9 C 194/2021-31 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 903,39 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. a II., a to z titulu neuhrazeného pojistného za období od 26. 1. 2019 do 20. 5. 2019, když žalovaný byl k úhradě pojistného povinen na základě pojistné smlouvy [číslo] kterou se žalobkyní uzavřel dne 7. 9. 2018. Žalobkyně dále požadovala úhradu částky ve výši 200 Kč, a to jako poplatek za upomínku dlužného pojistného. Přesto, že byl žalovaný upomínán, na svůj dluh ničeho neuhradil. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým bylo návrhu žalobkyně zcela vyhověno, ten však byl zrušen pro nedoručitelnost. 3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ve smyslu § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), když s tímto postupem žalobkyně vyjádřila souhlas již v rámci podané žaloby a souhlas žalovaného byl dán postupem podle § 101 odst. 4 o. s. ř., neboť žalovaný se nevyjádřil ve stanovené lhůtě k výzvě soudu, aby sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ve které byl upozorněn, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že žalobkyně uzavřela dne 7. 9. 2018 se žalovaným pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla [značka automobilu], [registrační značka] Počátek pojištění byl sjednán ke dni 26. 1. 2019. Žalovaný se ve smlouvě zavázal hradit roční pojistné ve výši 2 828 Kč, a to v pololetních splátkách. Žalovaný však neuhradil pojistné splatné dne 26. 1. 2019, a proto došlo ke dni 21. 5. 2019 k zániku pojistné smlouvy pro neplacení pojistného. Pojištění tedy trvalo od 26. 1. 2019 do 20. 5. 2019. Žalovaný dluží žalobkyni pojistné za období, po které byl pojistně kryt, a to v částce 891,25 Kč (2 828 Kč: 365 dní = 7,75 Kč/den x 115 dnů = 891,25 Kč). Žalobkyně má dále dle platného Sazebníku poplatků nárok na poplatek za upomínku dlužného pojistného po zániku pojištění ve výši 200 Kč, a to za upomínku ze dne 6. 7. 2019. Přesto, že byl žalovaný opakovaně upomínán, na svůj dluh ničeho neuhradil. 5. Pojistný vztah mezi účastníky se řídí § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). 6. Soud zjistil, že žaloba byla co do částky 1 091,25 Kč (891,25 Kč + 200 Kč) podána důvodně, a proto jí v tomto rozsahu vyhověl, a to podle § 2782 odst. 1 o. z., podle kterého má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění. Poplatek za upomínku dlužného pojistného po zániku pojištění byl žalobkyni přiznán podle § 1721 o. z., podle kterého ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit, podle § 1723 odst. 1 o. z. (závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu nebo z jiné právní skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá) a podle § 1908 odst. 1 o. z. (splněním dluhu závazek zaniká). Úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal žádné důvody pro její prodloužení. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 12,14 Kč (903,39 Kč – 891,25 Kč), pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, a to včetně odpovídající části zákonného úroku z prodlení z této částky. 7. Přitom rozsudek, jímž byla žaloba zamítnuta, nemůže být pro žalobkyni překvapivým rozhodnutím ani vzhledem k tomu, že původně byl ve věci vydán platební rozkaz, jímž bylo žalobě vyhověno. Z ustanovení § 172 odst. 1 věta první o. s. ř. (Soud může i bez výslovné žádosti žalobce a bez slyšení žalovaného vydat platební rozkaz, je-li v žalobě uplatněno právo na zaplacení peněžité částky a vyplývá-li uplatněné právo ze skutečností uvedených žalobcem) totiž vyplývá, že podmínkou pro vydání platebního rozkazu je – mimo jiné – aby uplatněné právo vyplývalo ze skutečností uvedených žalobcem. Žalobce musí v rozkazní žalobě tvrdit skutečnosti, z nichž vyplývá nárok na zaplacení peněžní částky, jenž žalobou uplatnil a tyto skutečnosti musí uvést v takovém rozsahu, aby odpovídaly znakům skutkové podstaty právní normy, o kterou se žalobcův nárok opírá. Soud ohledně těchto skutečností neprovádí dokazování (neboť ani nenařizuje jednání, v jehož rámci jedině by mohl dokazovat), a nezkoumá proto ani kupř., zda jsou tvrzené skutečnosti„ prokázány“ listinnými přílohami návrhu na vydání platebního rozkazu, nebo zda jsou tyto skutečnosti alespoň osvědčeny. Pravdivostí tvrzených skutečností se tedy soud nezabývá, pouze zvažuje, zda existuje právní norma, na jejímž základě lze žalobci přiznat požadovaný nárok, a zda žalobcova tvrzení odpovídají znakům skutkové podstaty této nárokové normy. (viz Komentář ASPI k § 172 o. s. ř.) Platební rozkaz je rozhodnutí ve věci samé vydané ve zkráceném řízení, jehož skutkovým základem jsou pouze skutečnosti tvrzené žalobcem. (viz C.H.Beck: Občanský soudní řád, Komentář I., II. 1. vydání 2009, str. 1149). V daném případě tedy soud vyšel z tvrzení žalobkyně, že žalovaný neuhradil pojistné za rozhodné období a protože byly splněny i ostatní podmínky stanovené v § 172 a § 174a o. s. ř., vydal platební rozkaz, aniž se zabýval prokazováním tvrzených skutečností. Poté však, co byl platební rozkaz zrušen, soud věc projednal formou standardního sporného civilního soudního řízení, v rámci něhož provedl dokazování všemi důkazy, které žalobkyně označila, resp. předložila. Dokazováním se tedy soud zabýval až po zrušení platebního rozkazu. Pokud žalobkyně nenavrhla, resp. neoznačila všechny důkazy k prokázání skutečností rozhodných pro vyhovění žalobnímu nároku, pak musí nést následky neunesení důkazního břemene, a to bez toho, aby byla o následcích své nečinnosti poučena, pokud se k jednání nedostavila. 8. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná v převážné části a má proto právo na náhradu svých nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady řízení žalobkyně tvoří odměna advokáta za právní zastoupení ve výši 600 Kč za 3 úkony právní služby (převzetí věci, sepis návrhu, kvalifikovaná výzva k plnění) se sazbou po 200 Kč za 1 úkon podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), dále náhradou hotových výdajů za 3 úkony právní služby ve výši 3 režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu, 21 % DPH z uvedených částek ve výši 189 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč Celkem tedy náklady řízení žalobkyně činí 1 489 Kč Tyto náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně. 9. Tento rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 o. s. ř.