9 C 5/2021-25 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 780 Kč se zákonným úrokem z prodlení kapitalizovaným ke dni [datum] ve výši 633,02 Kč s odůvodněním, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače a přihlásil se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Tím vznikla žalovanému povinnost platit žalobkyni televizní poplatek v zákonem stanovené výši. Žalovaný nedostál své zákonné poplatkové povinnosti, když nezaplatil televizní poplatky částečně za období od října 2017 do ledna 2020 Celkem tak žalovaný nezaplatil žalobkyni televizní poplatky ve výši 3 780 Kč (28 x 135 Kč). 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým bylo návrhu žalobkyně v plném rozsahu vyhověno. Ten však byl zrušen pro nedoručitelnost. 3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), když žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v rámci podané žaloby a souhlas žalovaného byl dán postupem podle § 101 odst. 4 o. s. ř., neboť žalovaný se nevyjádřil ve stanovené lhůtě k výzvě soudu, aby sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ve které byl upozorněn, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že žalovaný byl ve shora specifikovaném období držitelem televizního přijímače a byl z tohoto titulu povinen platit žalobkyni televizní poplatky v měsíční výši 135 Kč, avšak svoji povinnost nesplnil a televizní poplatky neplatil. Z uvedeného vyplývá, že žalovaný dluží žalobkyni na televizním poplatku za období od října 2017 do ledna 2020 částku 3 780 Kč (28 x 135 Kč). Žalobě proto bylo vyhověno jako zcela důvodné podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 6 a § 7 odst. 2 citovaného zákona. Úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal žádné důvody pro její prodloužení. 5. Žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná a má proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu svých nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně tvoří paušální náhrada hotových výdajů za 2 úkony právní služby po 100 Kč (písemný návrh a předžalobní výzva) podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř. a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč Celkem tedy náklady řízení žalobkyně činí 600 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení spočívajících v odměně advokáta a náhradě jeho hotových výdajů, neboť náklady vynaložené žalobcem na právní zastoupení nelze ve smyslu nálezů Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3344/12 a sp. zn. I. ÚS 3705/14 považovat za náklady účelně vynaložené na uplatňování práva, když žalobkyně disponuje právním oddělením a je tak v jejích možnostech zajistit vymáhání nezaplacených televizních poplatků ve skutkově či právně nikoli složitých případech vlastními silami. 6. Tento rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 o. s. ř.