12 C 183/2022-65 — Okresní soud v Písku

1. Žalobce se domáhal proti žalovanému zaplacení celkové částky 47 965,87 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy [číslo] s produktovým názvem [název] [anonymizována dvě slova] měsíční [číslo] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobce a žalovaným dne 26. 11. 2019. Nedílnou součástí smlouvy jsou Smluvní podmínky. Úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele právní předchůdkyně žalobce posoudila na základě informací získaných z nebankovních registrů, databáze SOLUS a dalších registrů a databází. Skutečnosti doložené žalovaným konfrontoval s dostupnými údaji umožňující posouzení úvěruschopnosti. Na základě smlouvy byla žalovanému poskytnuta bezhotovostní zápůjčka ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal se zaplatit právní předchůdkyni žalobce za poskytnutí a spravování zápůjčky poplatek ve výši 20 675 Kč, přičemž součástí byl úrok ve výši 56 % p.a., částka za zpracování, doručení a flexibilní splácení a částka za administrativní činnost a komfortní splácení. Žalovaný se zavázal celkem částku 40 675 Kč splácet v 24 měsíčních splátkách ve výši 1 695 Kč. Žalovaný na pohledávku uhradil částku ve výši 3 609,13 Kč, přičemž částka 1 700 Kč byla započtena na jistinu a částka 1 909,13 Kč byla započtena na poplatky spojené s poskytnutím a správou úvěru. Právní předchůdkyně žalobce společnost [právnická osoba] postoupila žalobci pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, žalovanému bylo postoupení písemně oznámeno. Žalobce požaduje jistinu ve výši 18 300 Kč, poplatky za poskytnutí a správu úvěru ve výši 18 765,87 Kč, kapitalizovanou smluvní pokutu ve výši 10 000 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 186,18 Kč a sankční poplatky ve výši 900 Kč. Ačkoli byl žalovaný upomínán, na dlužnou částku ničeho nezaplatil. 2. Žalovaný k žalobě uvedl, že úroková sazba ve výši 56 % p.a. je dle judikatury v rozporu s dobrými mravy a absolutně neplatná. Dále uvedl, že úvěruschopnost žalovaného nebyla správně ověřena. Právní předchůdkyně žalobce poskytla žalovanému úvěr dne 25. 7. 2019, dne 7. 11. 2019 a dne 26. 11. 2019 ačkoli nebyl žalovaný schopen řádně a včas plnit své povinnosti ze smlouvy uzavřené dne 25. 7. 2019. Právní předchůdkyně žalobce si nechala doložit pouze dokument osvědčující výši příjmu žalovaného. Listiny dokládající výši výdajů nepožadovala. 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 26. 11. 2019 [číslo] ve spojení se standardními informacemi o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobce uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru, kterou se zavázala poskytnout žalovanému 20 000 Kč, a žalovaný se zavázal splácet poskytnutou částku s poplatkem ve výši 20 675 Kč v 24 měsíčních splátkách po 1 695 Kč s tím, že výše poslední splátky činila 1 690 Kč. Žalovaný převzal v hotovosti 16 879 Kč při uzavření smlouvy a částka 3 121 Kč bylo užito na refinancování úvěru [číslo]. Pevná roční úroková sazba byla sjednána ve výši 56 % pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy. 4. Z přehledu plateb bylo zjištěno, že žalovaný uhradil 3 610 Kč. 5. Ze Zákaznické karty žalovaného ze dne 25. 11. 2019 vyplývá, že žalovaný byl starobní důchodce s důchodem ve výši 11 955 Kč, který doložil poštovními útržkami. Uvedl také další čisté příjmy domácnosti ve výši 15 300 Kč. Žalovaný uvedl, že interní splátky u právního předchůdce žalobkyně činí 1 700 Kč a odhadované měsíční výdaje žalovaného činí 1 000 Kč. Výdaje žalovaného nebyly nijak ověřovány. Z výpisu centrální evidence exekucí ze dne 5. 8. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný má od 7. 9. 2021 vedenou exekuci proti sobě. 6. Z výzvy k okamžitému splacení dluhu ze dne 10. 2. 2022 ve spojení s potvrzením podání ze dne 4. 3. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k okamžitému splacení všech dlužných částek ve výši 49 152,05 Kč. 7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 ve spojení s oznámením o postoupení pohledávek z 1. 2. 2022 a potvrzení podání ze dne 11. 2. 2022 byla prokázána aktivní legitimace žalobce ve sporu. 8. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 20. 5. 2022 ve spojení potvrzením o podání ze dne 24. 5. 2022 bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovaného k uhrazení částky 51 325,99 Kč z titulu smlouvy [číslo]. 9. Z výpisu z živnostenského rejstříku na osobu [jméno] [příjmení] nebyly zjištěny podstatné informace v této věci. 10. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 257/2016 Sb.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 11. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Žalobce na výzvu soudu, aby označil důkazy k prokázání, že před uzavřením smlouvy byla ověřována úvěruschopnost žalovaného, doplnil, že prověřována výše závazků a platební morálka žalované z úvěrových registrů a zároveň byly doloženy doklady o příjmu žalovaného. Jednalo se o krátkodobý úvěr s nízkou nominální hodnotou, proto byl rozsah zkoumání úvěruschopnosti nižší. 13. Soud konstatuje, že je povinností věřitele, aby náležitě před poskytnutím úvěru prověřil schopnost dlužníka úvěr splácet. Ústavní soud v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. 14. Žalobce v daném případě tvrdil, že byla řádně prověřována úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, avšak nedoložil, že byly ověřovány výdaje žalovaného. Soud konstatuje, že řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného zákon spatřuje především v porovnání příjmů a výdajů žalovaného. Bez tohoto porovnání nelze posoudit, zda bude žalovaný schopen úvěr splácet. Jelikož právní předchůdkyně žalobce neprověřovala skutečné výdaje žalovaného ani žalobce soudu nedoložil důkazy, že úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy v plném rozsahu prověřoval, neunesl tak důkazní břemeno ohledně tvrzení, že před uzavřením smlouvy posoudil úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, čímž jednal v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, kterému nelze přiznat právní ochranu. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele, osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (33 Cdo 2178/2018). S ohledem na výše uvedené soud shledal smlouvu [číslo] s produktovým názvem [název] [anonymizována dvě slova] měsíční [číslo] uzavřenou mezi účastníky absolutně neplatnou ve smyslu § 588 o.z., neboť právní předchůdkyně žalobce jednala v rozporu se zákonem a současně svým jednáním zjevně narušila veřejný pořádek, k čemuž soud přihlédl i bez návrhu. 15. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobce poukázala žalovanému částku 20 000 Kč, S ohledem na skutečnost, že žalovaný již 3 609,13 Kč zaplatil, soud žalobě podle § 2991 odst. 1 o. z. vyhověl co do částky 16 390,87 Kč, neboť kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. O úroku z prodlení bylo rozhodnuto podle § 1970 o.z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k pl