3 C 225/2021-23 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 16 135 Kč s příslušenstvím. Podání žaloby odůvodnila tím, že žalovaný byl vlastníkem/provozovatelem osobního automobilu [registrační značka], který byl v centrálním registru vozidel evidovaný jako provozovaný, a k němuž žalovaný v období od 6. 10. 2019 do 31. 1. 2020 neměl sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Žalobkyni v důsledku uvedeného jako oprávněné právnické osobě vznikl podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon č. 168/1999 Sb.“), nárok na příspěvek ve výši 7 970 Kč, který se skládá ze základu příspěvku v částce 7 670 Kč a z poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva v částce 300 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného v souladu s § 4 odst. 6 zákona č. 168/1999 Sb. k úhradě příspěvku výzvou odeslanou žalovanému dne 28. 8. 2020, splatnost příspěvku nastala uplynutím stanovené lhůty dne 11. 11. 2020. Dále žalobkyně uvedla, že k osobnímu automobilu [registrační značka] neměl žalovaný sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla ani v navazujícím období od 1. 2. 2020 do 31. 5. 2020. V souvislosti s tím vznikl žalobkyni vůči žalovanému nárok na příspěvek ve výši 8 165 Kč (z toho základ příspěvku 7 865 Kč a poplatek za mimosoudní uplatnění práva 300 Kč). Žalobkyně opět vyzvala žalovaného v souladu s § 4 odst. 6 zákona č. 168/1999 Sb. k úhradě příspěvku výzvou odeslanou dne 30. 10. 2020, splatnost příspěvku nastala dne 13. 1. 2021. Celkovou dlužnou částku 16 135 Kč žalovaný nezaplatil ani poté, co mu byla zaslána předžalobní výzva. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který však musel být následně zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou. 3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení ústního jednání na základě předložených listinných důkazů ve smyslu § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když s tímto postupem žalobkyně vyjádřila souhlas již v rámci podané žaloby a souhlas žalovaného byl dán postupem podle § 101 odst. 4 o. s. ř., neboť žalovaný se nevyjádřil ve stanovené lhůtě k výzvě soudu ze dne 29. 10. 2021, aby sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byť byl současně upozorněn, že nevyjádří-li se k výzvě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Provedeným dokazováním soud zjistil, že žalovaný byl podle lustrace žalobkyně v databázi Centrálního registru vozidel v období od 6. 10. 2019 do 31. 1. 2020 a dále v navazujícím období od 1. 2. 2020 do 31. 5. 2020 evidovaný jako vlastník a provozovatel osobního automobilu tov. zn. Citroen Xantia, [registrační značka], se zdvihovým objemem válců 1 997 cm3, k němuž v uvedených obdobích nebylo sjednáno zákonné pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Žalobkyně podle Výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] za následné nepojištěné období ze dne 28. 8. 2020 vyzvala žalovaného k úhradě zákonného příspěvku do garančního fondu za období od 6. 10. 2019 do 31. 1. 2020 ve výši 7 670 Kč (118 dnů x denní sazba 65 Kč), přičemž podle připojené Detailní informace k zásilce s podacím číslem [anonymizováno] zpracované Českou poštou byla tato výzva žalovanému odeslána dne 28. 8. 2020. Ve výzvě žalobkyně stanovila lhůtu k uhrazení dlužného příspěvku v délce 60 dnů, splatnost příspěvku tak nastala nejpozději dne 11. 11. 2020. Obdobně pak žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě zákonného příspěvku do garančního fondu za období od 1. 2. 2020 do 31. 5. 2020 ve výši 7 865 Kč (121 dnů x denní sazba 65 Kč), a to Výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] za následné nepojištěné období ze dne 29. 10. 2020, která byla podle Informace České pošty k zásilce s podacím číslem [anonymizováno] doručena žalovanému dne 3. 11. 2020. V této další výzvě žalobkyně stanovila žalovanému lhůtu k uhrazení dlužného příspěvku opět v délce 60 dnů, splatnost příspěvku tak nastala nejpozději dne 13. 1. 2021. Celkovou dlužnou částku včetně nákladů za mimosoudní uplatnění nároku v celkové výši 16 135 Kč žalovaný nezaplatil ani poté, co mu byly podle částečných výpisů z podacího archu a podle Detailních informací k zásilkám ve dnech 23. 6. 2021 a 26. 5. 2021 zaslány právní zástupkyní žalobkyně předžalobní výzvy. 5. S ohledem na učiněná skutková zjištění soud žalobě jako zcela důvodné vyhověl a podle § 4 odst. 1 a 4 zákona č. 168/1999 Sb. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni celkovou částku 16135 Kč, když tato částka je tvořena za období od 6. 10. 2019 do 31. 1. 2020 základem příspěvku ve výši 7 670 Kč a náklady spojenými s mimosoudním uplatněním práva ve výši 300 Kč a za období od 1. 2. 2020 do 31. 5. 2020 základem příspěvku ve výši 7 865 Kč a náklady spojenými s mimosoudním uplatněním práva ve výši 300 Kč. Výše základu příspěvku byla vypočtena jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. (tedy celkem 239 dnů) a výše denní sazby podle druhu vozidla (65 Kč). Výše denní sazby příspěvku a výše nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek v celkové výši 600 Kč (2 x 300 Kč) je stanovena ust. § 2 odst. 1 písm. h) a § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Ve věci je dána aktivní legitimace žalobkyně, neboť žalobkyně je právnickou osobou, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem, popřípadě provozovatelem motorového vozidla provozovaného bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb. Úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud nezjistil žádné skutečnosti odůvodňující prodloužení lhůty. 6. Žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná, vzniklo jí tedy vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Náklady řízení žalobkyně tvoří účtovaná odměna advokátky za právní zastoupení ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby (převzetí věci, kvalifikovaná výzva k plnění, sepis žaloby) se sazbou po 300 Kč za 1 úkon podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti České republiky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), dále náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby ve výši 3 režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu, 21 % DPH z uvedených částek ve výši 252 Kč podle §137 odst. 3 o. s. ř. a zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč Celkem tedy náklady řízení žalobkyně činí 2 252 Kč, které je žalovaný povinen zaplatit v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právní zástupkyně žalobkyně. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení v souvislosti s písemným podáním ze dne 10. 12. 2021, neboť tímto podáním žalobkyně k výzvě soudu pouze doplnila důkazy, které měla a mohla označit již v rámci samotné žaloby.