9 C 195/2021-20 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala proti žalovanému zaplacení částky 1 524 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. z titulu neuhrazeného jízdného ve výši 24 Kč a přirážky k jízdnému za jízdu veřejnou hromadnou dopravou provozovanou žalobkyní bez platné jízdenky, a to [dopravní prostředek] – linkou [číslo] dne 9. 3. 2021. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým bylo nároku žalobkyně v celém rozsahu vyhověno, ten však byl zrušen pro nedoručitelnost. 3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ve smyslu § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), když s tímto postupem žalobkyně vyjádřila souhlas již v rámci podané žaloby a souhlas žalovaného byl dán postupem podle § 101 odst. 4 o. s. ř., neboť žalovaný se nevyjádřil ve stanovené lhůtě k výzvě soudu, aby sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ve které byl upozorněn, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že žalovaný dne 9. 3. 2021 cestoval [dopravní prostředek] – linkou [číslo] veřejné hromadné dopravy provozované žalobkyní a neprokázal se platným jízdním dokladem. Žalovaný byl na místě vyzván k zaplacení jízdného ve výši 24 Kč a přirážky k jízdnému. Žalovaný ničeho neuhradil a ode dne následujícího po přepravní kontrole je v prodlení s úhradou pohledávky. Žalovanému proto byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni jízdné ve výši 24 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, tj. celkem 1 524 Kč, a to podle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), ve spojení s § 37 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, ustanoveními § 6 a § 7 vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, a smluvními přepravními podmínkami [anonymizováno] integrované dopravy. Úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. 5. Žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná a má proto právo na náhradu svých nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Z úřední činnosti soudu však bylo zjištěno, že žalobkyně podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu v této věci (jízda žalovaného bez platného jízdního dokladu ze dne 9. 3. 2021) dne 31. 5. 2021. Dále však žalobkyně podala téhož dne (31. 5. 2021) návrh na vydání elektronického platebního rozkazu za jízdu žalovaného bez platného jízdního dokladu ze dne 21. 3. 2021 – tato věc byla u zdejšího soudu projednána pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobě ve věci [spisová značka] bylo v plném rozsahu vyhověno a žalobkyni byla přiznána plná náhrada nákladů řízení, přičemž žalobkyni zastupoval tentýž právní zástupce jako v nyní projednávané věci. S ohledem na tuto skutečnost nebyla žalobkyni přiznána plná náhrada nákladů řízení, neboť žalobkyně mohla a měla uplatnit oba nároky vůči žalovanému v jediném návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Soud proto žalobkyni přiznal pouze náhradu hotových výdajů za 2 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní upomínka) ve výši 2 režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů a 21 % DPH z uvedených částek ve výši 42 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem tedy byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 242 Kč Tyto náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně. 6. Tento rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 o. s. ř.