10 C 276/2018-1082 — Okresní soud v Písku

1. Žalobci a) - f) se žalobou změněnou se souhlasem soudu a po částečném zpětvzetí žaloby domáhali proti žalovanému 2. vyklizení nemovitých věcí (dále jen nemovitostí) specifikovaných ve výroku I. a zaplacení částky 100 000 Kč z titulu vydání užitku a náhrady škody způsobené na předmětných nemovitostech za období od 1. 1. 1951 dosud eventuálně zaplacení peněžité náhrady za nemovitosti specifikované ve výroku I. ve výši 100 000 Kč, proti žalovanému 3. se domáhali vyklizení nemovitostí specifikovaných ve výroku III. a zaplacení částky 100 000 Kč z titulu vydání užitku a náhrady škody způsobené na předmětných nemovitostech od 1. 1. 1951 dosud eventuálně zaplacení peněžité náhrady za nemovitosti specifikované ve výroku III. ve výši 100 000 Kč, proti žalovanému 4. se domáhali vyklizení nemovitosti specifikované ve výroku V. a zaplacení částky 100 000 Kč z titulu vydání užitku a náhrady škody způsobené na předmětných nemovitostech od 1. 1. 1951 dosud eventuálně zaplacení peněžité náhrady za nemovitost specifikovanou ve výroku V. ve výši 10 000 Kč. Dále se žalobci a) - f) domáhali určení, že jsou spoluvlastníky nemovitostí specifikovaných ve výroku I., III., V. v rozsahu podílů uvedených ve výroku VII. eventuálně určení, že [jméno] [příjmení] [anonymizována čtyři slova] byla ke dni svého úmrtí vlastnicí nemovitostí specifikovaných ve výroku I., III., V. eventuálně se domáhali proti žalovaným 1) - 4) za převzaté nemovitosti specifikované ve výroku I., III., V. zaplacení společně a nerozdílně finanční náhrady ve výši 100 000 Kč spolu se zákonným úrokem, stanovené v souladu se zákonem č. 329/1920 Sb., o převzetí a náhradě za zabraný majetek pozemkový, ke dni vydání rozsudku. Žalobu odůvodnili tím, že jsou právní nástupci a nositelé vlastnických práv a právních nároků po zůstavitelce [jméno] [příjmení] [anonymizována čtyři slova] rozené [příjmení], která požívala mezinárodní diplomatické imunity a byla občankou [země] [anonymizováno]. Tato je vedena jako vlastník nemovitostí v evidenci pozemkové knihy a do dubna 1948 nemovitosti užívala. Dle výpisů z [název] desek zemských [číslo] [číslo] byly v evidenci pozemkové knihy zapsány jako vlastnice nemovitostí zůstavitelka a [jméno] [příjmení], každá v rozsahu ideální 1 nemovitostí. Na základě trhové smlouvy ze dne 28. 1. 1937 převedla [jméno] [příjmení] svůj podíl na zůstavitelku. Žalobci mají aktivní věcnou legitimaci k podání žaloby, neboť vlastnické právo nabyli v rozsahu specifikovaném ve výroku VII. děděním a cesemi, jak podrobně rozvedli v žalobě, když majetek zůstavitelky byl po její smrti dne [datum] vypořádán v dědickém řízení před Okresním soudem Deutschlandsberg pod sp. zn. A 35/74 a následně došlo k postoupení vlastnických práv a nároků k nemovitostem, případně k jejich dalšímu dědění. [země] po komunistickém převratu v roce 1948 v rozporu s platným vnitrostátním právem i mezinárodním právem uzmula předmětné nemovitosti a bez jakéhokoli právního důvodu požívá jejich plody bez náhrady. Právní postavení žalobců nebylo možné vyřešit v letech 1948 – 1989 vzhledem k vládnoucímu totalitnímu režimu. Po tomto období došlo k přijetí restitučních zákonů, které nepamatovaly na občany [země] [anonymizováno]. Dle žalobců k zániku jejich vlastnického práva nikdy nedošlo a stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl ÚS-st. 21/05 nelze v jejich případě aplikovat. Žalovaní jsou pasivně legitimováni, neboť se jedná o státní podnik nebo organizační složku státu uvedenou v katastru nemovitostí, které okupují předmětné nemovitosti. Žalovaný 1. je žalován s ohledem na hodnotu nemovitostí. Žalovaní nemají právní titul ani modus nabytí vlastnictví k nemovitostem. Neexistuje žádné zákonné ustanovení ani navazující úřední listina, která by nabytí vlastnického práva k nemovitostem žalovanými prokazovala, přičemž vlastnické právo lze odejmout pouze na základě výslovného zmocnění zákona a za náhradu. Žalovaní nemovitosti zabrali a užívají bez právního titulu, ale tvrdí, že k odejmutí vlastnického práva [název] občanům došlo na základě dekretu prezidenta republiky č. 12/ 1945 Sb. nebo vyvlastněním, což není pravda, protože zůstavitelka měla současně [název] národnost a byla dne 29. 8. 1945 prohlášena za národnostně spolehlivou. Ke vzniku okupace nemovitostí státem došlo po 25. 2. 1948 bez náhrady postupem dle zákona č. 142/1947 Sb., o revizi první pozemkové reformy, a to na základě zneužití znění i účelu zákona komunistickým režimem. K uzmutí nemovitostí došlo v dubnu 1948 i přes absenci rozhodnutí [název] vlády dle § 2 odst. 2 uvedeného zákona, náhrada nikdy nebyla vyplacena. Zůstavitelka požívala výsad a imunit podle mezinárodního práva, a proto jakýkoli zásah do jejího vlastnického práva k nemovitostem je nicotný, když u žalovaných se jedná pouze o nepravou držbu dle § 345 zákona č. 946/1811 Sb., obecný zákoník občanský, která nepožívá žádné právní ochrany. Vlastnické právo se nepromlčuje a žalovaní nikdy nemovitosti neužívali v dobré víře. [země] v rámci restitučních zákonů uznala, že některé nemovitosti ke dni přijetí těchto zákonů drží bez právního titulu. Tvrzení, že účelem těchto předpisů bylo zmírnění pouze některých křivd, je v rozporu s ústavním pořádkem i mezinárodním právem. Dle stanoviska Ústavního soudu sp. zn. Pl ÚS 21/05 a nálezu II. ÚS 14/04 je znemožněno domáhat se podle obecných předpisů ochrany vlastnického práva, k jehož zániku došlo před 25. 2. 1948 a restituční zákony nestanoví způsob zmírnění nebo nápravy této majetkové újmy. Stanovisko se vykládá tak, že zcela znemožňuje domáhat se ochrany vlastnického práva k majetku zabraného státem před rokem 1989, přičemž otázka, zda došlo k zániku vlastnického práva či nikoli je zcela nerozhodná. Případná aplikace stanoviska by upřela žalobcům přístup k soudu, když by soud rozhodl, že nemají naléhavý právní zájem na určení. Tento diskriminační přístup je v rozporu s vnitrostátním právem. Žalobci ani zůstavitelka nejsou státními občany [země], a proto nelze postupovat dle restitučních zákonů, když žalobci nejsou oprávněnými osobami. Žalobu proto nelze považovat za obcházení restitučních zákonů. Samotné stanovisko nelze na věc aplikovat, neboť vychází z jiného skutkového stavu. Žalobci deklarovali, že se nedomáhají vydání jakékoli věci dle restitučních zákonů. K nárokům na vydání užitků a náhradu škody doplnili, že se jedná o nároky za období od 1. 1. 1951 do současnosti, jelikož nejsou schopni přesný den uzmutí nemovitostí žalovanými zjistit, přičemž k tomuto datu již byly veškeré nemovitosti nesporně v moci státu, a vyčíslili nárok na částku 100 000 Kč. Požadovaného určení se žalobci domáhali s odůvodněním, že právní úprava neumožňuje zápis vlastnického práva do katastru nemovitostí na základě soudního rozhodnutí o žalobě na vyklizení (vydání) věci a žalobci nejsou zapsáni v katastru nemovitostí, když jedině tímto způsobem mohou docílit, aby byli jako vlastníci nemovitostí vedeni v katastru nemovitostí. Dalším důvodem je, aby bylo státu zabráněno získání vlastnických práv k nemovitostem mimořádným vydržením. Následně doplnili, že držba nárokovaných nemovitostí žalovanými není řádná, poctivá ani pravá, nelze ji považovat za držbu, jde o faktickou okupaci, která nepožívá žádné právní ochrany. Nemovitosti byly zůstavitelce odňaty bez náhrady postupem podle revizního, náhradového a záborového zákona, což žalobce opravňuje vymáhat je po státu zpět, případně požadovat vyplacení odpovídající náhrady. Navrhli vydání částečného rozsudku, kterým by bylo rozhodnuto o nároku na vyklizení nemovitostí a následně se soud zabýval nárokem na vydání užitků, resp. na náhradu škody. Při jednání soudu žalobci potvrdili, že dědictví po [jméno] [příjmení] [anonymizována čtyři slova] nebylo dodatečně projednáno v [země]. 2. Žalovaný 1. se žalobu nesouhlasil s odůvodněním, že primární je posouzení důvodnosti nároku na určení vlastnictví, na němž závisí důvodnost ostatních nároků. O žalobě na určení dle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále je o.s.ř.) platí, že existenci naléhavého právního zájmu na požadovaném určení tvrdí a prokazuje žalobce. V daném případě jej nelze dovodit pouze z toho, že žalobci nejsou zapsáni jako vlastníci nemovitostí v katastru nemovitostí, když současně tvrdí, že nabyli vlastnické právo děděním a cesí, avšak nemovitosti nebyly předmětem dědictví po právních předchůdcích, od nichž odvozují své vlastnické právo. Žalobci tak nemohou mít naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Současně žalobci nedoložili ani svoji aktivní věcnou legitimaci ve sporu, když z Protokolu o projednání pozůstalosti zůstavitelky č. A 34/35 ze dne 25. 10. 1974 vyplývá, že ke dni smrti zůstavitelka nebyla vlastníkem předmětných nemovitostí, neboť její majetek v [země] byl vyvlastněn. I v případě, že by zůstavitelka byla vlastníkem nemovitostí na území [země] ke dni svého úmrtí, musely by být projednány v dědickém řízení vedeným [název] státním notářstvím, k čemuž nedošlo. Bez právního významu pro posouzení vlastnického práva žalobců jsou pak další listiny