12 C 14/2022-16 — Okresní soud v Písku

1. Žalobce se domáhal proti žalovanému zaplacení částky 2 160 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že jestliže je fyzická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka televizního poplatku s povinností platit, pokud žalobci po výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dní ode dne doručení výzvy. Žalovaný v zákonné lhůtě na písemnou výzvu žalobce nereagoval a žalobce jej zařadil do evidence poplatníků s povinností hradit televizní poplatky, o čemž byl žalovaný informován, čímž se stal žalovaný poplatníkem televizního poplatku ve stanovené výši. Žalovaný nezaplatil televizní poplatky za září 2019 až prosinec 2020 ve výši 135 Kč měsíčně, tj. celkem 2 160 Kč. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky, žalovaný však svou povinnost ani v dodatečné lhůtě nesplnil. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým bylo žalobě zcela vyhověno. Tento se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného, a proto byl zrušen. Soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů a zjistil následující skutkový stav. Žalovaný nereagoval ve stanovené lhůtě na výzvu žalobce k přihlášení poplatníka České televize, čímž byl žalovaný zařazen do evidence poplatníků s povinností televizní poplatky hradit. V období za září 2019 až prosinec 2020 nehradil televizní poplatky v měsíční výši 135 Kč, ačkoliv byl žalobcem dodatečně vyzván k úhradě dlužné částky. Celková dlužná částka za 16 měsíců tak činí 2 160 Kč. 3. Soud proto žalobě jako důvodné vyhověl a podle § 3 odst. 2, § 6, § 7 odst. 2, § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 2 160 Kč O úroku z prodlení bylo rozhodnuto podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., když částka 291,09 Kč představuje kapitalizovaný úrok z prodlení z jednotlivých dlužných plateb, vždy od prvého dne prodlení do 27. 10. 2021 Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud neshledal žádné důvody pro její prodloužení. 4. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a má proto právo na náhradu nákladů řízení, které tvoří náhrada hotových výdajů za 2 úkony po 100 Kč podle § 1 odst. 3, § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (návrh, výzva k plnění) a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení spočívající v odměně advokáta a náhradě jeho hotových výdajů, neboť žalobkyně si agendu televizních poplatků sama spravuje a je tedy v jejích možnostech zajistit vymáhání nezaplacených televizních poplatků ve skutkově či právně nikoli složitých případech vlastními silami, neboť disponuje právním oddělením. V daném případě proto nelze náklady na právní zastoupení žalobkyně advokátem považovat za účelně vynaložené (viz. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3344/12). Celkem náklady řízení žalobkyně činí 600 Kč, které je žalovaný povinen zaplatit podle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobce. 5. Tento rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 o.s.ř..