Obvodní soud pro Prahu 10 8 C 116/2026-17 – Náklady řízení

Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení shora uvedené částky s tím, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 18. 12. 2025 mezi společností , právnická osoba, jako původním věřitelem a postupitelem a společností , právnická osoba, . jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 14. 7. 2025 Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejím základě poskytl žalovanému úvěr v původní výši 20 000 Kč. Žalovaný následně využil svého práva na navýšení úvěru, načerpal úvěr v celkové výši 20 000 Kč, který měl být splacen nejpozději 21. 9. 2025. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Žalovaný se dostal do prodlení s vrácením úvěru. Žalovaný se ve smlouvě zavázal uhradit smluvní úrok ve výši 10 426 Kč. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka v celkové výši 30 426 Kč skládající se z celkové nesplacené jistiny úvěru ve výši 20 000 Kč a smluvního úroku 10 426 Kč nejpozději splatných dne 21. 9. 2025, to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od následujícího dne po datu splatnosti úvěru. Přirůstání smluvního úroku k jistině bylo sjednáno v úvodních ustanovení smlouvy na straně 1. Žalovaný se seznámil s veškerými poplatky za poskytnutí úvěru a úroky spojenými s požadovaným úvěrem. Dále vyplnil registrační formulář, kde napsal své osobní údaje, telefonní číslo , tel. číslo, emailové adresy. Poté byl obeznámen s obsahem a podmínkami, právy a závazky a sankčními ujednáními plynoucími z uzavření smlouvy. Tímto žalovaný učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy vůči původnímu věřiteli. Žalovaný potvrdil, že návrh smlouvy o spotřebitelském úvěru přečetl. Jako variabilní symbol, který identifikoval veškeré vzájemné platby mezi stranami bylo dohodnuto číslo smlouvy. Po přijetí této platby žalovaný doplnil zbývající údaje, kterými byly mimo jiné číslo občanského průkazu, název bankovní instituce, u které měl vedený peněžní účet a trvalé bydliště. Žalovaný byl povinen seznámit se s podmínkami, právy a sankčními ujednáními plynoucími z této smlouvy. Původní věřitel úvěr vyplatil dne 14. 7. 2025 převodem z bankovního účtu věřitele na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, .2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. Soud provedl dokazování těmito listinami. Ze Smlouvy o úvěru číslo , hodnota, bylo zjištěno, že původní věřitel , Anonymizováno, , Anonymizováno, . a žalovaný uzavřeli Smlouvu o úvěru. Na jejím základě poskytl žalovanému úvěr v původní výši 20 000 Kč, přičemž minimální měsíční splátka měla činit 5 % výše jistiny, plus úrok přirostlý za předchozích 30 dnů každý 30. den ode dne načerpání úvěru do úplného splacení. Maximální počet minimálních měsíčních splátek byl 11 a 12. splátka ve výši nesplaceného zůstatku úvěru. Zápůjční úroková sazba činila 279,83 % ročně. Úrok je počítán denně z výše nesplacené jistiny úvěru. Denní úrok se stanoví z roční úrokové sazby s předpokladem kalendářního roku trvajícího 365 dní. RPSN roční procentní sazba nákladů na úvěr je 1141 %. Dále byly v této smlouvě dohodnuty podmínky úvěru, doba trvání úvěru, odstoupení a výpověď.4. Z potvrzení o odchozí úhradě ze dne 14. 7. 2025 bylo zjištěno, že žalovanému byla zaslána částka 20 000 Kč.5. Z výzvy k úhradě ze dne 19. 8. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k zaplacení částky 24 655 Kč.6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 18. 12. 2025 mezi společností , právnická osoba, IČO , IČO, a žalobcem bylo zjištěno, že účastníci smlouvy uzavřeli Smlouvu o postoupení pohledávek a ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci.7. Z oznámení o postoupení pohledávky z 21. 2. 2026 bylo zjištěno, že toto postoupení pohledávky bylo oznámeno žalovanému s dokladem o odeslání doporučené zásilky. Z výpisu z bankovního účtu ze dne 13. 11. 2024 bylo zjištěno, že byla doručena částka 0,01 Kč jako ověření účtu žalovaného u banky Creditas.8. Po takto provedeném dokazování soud zjistil tento skutkový stav:9. Právní předchůdkyně žalobkyně coby poskytovatel spotřebitelských úvěrů uzavřela s žalovaným dne 14. 7. 2025 Smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, na základě které poskytla žalovanému částku 20 000 Kč (smlouva o úvěru, potvrzení o provedených platbách). Žalovaný se ve smlouvě zavázal, že úvěr bude splácet po splátkách ve výši 5 % výše jistiny plus přirostlého úroku za předchozích 30 dnů a úvěr bude splacen 21. 9. 2025. Roční procentní sazba nákladů byla sjednána ve výši 1141 % (smlouva o úvěru). Žalovaný nesplácel řádně a právní předchůdkyně žalobkyně zaslala žalované dne 19. 8. 2025 výzvu k úhradě, jímž vyzvala k zaplacení dlužné částky bezodkladně. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2025 postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek, seznam postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní výzva s dokladem o podání doporučené zásilky).10. Soud nemá důvod pochybovat o uvedených skutečnostech, situaci, kdy žalovaný soudu žádné důkazy nepředložil, k žalobě se nevyjádřil.11. Po právní stránce posoudil soud věc takto. Na projednávanou věc soud aplikoval ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.12. Podle § 2395 a následujících o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty, v téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.13. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k splnění od počátku nemožnému.14. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli Smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit ve splátkách nejpozději do 21. 9. 2025 včetně úroku ve výši 5 % měsíčně z jistiny a úroku přirostlého za předchozích 30 dnů, přičemž zápůjční úroková sazba činila 279,83 % ročně. Právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala podle § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku. A žalovaný vystupoval jako spotřebitel ve smyslu § 419 o. z. jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání. Proto jde podle § 1810 o. z. o smlouvu spotřebitelskou, která se řídí zákonem č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. V projednávaném případě jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá možnost je nějak ovlivnit. Z tohoto důvodu je chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku a jiných předpisů před zneužitím postavení podnikatele.15. Soud má za to, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, jak jí ukládá ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Zkoumání úvěruschopnosti neuvedla žalobkyně žádná tvrzení, soud však nepovažoval za nutné žalobkyni vyzývat k doplnění tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, neboť i pokud by se ukázalo, že právní předchůdkyně žalobkyně své povinnosti podle § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru dostála, Smlouva o úvěru by byla neplatná z důvodu nepřiměřeného sjednaného úroku.16. Poskytovatel úvěru splnil povinnost podle zákona, tj. ve smlouvě uvedl mimo jiné i RPSN roční procentní sazbu nákladů ve smyslu § 133 zákona o spotřebitelském úvěru. V posuzovaném případě bylo ve smlouvě uvedeno, že RPSN činí v 1141 %, přičemž průměrná roční procentní sazba nákladů úvěrů pro domácnosti v roce 2020 se pohybovala u spotřebitelských neúčelových úvěrů přibližně v rozmezí 7,6 % až 8,1 % ročně. Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy, není úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ) a nikoliv mnohonásobkem jako v projednávaném případě. Proto z důvodu absolutní neplatnosti předložené smlouvy má žalobkyně nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve výši nesplacené jistiny úvěru, což v tomto případě činí částku 20 000 Kč, což je částka, kterou byl žalovaný uznán povinným zaplatit ve výroku I. rozsudku společně se zákonným úrokem z prodlení platným pro první den prodlení.17. S ohledem na výše uvedené důvody o nesplnění povinnosti podle § 75 a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru mající za následek absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, byla žaloba co do požadavku na zaplacení smluvního úroku zamítnuta.18. Podle usnesení Vrchního soudu v Olomouci. sp. zn. , Anonymizováno, ze dne 26. 7. 2006 se při rozhodování o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. považuje za předmět řízení i příslušenství žalované jistiny.19. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. když přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 507,30 Kč. Přičemž tato částka představuje 31,46 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 65,73 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 34,27 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 218 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Advokátního tarifu z tarifní hodnoty sporu ve výši 30 426 Kč sestávající z částky 2 340 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 advokátního tarifu včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 450 Kč, podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a DPH ve výši 21 % z částky 5 580 Kč ve výši 1 171,80 Kč.20. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., povinnost žalovaného zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně pak podle § 149 odst. 1 o. s. ř.