10 C 226/2020-89 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se po částečném zastavení řízení domáhala proti žalovanému zaplacení částky 16 550 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne 15. 6. 2015 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným, který peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč převzal v hotovosti při uzavření smlouvy a zavázal se je vrátit a zaplatit úrok ve výši 2 100 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, poplatek za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, to vše v 58 týdenních splátkách po 450 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 25. 7. 2016. Úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele byla právním předchůdcem žalobkyně posouzena na základě informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, celkem zaplatil pouze částku 9 550 Kč, z toho na jistinu 2 254,56, na úrok 2 100 Kč, na poplatek za administrativní činnost 3 000 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso splátek 2 195,44 Kč. Právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] postoupil žalobkyni pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, žalovanému bylo postoupení písemně oznámeno. Ke dni postoupení pohledávky činila dlužná jistina 12 745,44 Kč, dlužný poplatek za hotovostní inkaso splátek 3 804,56 Kč. Ačkoli byl žalovaný upomínán, na dlužnou částku ničeho nezaplatil. 2. V průběhu řízení vzala žalobkyně žalobu částečně zpět a řízení bylo v rozsahu zpětvzetí žaloby částečně zastaveno usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací]. 3. Žalovaný prostřednictvím opatrovníka, kterého mu soud v řízení ustanovil z důvodu neznámého pobytu, vznesl při prvním jednání námitku promlčení, neboť poslední splátka měla být uhrazena dne 25. 7. 2016 a žaloba tak měla být podána nejpozději 25. 7. 2019, což nebyla. 4. Ze smlouvy o půjčce [číslo] bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] uzavřela dne 15. 6. 2015 se žalovaným smlouvu o úvěru, v níž se zavázala poskytnout žalovanému 15 000 Kč, a žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr s úrokem ve výši 2 100 Kč, poplatkem ve výši 3 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč v 58 týdenních splátkách po 450 Kč. Žalovaný převzal v hotovosti 15 000 Kč při podpisu smlouvy. V článku 1.2 smluvních podmínek byla sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 23,72 % p.a. 5. Z karty zákazníka ze dne 15. 6. 2015 vyplývá, že žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně uvedl, že dosahuje čistého měsíčního příjmu ve výši 13 500 Kč a měsíční výdaje má na bydlení ve výši 3 500 Kč, na domácnost ve výši 5 000 Kč, splátky/alimenty ve výši 810 Kč a výdaje na telefon ve výši 200 Kč, tj. celkem 9 510 Kč. K ověření své finanční situace doložil nájemní smlouvu, pracovní smlouvu a výplatní pásky. Zaměstnání žalovaného bylo ověřeno. 6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 ve spojení s částí seznamu pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019, podacím lístkem ze dne 7. 1. 2020 a výpisem z obchodního rejstříku právního předchůdce žalobkyně a žalobkyně je dána aktivní legitimace žalobkyně ve sporu. 7. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 7. 5. 2020 ve spojení s podacím lístkem ze dne 10. 5. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby. 8. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] uzavřel se žalovaným dne 15. 6. 2015 smlouvu o úvěru, na základě níž poskytl žalovanému téhož dne v hotovosti 15 000 Kč. Žalovaný se smluvně zavázal zaplatit žalobkyni celkovou částku 26 100 Kč (jistinu ve výši 15 000 Kč a poplatky včetně úroku ve výši 11 100 Kč) v 58 týdenních splátek po 450 Kč Poslední splátka byla splatná dne 25. 7. 2016. Žalovaný zaplatil na úvěr pouze částku 9 550 Kč. Právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] postoupil pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 žalobkyni. 9. Podle § 609 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil. 10. Podle § 610 odst. 1 o.z., k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. 11. Podle § 629 odst. 1 o.z., promlčecí lhůta trvá tři roky. 12. Soud hodnotil důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že žalobě nelze vyhovět. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 15. 6. 2015 platně uzavřena smlouva o úvěru, podle níž měl žalovaný v 58 týdenních splátkách po 450 Kč uhradit celkem částku 26 100 Kč, poslední splátka byla splatná dne 25. 7. 2016. K zesplatnění úvěru před datem splatnosti poslední splátky nedošlo. Žalovaný v průběhu řízení vznesl námitku promlčení. Promlčecí lhůta běží z jednotlivých splátek samostatně ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé (§ 619 odst. 1, § 623 o.z.). Jestliže splatnost poslední splátky nastala dne 25. 7. 2016, tříletá promlčecí lhůta uplynula dne 26. 7. 2019. Žaloba byla podána dne 23. 7. 2020, tj. po uplynutí promlčecí lhůty poslední splátky i všech předchozích nezaplacených splátek, jejichž splatnost nastala dříve. K tvrzení žalobkyně, že námitka promlčení byla žalovaným uplatněna v rozporu s dobrými mravy, neboť neuvedl adresu, na které je kontaktní, obstruoval vymáhání dlužné částky a měl námitku vznést, jakmile obdržel žalobu, soud uvádí, že v daném případě se nejedná o výkon práva odporující dobrým mravům, když žalobkyni objektivně nic nebránilo, aby podala žalobu dříve a žalovaný nezavinil, že by tak žalobkyně nemohla učinit, nejedná se o zneužití práva žalovaným. Institut promlčení přispívá k jistotě v právních vztazích. Uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, v nichž by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí lhůty nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí lhůty byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení. Soud neshledal rozpor s dobrými mravy při důvodném uplatnění námitky promlčení žalovaným, a proto žalobu zamítl. 13. Podle § 149 odst. 2 o.s.ř. zastupoval-li ustanovený advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit státu náhradu hotových výdajů advokáta a odměnu za zastupování. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaný zastoupený opatrovníkem byl ve věci zcela úspěšný, a soud proto rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit České republice náklady řízení v plném rozsahu, jejichž výše bude stanovena samostatným usnesením.