3 C 7/2020-62 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 1. 11. 2019 domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 37 800 Kč s příslušenstvím. Podání žaloby odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba], [IČO], uzavřela se žalovaným dne [datum] Smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytla žalovanému v hotovosti v den uzavření smlouvy finanční prostředky ve výši 23 000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně zápůjčku a dále částku 19 230 Kč tvořenou kapitalizovaným úrokem za sjednanou dobu trvání smlouvy ve výši 3 028 Kč (úroková sazba činila dle čl. 4 smluvních podmínek 20,50 % ročně), odměnou za administrativní zpracování půjčky ve výši 4 727 Kč a náklady na hotovostní inkaso splátek ve výši 11 475 Kč, a to formou 60 týdenních splátek po 704 Kč, přičemž splatnost poslední splátky byla stanovena dnem 27. 4. 2017. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně a včas neplnil, poslední splátku zaplatil dne 10. 7. 2016. Marným uplynutím lhůty pro úhradu poslední splátky vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo na uhrazení jistiny dluhu ve výši 20 988 Kč a dlužného poplatku ve výši 16 812 Kč. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně odvozuje od Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019, na základě níž pohledávku vůči žalovanému žalobkyně nabyla od právní předchůdkyně, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem z téhož dne. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhá i zaplacení příslušenství pohledávky v podobě úroku a zákonného úroku z prodlení, které částečně kapitalizovala ke dni postoupení pohledávky, tj. ke dni 24. 6. 2019. V období po postoupení pohledávky nebylo žalobkyni žalovaným zaplaceno ničeho. 2. Žalobkyně k výzvě soudu ze dne 1. 9. 2020 ohledně toho, zda při sjednávání úvěru postupovala právní předchůdkyně s odbornou péčí podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ zákon č. 145/2010 Sb.), v rámci svého písemného podání ze dne 7. 9. 2020 doplnila, že právní předchůdkyně žalobkyně veškeré povinnosti stanovené jí zákonem splnila. Právní předchůdkyně žalobkyně zhodnotila informace poskytnuté jí před uzavřením smlouvy o zápůjčce, přičemž tyto současně ověřila doklady uvedenými v zákaznické kartě žalovaného. Žalovaný navíc výslovně svým podpisem pod textem smlouvy prohlásil, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr. Na základě těchto skutečností právní předchůdkyně žalobkyně dospěla k názoru, že schopnost žalovaného splácet zápůjčku je dostatečná. Žalobkyně v dané souvislosti dále uvedla, že sice nemá k dispozici zákaznickou kartu ani jiné podklady vztahující se ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, nicméně tyto si již od své právní předchůdkyně vyžádala a soudu je doloží ihned poté, co je obdrží. 3. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil. K ústnímu jednání nařízenému na den 10. 12. 2020 se bez omluvy nedostavil, ani nepožádal o jeho odročení, ačkoli mu bylo předvolání k jednání včetně žaloby doručeno prostřednictvím dožádaného obecného soudu [země] dne 2. 11. 2020, tedy více než 10 dnů před jeho konáním. Vzhledem k tomu, že žalobkyně se z účasti na ústním jednání omluvila, bylo ve věci jednáno v nepřítomnosti obou účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“). 4. Provedeným dokazováním byla soudem učiněna níže uvedené skutková zjištění: 5. Ze Smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] včetně Smluvních podmínek Smlouvy o zápůjčce jako nedílné součásti předmětné smlouvy bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba], [IČO], uzavřela se žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě níž poskytla žalovanému v hotovosti dne [datum] finanční prostředky ve výši 23 000 Kč. Žalovaný se oproti tomu smlouvou zavázal splácet poskytnutou částku s úrokem a poplatky ve výši 19 230 Kč (z toho částka 3 028 Kč smluvní úrok, částka 4 727 Kč poplatek za administrativní činnost a částka 11 475 Kč poplatek za hotovostní režim splátek), t. j. celkem částku 42 230 Kč, v 60 týdenních splátkách po 704 Kč (poslední splátka přitom činila 694 Kč). Úroková sazba byla sjednána v Článku 4 smluvních podmínek ve výši 20,50 % ročně. 6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 ve spojení se stranou [číslo] Přílohy [číslo] smlouvy byla soudem zjištěna aktivní legitimace žalobkyně ve sporu, neboť předmětnou smlouvou došlo k postoupení předmětné pohledávky vůči žalovanému žalobkyni, přičemž postoupení pohledávky bylo žalovanému podle listiny označené jako„ Oznámení o postoupení pohledávek“ ze dne 24. 6. 2019 a podacího lístku ze dne 17. 7. 2019 oznámeno, když současně byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky do 10 dnů ode doručení oznámení. 7. Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 8. 10. 2019 ve spojení s podacím lístkem z následujícího dne bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení pohledávky nejpozději do 15. 10. 2019. 8. Z listiny označené jako„ Tabulka umoření“ bylo soudem zjištěno, že žalovaný z daného titulu právní předchůdkyni žalobkyně zaplatil celkem částku 4 430 Kč. 9. Na základě výše uvedeného má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě níž poskytla žalovanému v hotovosti při uzavření smlouvy částku 23 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet zápůjčku včetně sjednaného úroku a poplatků v celkové výši 42 230 Kč (z toho jistina 23 000 Kč, částka 3 028 Kč smluvní úrok, částka 4 727 Kč poplatek za administrativní činnost a částka 11 475 Kč poplatek za hotovostní režim splátek), a to v 60 týdenních splátkách, přičemž splatnost poslední splátky nastala dne 27. 4. 2017. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně zaplatil celkem částku 4 430 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 nabyla pohledávku vůči žalovanému žalobkyně, přičemž postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno; současně byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky. Dne 9. 10. 2019 byla žalovanému ze strany žalobkyně zaslána předžalobní výzva, v rámci níž byla žalovanému opakovaně stanovena lhůta k zaplacení nejpozději do 15. 10. 2019. 10. Mezinárodní příslušnost obecných soudů České republiky je dána čl. 7 odst. 1 písm. b) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, přičemž místní příslušnost Okresního soudu v Písku je pak dána místem poskytnutí zápůjčky. 11. Při rozhodování o žalobě vycházel soud zejména z obsahu zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a dále ze zákona č. 145/2010 Sb., podle jehož ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. účinného ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným (t. j. ke dni [datum]) je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 12. Pro meritorní rozhodnutí bylo podstatné posouzení platnosti sjednané smlouvy o zápůjčce (platného poskytnutí spotřebitelského úvěru), a to zejména ve smyslu shora citovaného ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. Žalobkyně k výzvě soudu ze dne 1. 9. 2020 pouze v obecné rovině doplnila svá tvrzení, na jejichž základě dovozuje, že právní předchůdkyně žalobkyně při sjednávání úvěru postupovala s odbornou péčí ve smyslu citovaného zákona, když de facto popsala obvyklý postup právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smluv se spotřebiteli. Ke svým obecným tvrzením žalobkyně sice označila důkazy, které však buďto nejsou v daném směru relevantní (Smlouva o zápůjčce včetně Smluvních podmínek), nebo které soudu vůbec žalobkyní předloženy nebyly (zákaznická karta), byť byly žalobkyní avizovány. Ze samotné smlouvy o zápůjčce bylo zjištěno, že žalovaný při uzavírání úvěrové smlouvy uvedl pouze své osobní nacionále, a dále, že smlouva obsahuje„ potvrzení“ žalovaného, podle něhož předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr. Z uvedeného však v žádném případě nelze dovodit, že právní předchůdkyně žalobkyně vůbec jakkoli posuzovala úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, natož pak s vynaložením odborné péče. Pokud žalobkyně neprokázala, že požadavku vynaložení odborné péče ve smyslu citovaného ustanovení zákona č. 145/2010 Sb. právn