10 C 21/2022-14 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala proti žalované zaplacení částky 810 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 83,58 Kč s odůvodněním, že žalovaná se stala držitelem televizního přijímače, čímž jí ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušené evidence. Tuto svou povinnost žalovaná splnila dne 1. 1. 1998 a byla tak povinna platit v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaná nezaplatila televizní poplatky za měsíce leden 2020, červen 2020 a září až prosinec 2020 ve výši 6 x 135 Kč, tj. celkem 810 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, žalovaná však svou povinnost ani v dodatečné lhůtě nesplnila. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým bylo žalobě zcela vyhověno. Tento se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované, a proto byl zrušen. Soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů a zjistil následující skutkový stav. Žalovaná se v lednu 1998 přihlásila jako poplatník televizního poplatku. Za měsíc leden 2020, červen 2020 a září až prosinec 2020 nehradila televizní poplatky v měsíční výši 135 Kč, ačkoliv byla žalobkyní dodatečně vyzvána k úhradě dlužné částky. 3. Soud proto žalobě jako zcela důvodné vyhověl a podle § 3 odst. 2, § 6, § 7 odst. 2, § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 810 Kč O úroku z prodlení bylo rozhodnuto podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., když částka 83,58 Kč představuje kapitalizovaný úrok z prodlení z jednotlivých dlužných plateb, vždy od prvého dne prodlení do 27. 10. 2021 Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud neshledal žádné důvody pro její prodloužení. 4. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a má proto právo na náhradu nákladů řízení, které tvoří náhrada hotových výdajů za 2 úkony po 100 Kč podle § 1 odst. 3, § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb. (návrh, výzva k plnění) a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení spočívající v odměně advokáta a náhradě jeho hotových výdajů, neboť žalobkyně si agendu televizních poplatků sám spravuje a je tedy v jejích možnostech zajistit vymáhání nezaplacených televizních poplatků ve skutkově či právně nikoli složitých případech vlastními silami, neboť disponuje právním oddělením. V daném případě proto nelze náklady na právní zastoupení žalobkyně advokátem považovat za účelně vynaložené (viz. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3344/12). Celkem náklady řízení žalobkyně činí 600 Kč, které je žalovaná povinna zaplatit podle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobkyně. 5. Tento rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 o.s.ř.