10 C 117/2022-90 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně a), b) se domáhaly proti žalovanému zaplacení částky 120 486 Kč z titulu náhrady škody, kterou jim způsobil pochybením v řízení vedeném před [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], v němž je jako advokát zastupoval. Škoda jim vznikla tím, že jejich žalobu soud zamítl a zavázal je k náhradě nákladů řízení. Na základě doporučení žalovaného podaly odvolání, když v případě jeho důvodnosti by byl úspěch stran stejný a dle výsledku ve sporu by nikdo nebyl zavázán k náhradě nákladů řízení. Odvolací soud potvrdil rozsudek soudu I. stupně a zavázal každou ze žalobkyň k náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 34 243,20 Kč O výsledku je žalovaný neinformoval, neposlal jim rozsudek a o neúspěchu s odvoláním se dozvěděly od právního zástupce protistrany, když po nich požadoval úhradu nákladů řízení podle rozsudku odvolacího soudu. Dne 11. 1. 2017 vyzvaly žalovaného, aby u své pojišťovny uplatnil škodu ve výši 120 486,40 Kč tvořenou původně žalovanou částkou a náklady řízení, které musely zaplatit žalovaným. Po celý rok 2017 žalovaný neudělal ve věci nic, nepřijímal jim ani telefonní hovory, až když mu žalobkyně a) poslala předžalobní výzvu ze dne 30. 1. 2018 a následně poté, co si nepřevzal dvakrát doporučenou poštu i e-mail ze dne 11. 4. 2018 s oznámením, že na něj podá stížnost ČAK, začal konat a podal žádost o likvidaci jím způsobené škody. Žalovaný s pojišťovnou komunikoval a poslední relevantní informaci předal žalobkyním dne 13. 11. 2018, od té doby nesdělil ničeho. Tím, že žalovaný požádal pojišťovnu o náhradu jím způsobené škody, tuto uznal. Poslední urgence žalobkyně a) ze dne 7. 11. 2021 zůstala bez reakce žalovaného. Žalobkyně dále doplnily, že nesprávný výkon advokacie spočívá v profesionálním pochybení advokáta, kdy žaloval škodu, aniž byly splněny základní podmínky pro vznik odpovědnosti. Dále uvedly, že pochybení žalovaného uznává i Česká advokátní komora, když na podanou stížnost ze dne 26. 8. 2022 reagovala tak, že kontrolní oddělení ji postoupilo kontrolní radě k posouzení a pravděpodobně i k podání kárné žaloby na žalovaného. Při jednání soudu žalobkyně a) uvedla, že po výzvě právního zástupce žalované strany v původním řízení k zaplacení nákladů řízení ze dne 4. 11. 2016 je obě žalobkyně obratem zaplatily. Spolu s výzvou obdržely i rozsudek, s nímž se seznámily a poslaly ho žalovanému. Po uhrazení nákladů řízení uložených žalobkyním v odvolacím řízení žádal žalovaný pojišťovnu o náhradu vzniklé škody, čímž uznal pochybení při poskytování právních služeb, navíc nechtěl po žalobkyních žádné palmáre vzhledem k tomu, jak soudy obou stupňů rozhodly. Žalobkyně se od počátku snažily aktivně věc se žalovaným řešit, ale vzhledem k jeho přístupu bez úspěchu. Žalobkyně a) se obrátila na pojišťovnu, ta ji odkázala na žalovaného, který jí nesdělil, jakým způsobem věc u pojišťovny skončila. Způsob poskytování právních služeb žalovaným je svérázný a porušuje, jak zákon o advokacii, tak etický kodex advokáta. Žalobkyně a) se při jednání soudu dne 19. 12. 2022 poprvé seznámila s dopisem pojišťovny a uvedla, že pokud by jej dostala, obrátila by se na soud. Domnívala se, že její věc je u pojišťovny v řešení a advokát je pojištěn ze zákona. S ohledem na uvedené skutečnosti tak začala žalobkyním běžet subjektivní promlčecí lhůta až dne 19. 12. 2022. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který byl zrušen včasným odporem žalovaného, v němž potvrdil, že žalobkyně a), b) zastupoval jako advokát ve sporu o náhradu škody ve výši 52 000 Kč s příslušenstvím. Okresní soud žalobu zamítl a zavázal žalobkyně k náhradě nákladů řízení. Na jeho doporučení podaly odvolání, a to především kvůli eliminaci povinnosti hradit náklady řízení. Pokud by odvolací soud přisvědčil jejich argumentům, byla by jim přiznána náhrada škody za 3 měsíce možné výpovědní doby, úspěch stran ve věci by byl stejný a dle výsledku ve sporu by nikdo nebyl zavázán k náhradě nákladů řízení. Odvolací soud však potvrdil rozsudek soudu I. stupně a zavázal každou ze žalobkyň k náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 34 243,20 Kč. Žalovaný uvedl, že ve sporu nepochybil a své povinnosti při výkonu advokacie neporušil. Je přesvědčen, že odvolací soud nerozhodl správně, nárok žalobkyň rozdělil s tím, že měla každá žalovat samostatně ½ nájemného, a proto nebylo možno podat dovolání. Není zřejmé, v čem spatřují jeho pochybení. Předpokladem vzniku nároku na náhradu škody je zjištění, že nebýt pochybení advokáta, pak by k uspokojení pohledávky mandanta jeho dlužníky došlo, tedy že toto pochybení je hlavní a rozhodující příčinou vzniklé majetkové újmy. Následně doplnil, že advokát nenese přímou odpovědnost za výsledek soudního sporu při právním zastoupení klienta, jeho povinností je postupovat s náležitou péčí a hájit zájmy klienta. Žalobkyně netvrdí skutkové okolnosti osvědčující zákonné předpoklady pro odpovědnost žalovaného za újmu, tedy jakou konkrétní zákonnou či smluvní povinnost měl žalovaný porušit, jaké konkrétní porušení profesní povinnosti spočívající v jednání žalovaného by mělo mít příčinnou souvislost se vznikem újmy. Z tvrzení žalobkyň nevyplívá, že by žalovaný v soudním sporu nepostupoval jako advokát řádně, resp. že by v průběhu zastoupení pochybil a v důsledku tohoto pochybení vznikla žalobkyním škoda. Z rozsudků v soudním sporu, od jehož výsledku žalobkyně odvozují svůj domnělý nárok, je zřejmé, že nebyly schopny svůj tvrzený nárok prokázat, nikoli vinou žalovaného. Neúspěch žalobkyň v původním sporu nebyl důsledkem porušení povinnosti žalovaného jako advokáta. Nelze dovodit splnění zákonných předpokladů pro odpovědnost žalovaného za škodu. Pokud jde o doporučení žalovaného, aby byl podán opravný prostředek, nejedná se o pochybení, ale prezentaci právního názoru v konkrétní věci, s nímž se soud neztotožnil. Žalobkyně dále neprokazují, že jim vznikla škoda, když soudy konstatovaly, že jim nevznikla. Žalovaný vznesl námitku promlčení nároku žalobkyň, neboť subjektivní i objektivní promlčecí lhůta začala běžet dnem 7. 11. 2016 (právní mocí rozsudku odvolacího soudu), nejpozději však dne 11. 1. 2017, tj. dnem, kdy žalobkyně vyzvaly žalovaného, aby u své pojišťovny uplatnil škodu. Domnělý nárok žalobkyň tak byl promlčen již dne 11. 1. 2020 a žaloba byla podána až dne 11. 7. 2022. Při jednání soudu uvedl, že oznámením nároku pojišťovně nedošlo k jeho uznání, když je povinností pojištěného advokáta, aby hlásil pojišťovně každý případ, kdy po něm klient žádá náhradu, a to bez ohledu na to, zda odpovědnost uznává či nikoli. 3. V průběhu řízení na výzvu žalovaného učiněnou prostřednictvím soudu vstoupila jako vedlejší účastnice na straně žalovaného do řízení [právnická osoba], s odůvodněním, že oba soudy v původním řízení konstatovaly, že žalobkyně mohly požadovat náhradu škody, podmínkou však bylo ji prokázat. Žalobkyně ji ani v podobě ušlého zisku neprokázaly. Je tedy zřejmé, že žalovaný zvolil správný postup, přičemž není odpovědný za výsledek sporu, a pokud se v řízení nepodařilo prokázat, že nemovitosti bylo možné pronajmout za vyšší nájemné, nelze mu tuto skutečnost klást za vinu. Pokud žalobkyně nyní tvrdí, že nebyly splněny základní podmínky pro vznik odpovědnosti za škodu a neuvádějí, z jakého jiného titulu by jim měla být v původním řízení zaplacena částka 52 000 Kč, není důvod požadovat ji po žalovaném. Z rozsudků obou soudů vyplývá, že škoda ve výši 52 000 Kč nevznikla. Nelze se po žalovaném domáhat náhrady toho, na co žalobkyně neměly nárok. Nesouhlasila s tvrzením žalobkyň o uznání nároku žalovaným oznámením škodné události vedlejší účastnici, neboť ji pouze informoval, že proti němu byl žalobkyněmi dopisem ze dne 11. 1. 2017 vznesen nárok na náhradu škody. Ve svém oznámení výslovně uvedl, že při jejich zastupování nepochybil. Dále vznesla námitku promlčení, když rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 4. 11. 2016 a stal se vykonatelným dne 7. 11. 2016. Tímto dnem mohla žalobkyním vzniknout škoda. Náhrada škody se promlčuje v tříleté lhůtě a k promlčení nároku došlo dne 7. 11. 2019. Žaloba byla podána až dne 11. 7. 2022, tedy více než 2 roky po marném uplynutí promlčecí lhůty. I pokud by žalobkyně neobdržely rozsudek odvolacího soudu do data jeho vykonatelnosti, pak nejpozději dne 11. 1. 2017 jim byly známy okolnosti týkající se výše škody a kdo ji případně způsobil. Nejpozději k promlčení nároku došlo dne 11. 1. 2020. Při jednání soudu doplnila, že většina advokátů, pokud je proti nim uplatněna škoda, hlásí škodnou událost pojišťovně a ta po prošetření věci, buď plní, nebo dospěje k názoru, že nedošlo k pochybení, jako v tomto případě. Škodná událost se stává pojistnou událostí až v okamžiku, kdy advokát, pojišťovna nebo soud uzná, že došlo k pochybení, na které se vztahuje pojistná smlouva a na základě kterého je povinna pojišťovna plnit. V daném případě pojišťovna advokátovi odpověděla, že souhlasí s jeho názorem, že za škodu neodpovídá, a pokud by se na něj v rámci soudního řízení obrátily údajní poškození,