3 C 199/2021-21 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 25 240 Kč s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že nákladní automobil [registrační značka], jehož provozovatelem byl žalovaný, byl v centrálním registru vozidel evidovaný jako provozovaný, přičemž žalovaný k vozidlu v období od 1. 11. 2019 do 16. 8. 2020 neměl sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Žalobkyni tak vznikl podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném od 1. 1. 2018 (dále jen„ zákon č. 168/1999 Sb.“), nárok na příspěvek. Celková výše příspěvku se skládá ze základu příspěvku ve výši 24 940 Kč a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva ve výši 300 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného v souladu s § 4 odst. 6 zákona č. 168/1999 Sb. k úhradě příspěvku, výzvu odeslala žalovanému dne 9. 9. 2020, splatnost příspěvku pak nastala dne 23. 11. 2020. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil ani po odeslání předžalobní výzvy dne 26. 5. 2021. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který však musel být následně zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou. 3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ve smyslu § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když s tímto postupem žalobkyně vyjádřila souhlas již v rámci podané žaloby a souhlas žalovaného byl dán postupem podle § 101 odst. 4 o. s. ř., neboť žalovaný se nevyjádřil ve stanovené lhůtě k výzvě soudu, aby sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byť byl současně upozorněn, že nevyjádří-li se k výzvě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Provedeným dokazováním soud zjistil, že žalovaný byl podle lustrace žalobkyně v databázi Centrálního registru vozidel v období od 1. 11. 2019 do 16. 8. 2020 evidovaný jako vlastník a provozovatel nákladního automobilu tov. zn. Citroen Jumper, [registrační značka], k němuž v uvedeném období nebylo sjednáno zákonné pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Žalobkyně podle Výzvy k úhradě příspěvku do [anonymizována tři slova] za následné nepojištěné období ze dne 9. 9. 2020 vyzvala žalovaného k úhradě zákonného příspěvku do [anonymizována dvě slova] ve výši 24 940 Kč (290 dnů x 86 Kč), přičemž podle připojené Detailní informace k zásilce s podacím číslem [anonymizováno] zpracované Českou poštou byla tato výzva žalovanému odeslána dne 9. 9. 2020. Ve výzvě žalobkyně stanovila lhůtu k uhrazení dlužného příspěvku v délce 60 dnů. Splatnost příspěvku nastala dne 23. 11. 2020, dlužnou částku včetně nákladů za mimosoudní uplatnění nároku v celkové výši 25 240 Kč žalovaný nezaplatil ani poté, co mu byla dne 26. 5. 2021 zaslána právní zástupkyní žalobkyně předžalobní výzva z téhož dne. 5. S ohledem na učiněná skutková zjištění soud žalobě jako zcela důvodné vyhověl a podle § 4 odst. 1 a 4 zákona č. 168/1999 Sb. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 25 240 Kč, když tato částka je tvořena základem příspěvku ve výši 24 940 Kč a náklady spojenými s mimosoudním uplatněním práva ve výši 300 Kč. Výše příspěvku byla vypočtena jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. a výše denní sazby podle druhu vozidla. Výše denní sazby příspěvku a výše nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek odpovídá § 2 odst. 1 písm. o) a § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Ve věci je dána aktivní legitimace žalobkyně, neboť žalobkyně je právnickou osobou, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem, popřípadě provozovatelem motorového vozidla provozovaného bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb. Úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud nezjistil žádné skutečnosti odůvodňující prodloužení lhůty. 6. Žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná, vzniklo jí tedy vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Náklady řízení žalobkyně tvoří odměna advokátky za právní zastoupení ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby (převzetí věci, kvalifikovaná výzva k plnění, sepis žaloby) se sazbou po 300 Kč za 1 úkon podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti České republiky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), dále náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby ve výši 3 režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu, 21 % DPH z uvedených částek ve výši 252 Kč podle §137 odst. 3 o. s. ř. a zaplacený soudní poplatek ve výši 1 010 Kč Celkem tedy náklady řízení žalobkyně činí 2 462 Kč, které je žalovaný povinen zaplatit v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právní zástupkyně žalobkyně. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení v souvislosti s písemným podáním ze dne 25. 11. 2021, neboť tímto podáním žalobkyně k výzvě soudu pouze označila důkazy, které měla a mohla označit již v rámci samotné žaloby.