9 C 212/2021-18 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 7 908 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. s odůvodněním, že se žalovaným dne 2. 4. 2020 uzavřela Smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny [číslo] na základě které se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému elektřinu a žalovaný se zavázal řádně a včas odebranou elektřinu uhradit. V období od 16. 4. 2020 do 21. 9. 2020 dodala žalobkyně žalovanému elektřinu za cenu 7 908 Kč, kterou žalovanému vyúčtovala fakturou č. 004102572766 ze dne 29. 9. 2020 se splatností dne 13. 10. 2020. Na tuto fakturu žalovaný neuhradil ničeho, a to ani přes výzvy ze strany žalobkyně. Žalovaný tak žalobkyni dluží částku 7 908 Kč. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým bylo nároku žalobkyně v plném rozsahu vyhověno, ten však byl zrušen pro nedoručitelnost. 3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ve smyslu § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), když s tímto postupem žalobkyně vyjádřila souhlas již v rámci podané žaloby a souhlas žalovaného byl dán postupem podle § 101 odst. 4 o. s. ř., neboť žalovaný se nevyjádřil ve stanovené lhůtě k výzvě soudu, aby sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ve které byl upozorněn, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně dne 2. 4. 2020 uzavřela se žalovaným smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny [číslo] na základě které žalobkyně v období 16. 4. 2020 do 21. 9. 2020 dodala žalovanému elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa], [PSČ] [obec], a to za částku 15 408,79 Kč. Po odečtení záloh ve výši 7 500 Kč činila zbývající částka k úhradě 7 908 Kč. Dodaná elektřina byla žalovanému vyúčtována fakturou č. 4102572766 ze dne 29. 9. 2020, znějící na částku 7 908 Kč, se splatností dne 13. 10. 2020. Žalovaný však na tuto fakturu ničeho neuhradil. 5. S ohledem na provedené dokazování posoudil soud shora uvedenou smlouvu jako smlouvu kupní a to dle § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), podle něhož se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Konkrétní podmínky dodávky elektřiny potom upravuje § 50 a násl. zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen„ energetický zákon“), ve znění pozdějších předpisů. Podle § 50 energetického zákona se smlouvou o dodávce elektřiny zavazuje dodavatel elektřiny dodávat účastníkovi trhu s elektřinou elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a účastník se zavazuje zaplatit za ni cenu. Smlouva o dodávce elektřiny se zákazníkem musí obsahovat výčet odběrných míst, způsob úhrady plateb, délku výpovědní doby, oprávnění zákazníka odstoupit od smlouvy a způsob vyrozumění zákazníka o změně smluvních podmínek a konečně dobu trvání smlouvy. Všechny uvedené údaje smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny obsahuje a současně platí, že podle § 28 odst. 2 písm. j) energetického zákona, je zákazník povinen uhradit dodavateli dodávku elektřiny. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 6. Žalobkyně svou povinnost ze smlouvy splnila, žalovaný však nikoli, když za spotřebovanou elektřinu, její dopravu a související služby žalobkyni řádně nezaplatil. Soud proto žalobě jako důvodné vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 7 908 Kč, a to podle § 2079 o. z. ve spojení s § 50 energetického zákona. Úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal žádné důvody pro její prodloužení. 7. Žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná a má proto právo na náhradu svých nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady řízení žalobkyně tvoří odměna advokáta za právní zastoupení ve výši 600 Kč za 3 úkony právní služby (převzetí věci, sepis návrhu, kvalifikovaná výzva k plnění) se sazbou po 200 Kč za 1 úkon podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), dále náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby ve výši 3 režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu, 21 % DPH z uvedených částek ve výši 189 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč Celkem tedy náklady řízení žalobkyně činí 1 489 Kč Tyto náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně. 8. Tento rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 o. s. ř.