanční a ekonomické situaci. Informace poskytnuté spotřebitelem je poskytovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, a je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů (§ 84 odst. 2 uvedeného zákona).[12] Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná; soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je v takovém případě povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem.[13] Žalobkyně ve svém doplnění popsala proces identifikace žadatele a uzavření smlouvy. Tato tvrzení a k nim označené důkazy však neobsahují konkrétní údaje o posouzení úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně neuvedla ani nedoložila, z jakých konkrétních a ověřených údajů o příjmech, pravidelných výdajích, dalších závazcích, majetku či dosavadním plnění dluhů žalované původní věřitelka vycházela při posuzování její úvěruschopnosti. Neuvedla ani, jaké konkrétní registry byly využity, jaký byl jejich obsahový výstup a jaký význam měl pro závěr o schopnosti žalované úvěr splácet. Nepředložila žádné podklady z úvěrové dokumentace ani záznam o vyhodnocení úvěruschopnosti.[14] Žalobkyně proto neunesla břemeno tvrzení ani důkazní břemeno ohledně splnění povinnosti původní věřitelky podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Platí to tím spíše, že podle žalobních tvrzení byl úvěr původně poskytnut ve výši , částka, a následně navýšen až na , částka, , aniž byly doloženy konkrétní podklady o tom, na základě jakých ověřených údajů poskytovatelka dospěla k závěru, že žalovaná bude schopna takto navýšený úvěr splatit nejpozději do , datum, .[15] Soud proto uzavřel, že smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru a je neplatná podle § 87 odst. 1 téhož zákona, k čemuž soud přihlédl z úřední povinnosti.[16] Důsledkem neplatnosti smlouvy je, že žalobkyni nevznikl nárok na smluvní úrok ve výši , částka, . Úhrady žalované je nutno v plném rozsahu zohlednit proti skutečně poskytnuté jistině, neboť z neplatné smlouvy nemohlo vzniknout právo na smluvní úrok. Po odečtení částky , částka, od částky , částka, zbývá nevypořádané plnění ve výši , částka, .[17] V tomto rozsahu je žaloba důvodná jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení z plnění poskytnutého bez právního důvodu. Soud proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, .[18] Soud nepřiznal požadovaný úrok z prodlení. Povinnost žalované vrátit jistinu v důsledku neplatnosti smlouvy se řídí zvláštní úpravou § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, podle níž má být jistina vrácena v době přiměřené možnostem spotřebitele. Žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že by žalovanou k vrácení plnění z neplatné smlouvy vyzvala, ani že jí určila dobu k plnění. Neprokázala tedy, že by se žalovaná dostala do prodlení s vrácením nevypořádaného plnění. Z obsahu spisu zároveň nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly určení delší lhůty k plnění nebo povolení splátek; soud proto uložil žalované splnit přiznanou povinnost v obecné třídenní lhůtě od právní moci rozsudku.[19] Žalobkyně vzala žalobu v rozsahu , částka, s příslušenstvím zpět před rozhodnutím ve věci. Soud proto řízení v tomto rozsahu podle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. zastavil. Žalovaná proti zpětvzetí nevznesla nesouhlas z vážných důvodů.[20] Po částečném zpětvzetí žaloby činil dále projednávaný peněžitý nárok , částka, . Z něj soud žalobkyni přiznal , částka, jako dosud nevypořádané plnění. Žalobu proto zamítl co do čá