3 C 107/2021-104 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 6 262,30 Kč s příslušenstvím. Podle žaloby uzavřela žalobkyně dne 12. 8. 2015 se žalovaným Smlouvu o hotovostním úvěru [anonymizována dvě slova] č. [anonymizováno], a to prostřednictvím internetového bankovnictví žalovaného. Nedílnou součást smlouvy přitom tvořily Všeobecné obchodní podmínky, Podmínky pro poskytování hotovostních úvěrů a Sazebník poplatků. Žalovaný se ve smlouvě zavázal splácet poskytnutou jistinu ve výši 10 000 Kč spolu se smluvními úroky ve výši 9,90 % ročně z dosud nesplacené části čerpané jistiny formou 60 měsíčních splátek ve výši 211,98 Kč splatných vždy k 11. dni příslušného kalendářního měsíce. Žalovaný nesplácel sjednaný úvěr řádně a včas, proto žalobkyně v souladu s odst. 7.1.1 Podmínek přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni 14. 3. 2018. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, ten však na svůj dluh ničeho neuhradil a dluží tak žalobkyni na základě z titulu uvedené smlouvy částku 6 262,30 Kč spolu s úrokem, který byl částečně kapitalizovaný, a spolu se zákonným úrokem z prodlení. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který však musel být následně zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. 3. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila schopnost žalovaného splácet požadovaný úvěr, když prověřila osobu žalovaného v dostupných registrech (BRKI, NRKI, ISIR a SOLUS), dále měla k dispozici informace o příjmech žalovaného na běžném účtu za posledních 6 měsíců, rovněž bylo přihlédnuto k platební morálce žalovaného, který platil dříve poskytnuté úvěry řádně a včas. K poskytnutí částky 10 000 Kč žalobkyně uvedla, že tato byla převedena dne 12. 8. 2015 na bankovní účet žalovaného. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaný za dobu trvání úvěru na smlouvu uhradil celkem částku 3 737,70 Kč. 4. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ve smyslu § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když s tímto postupem žalobkyně vyjádřila souhlas již v rámci podané žaloby a souhlas žalovaného byl dán postupem podle § 101 odst. 4 o. s. ř., neboť žalovaný se nevyjádřil ve stanovené lhůtě k výzvě soudu, aby sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když byl současně upozorněn, že nevyjádří-li se k výzvě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že žalobkyně uzavřela dne 12. 8. 2015 prostřednictvím internetového bankovnictví žalovaného se žalovaným Smlouvu o hotovostním úvěru [anonymizována dvě slova] č. [anonymizováno], na základě níž poskytla žalovanému téhož dne bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného částku 10 000 Kč. K uzavření smlouvy došlo poté, co žalobkyně ověřila schopnost žalovaného splácet úvěr. Žalovaný se smluvně zavázal vrátit poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 9,90 % ročně v 60 měsíčních splátkách po 211,98 Kč splatných vždy k 11. dni příslušného kalendářního měsíce. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, v důsledku čehož došlo ze strany žalobkyně k odstoupení od uzavřené smlouvy v souladu s odst. 7.1.1 písm. a) Podmínek pro poskytování hotovostních úvěrů, přičemž na možnost odstoupení od smlouvy byl žalovaný upozorněn již ve výzvě ze dne 22. 2. 2018. Za dobu trvání smlouvy žalovaný zaplatil na úvěr celkem částku 3 737,70 Kč, dluží tak žalobkyni částku 6 262,30 Kč spolu s příslušenstvím v podobě smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení. 6. Žalobkyně prokázala, že žalovanému na základě platně uzavřené smlouvy o úvěru poskytla dne 12. 8. 2015 částku 10 000 Kč. Žalovaný svým smluvním povinnostem naopak nedostál, neboť z titulu smlouvy zaplatil pouze částku 3 737,70 Kč. Žalobě bylo proto v plném rozsahu vyhověno podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Zákonný úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal žádné důvody pro její prodloužení. 7. Žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná, vzniklo jí tedy vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady řízení žalobkyně tvoří odměna advokáta za právní zastoupení ve výši 600 Kč za 3 úkony právní služby (převzetí věci, sepis návrhu, kvalifikovaná výzva k plnění) se sazbou po 200 Kč za 1 úkon podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti České republiky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), dále náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby ve výši 3 režijních paušálů po 100 Kč podle §14b odst. 5 advokátního tarifu, 21 % DPH z uvedených částek ve výši 189 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč Celkem tedy náklady řízení žalobkyně činí 1 489 Kč Tyto náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně. Nad rámec soud doplňuje, že žalobkyni nebyla přiznána odměna za písemné podání ze dne 12. 10. 2021, neboť v tom žalobkyně pouze doplnila svá žalobní tvrzení o skutečnosti, které mohla a měla uvést již v podané žalobě. 8. Tento rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 o. s. ř.