3 C 19/2022-15 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 2 295 Kč se zákonným úrokem z prodlení kapitalizovaným ke dni 27. 10. 2021 částkou 438,46 Kč. Podání žaloby odůvodnila tím, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače a přihlásil se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Tím vznikla žalovanému povinnost platit žalobkyni televizní poplatek v zákonem stanovené výši. Žalovaný nedostál své zákonné poplatkové povinnosti, když nezaplatil televizní poplatky za období od měsíce listopadu 2018 do měsíce října 2019, za období od měsíce června 2020 do měsíce července 2020 a za období od měsíce října 2020 do měsíce prosince 2020 Celkem tak žalovaný nezaplatil žalobkyni televizní poplatky v celkové výši 2 295 Kč. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým bylo návrhu žalobkyně v plném rozsahu vyhověno. Ten však byl zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému. 3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v rámci podané žaloby a souhlas žalovaného byl dán postupem podle § 101 odst. 4 o. s. ř., neboť žalovaný se nevyjádřil ve stanovené lhůtě k výzvě soudu, aby sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když byl současně upozorněn, že nevyjádří-li se k výzvě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že žalovaný je od května 1995 evidovaný jako držitel televizního přijímače. Z daného titulu byl povinen platit žalobkyni televizní poplatky, avšak svoji povinnost nesplnil v období od měsíce listopadu 2018 do měsíce října 2019 (12 měsíců), dále od měsíce června 2020 do měsíce července 2020 (2 měsíce) a od měsíce října 2020 do měsíce prosince 2020 (3 měsíce). Celkem tak dluží žalobkyni na poplatcích částku 2 295 Kč (17 měsíců x poplatek 135 Kč), kterou nezaplatil ani poté, co byl písemně vyzván ke splnění své povinnosti. 5. Žalobě bylo jako zcela důvodné vyhověno podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů ve spojení s § 6 a § 7 odst. 2 citovaného zákona. Úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to v částce 438,46 Kč (úrok kapitalizovaný ke dni 27. 10. 2021). Lhůta k zaplacení pak byla žalovanému stanovena podle §160 odst. 1 o. s. ř. 6. Žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná, v důsledku čehož jí podle § 142 odst. 1 o. s. ř. vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně tvoří paušální náhrada hotových výdajů za 2 úkony právní služby po 100 Kč (písemný návrh a předžalobní výzva) podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř. a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč Celkem tedy náklady řízení žalobkyně činí 600 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení spočívajících v odměně advokáta a náhradě jeho hotových výdajů, neboť náklady vynaložené žalobcem na právní zastoupení nelze ve smyslu nálezů Ústavního soudu České republiky sp. zn. I. ÚS 3344/12 a sp. zn. I. ÚS 3705/14 považovat za náklady účelně vynaložené na uplatňování práva, neboť žalobkyně disponuje právním oddělením a je tak v jejích možnostech zajistit vymáhání nezaplacených televizních poplatků ve skutkově či právně nikoli složitých případech vlastními silami. 7. Tento rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 o. s. ř.