10 C 24/2021-15 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se domáhala proti žalované zaplacení částky 2 160 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 344,12 Kč s odůvodněním, že žalovaná se stala držitelkou televizního přijímače, čímž jí vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušené evidence. Tuto svou povinnost splnila dne 1. 3. 2014 a byla povinna platit televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaná nezaplatila televizní poplatky za období duben 2018 až leden 2019, květen 2019 až srpen 2019, prosinec 2019 a leden 2020 ve výši 135 Kč měsíčně, tj. celkem 2 160 Kč, ačkoli byla žalobkyní vyzvána k úhradě dlužné částky v dodatečné lhůtě. Žalobkyni tak vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení, který kapitalizovala z jednotlivých plateb poplatků ke dni 15. 10. 2020. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým bylo žalobě zcela vyhověno. Tento se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované, a proto byl zrušen. Soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů, z nichž zjistil následující skutkový stav. Žalovaná se v březnu 2014 přihlásila jako poplatník televizního poplatku. V období od dubna 2018 do ledna 2019, dále od května 2019 do srpna 2019 a za měsíc prosinec 2019 a leden 2020 nehradila televizní poplatky ve výši 135 Kč měsíčně a celkem tak dluží za 16 měsíců částku 2 160 Kč, kterou nezaplatila, ačkoliv byla žalobkyní dodatečně vyzvána k úhradě. 3. Soud proto žalobě jako důvodné vyhověl a podle § 3 odst. 2, § 6, § 7 odst. 2, § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 2 160 Kč O úroku z prodlení bylo rozhodnuto podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., když částka 344,12 Kč představuje kapitalizovaný úrok z prodlení z jednotlivých dlužných plateb televizních poplatků, vždy od prvého dne prodlení do 15. 10. 2020 Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal žádné důvody pro její prodloužení. 4. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a má proto právo na náhradu nákladů řízení, které tvoří náhrada hotových výdajů za 2 úkony po 100 Kč podle § 1 odst. 3, § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (návrh, výzva k plnění) a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení spočívající v odměně advokáta a náhradě jeho hotových výdajů, neboť žalobkyně si agendu televizních poplatků sama spravuje a je tedy v jejích možnostech zajistit vymáhání nezaplacených televizních poplatků ve skutkově či právně nikoli složitých případech vlastními silami, neboť disponuje právním oddělením. V daném případě proto nelze náklady na právní zastoupení žalobkyně advokátem považovat za účelně vynaložené (viz. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3344/12). Celkem náklady řízení žalobkyně činí 600 Kč, které je žalovaná povinna zaplatit podle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně. 5. Tento rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 o. s. ř.