8 C 243/2025-17 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 4.12.2025 domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni shora uvedenou částku s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu smlovy o nájmu věcí movitých č. , Anonymizováno, , kterou uzavřela žalobkyně s žalovaným. Žalovaný způsobil žalobci škodu nevrácením předmětu nájmu, nářadí bylo pronajato do 17.3.2025 a dne 24.3.2025 bylo žalobci oznámena ztráta. Žalovaný tak žalobci způsobil škodu ve shora uvedené výši Dluh žalovaní žalobkyni do podání žaloby neuhradili. Žalobkyně požaduje rovněž náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč.2. Usnesením ze dne 12.1.2026, č. j. , Anonymizováno, , soud žalovanou v souladu s § 114b o. s. ř. vyzval, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení uvedeného usnesení písemně vyjádřila ve věci samé k žalobě, která jí byla doručena spolu s ním. Zároveň soud žalovanou poučil o následcích nesplnění této výzvy vyplývajících ze shora uvedeného zákonného ustanovení.3. Dne 13.1.2026 bylo uvedené usnesení doručeno žalované do vlastních rukou prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky (ve smyslu § 49 odst. 6 o. s. ř.). Žalovaná se k žalobě do dnešního dne nikterak nevyjádřila, přičemž lhůta k vyjádření jí marně uplynula.4. Podle § 153a odst. 1 o. s. ř. soud rozhodne rozsudkem pro uznání tehdy, uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok, který je proti němu žalobou uplatňován. Dle § 153a odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o. s. ř.). Dle § 153a odst. 3 o. s. ř. rozhodne soud rozsudkem pro uznání také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5 a § 114c odst. 6 o. s. ř.).5. Podle § 114b odst. 5 o. s. ř. jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 (§ 114b odst. 1 o. s. ř.) včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3 o. s. ř.) musí být poučen. To neplatí, jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby.6. Vzhledem k tomu, že žalovaná ve stanovené lhůtě ani později vyjádření k žalobě neučinila, nastaly tedy podmínky pro postup dle výše citovaných ustanovení a soud o žalobě rozhodl, aniž by nařizoval jednání (153a odst. 4 o. s. ř.), rozsudkem pro uznání.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 13327 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu v částce 4 888 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 97 759 Kč sestávající z částky 5020 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby) včetně 2 paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % .8. Lhůta k plnění byla v obou případech stanovena v délce tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. a dle § 149 odst. 1 o. s. ř. byla povinnost žalované k náhradě nákladů řízení stanovena k rukám zástupkyně žalobce.