4 C 119/2021-14 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se v podaném návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu domáhá po žalované zaplacení částky 675 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 87,57 Kč s odůvodněním, že žalovaná se stala držitelem televizního přijímače, čímž jí ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušené evidence. Tuto svou povinnost žalovaná splnila dne 1. 10. 1994 a byla tak povinna platit v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaná nezaplatila televizní poplatky za říjen 2019 až únor 2020 ve výši 135 Kč měsíčně, tj. celkem za 5 měsíců částku 675 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, žalovaná však svou povinnost ani v dodatečné lhůtě nesplnila. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým bylo žalobě zcela vyhověno. Tento se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované, a proto byl zrušen. Soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů a zjistil následující skutkový stav. Žalovaná se v říjnu 1994 přihlásila jako poplatník televizního poplatku. Za měsíce říjen 2019 až únor 2020 nehradila televizní poplatky v měsíční výši 135 Kč, ačkoliv byla žalobkyní vyzvána k úhradě dlužné částky. 3. Soud proto žalobě jako důvodné vyhověl a podle § 3 odst. 2, § 6, § 7 odst. 2, § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 675 Kč (5 měsíců x 135 Kč). O úroku z prodlení soud rozhodl podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., když částka 87,57 Kč představuje kapitalizovaný úrok z prodlení z jednotlivých dlužných plateb, vždy od prvého dne prodlení do dne podání žaloby, tj. do 15. 4. 2021 Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud neshledal žádné důvody pro její prodloužení. 4. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a má proto právo na náhradu nákladů řízení, které tvoří náhrada hotových výdajů za 2 úkony po 100 Kč podle § 1 odst. 3, § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (návrh, výzva k plnění) a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení spočívajících v odměně advokáta a náhradě jeho hotových výdajů, neboť žalobkyně si agendu televizních poplatků sama spravuje a je tedy v jejích možnostech zajistit vymáhání nezaplacených televizních poplatků ve skutkově či právně nikoli složitých případech vlastními silami, neboť disponuje právním oddělením. V daném případě proto nelze náklady na právní zastoupení žalobkyně advokátem považovat za účelně vynaložené (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3344/12). Celkem náklady řízení žalobkyně činí 600 Kč, které je žalovaná povinna zaplatit podle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobkyně. 5. Tento rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 o.s.ř.