3 C 195/2022-19 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 15 000 Kč s příslušenstvím. Podání žaloby odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela se žalovaným dne 27. 1. 2018 Smlouvu o úvěru [číslo] na základě které žalovanému poskytla úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr ve 14 měsíčních splátkách, přičemž poslední splátka byla splatná ke dni 27. 3. 2019. Ve smlouvě byla sjednána úroková sazba ve výši 15 % ročně. Žalovaný z titulu smlouvy o úvěru nezaplatil ničeho. Předmětná pohledávka vůči žalovanému byla společností [právnická osoba] postoupena ve prospěch společnosti [právnická osoba], [IČO], a následně ve prospěch žalobkyně. Žalobou nárokuje žalobkyně pouze zaplacení jistiny úvěru a příslušenství v podobě smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána dne 26. 2. 2020. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který však musel být následně zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. 3. Žalobkyně k výzvě soudu v rámci svého písemného podání ze dne 4. 8. 2022 doplnila žalobní tvrzení ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného tak, že právní předchůdkyně žalobkyně dle svých vnitřních kritérií před uzavřením smlouvy prověřila úvěruschopnost žalovaného. Proces posouzení úvěruschopnosti spočíval v ověření, zda žalovaný má maximálně tři závazky u jiných věřitelů (ověřeno v systému právní předchůdkyně žalobkyně), v lustraci žalovaného v insolvenčním rejstříku, Centrální evidenci exekucí, ISIR a databázi inkasních agentur a dále v posouzení příjmů a výdajů žalovaného. Ke svým tvrzením žalobkyně nepředložila žádné důkazy. 4. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ve smyslu § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když s tímto postupem žalobkyně vyjádřila souhlas již v rámci podané žaloby a souhlas žalovaného byl dán podle § 101 odst. 4 o. s. ř., jelikož žalovaný se nevyjádřil ve stanovené lhůtě k výzvě soudu, aby sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byť byl současně upozorněn, že nevyjádří-li se k výzvě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Ze žalobkyní předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti: 6. Ze Smlouvy o úvěru [číslo] bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela dne 27. 1. 2018 se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které byly žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy poskytnuty peněžité prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku spolu s úrokem a sjednanými poplatky ve výši 12 272 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 948 Kč. Úroková sazba byla smluvně sjednána ve výši 15 % ročně. 7. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 ve spojení s její přílohou bylo zjištěno, že pohledávka vůči žalovanému existující z titulu Smlouvy o úvěru [číslo] byla postoupena společnosti [právnická osoba], [IČO]. Podle listiny„ Oznámení o postoupení pohledávky ve smyslu ust. § 1882 odst. 1 občanského zákoníku“ bylo postoupení pohledávky žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 6. 2. 2020. 8. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 6. 2021 ve spojení s její přílohou bylo zjištěno, že předmětná pohledávka vůči žalovanému byla následně postoupena společností [právnická osoba] ve prospěch žalobkyně. Postoupení pohledávky bylo podle listiny označené jako„ Oznámení o postoupení pohledávky“ žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 1. 3. 2022. 9. Podle předžalobní výzvy ve spojení s podacím lístkem byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 26. 2. 2020 odeslaným poštou téhož dne. 10. Při rozhodování o důvodnosti žaloby vycházel soud zejména z obsahu zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a dále zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon č. 257/2016 Sb.“), podle jehož ustanovení § 86 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 11. Pro meritorní rozhodnutí bylo podstatné posouzení platnosti uzavřené smlouvy o úvěru, a to zejména s odkazem na shora citované ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně k výzvě soudu ze dne 29. 7. 2022 pouze v obecné rovině uvedla tvrzení, na jejichž základě dovozuje, že její právní předchůdkyně při sjednávání úvěru postupovala v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. (tj. že dostatečně a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr), když de facto popsal obvyklý postup právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smluv se spotřebiteli. Ke svým obecným tvrzením však žalobkyně neoznačila ani nepředložila žádné důkazy, na základě nichž by bylo možno předmětné tvrzení žalobkyně považovat za prokázané. Ze strany žalobkyně tak nebylo prokázáno, že její právní předchůdkyně vůbec jakkoli posuzovala úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Pokud žalobkyně neprokázala, že požadavku na posouzení úvěruschopnosti ve smyslu citovaného ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. její právní předchůdkyně dostála, je namístě na smlouvu o úvěru uzavřenou dne 27. 1. 2018 nahlížet jako na absolutně neplatnou pro rozpor se zákonem. 12. Vzhledem k tomu, že smlouvu o úvěru soud posoudil jako absolutně neplatnou, nemohl z ní žalovanému vzniknout žádný smluvní závazek, tedy ani povinnost platit sjednané poplatky, smluvní pokuty či úrok. Jelikož žalobkyně prokázala, že žalovaný na základě smlouvy obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně v hotovosti při podpisu smlouvy částku 15 000 Kč, došlo na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení v této výši, a to ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud proto žalobě vyhověl co do požadované částky 15 000 Kč podle § 2991 o. z., podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Žalobkyni byl přiznán zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyní požadovaný smluvní úrok ve výši 15 % ročně z částky 15 000 Kč však musel být soudem zamítnut, a to s ohledem na shora popsané závěry o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena v souladu s §160 o. s. ř., když soud nezjistil žádné důvody pro její prodloužení. 13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého soud přizná účastníku, který měl ve věci plný úspěch, náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatnění nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla ve sporu zcela úspěšná (vyjma požadovaného příslušenství pohledávky v podobě smluvního úroku), má proto právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně tvoří odměna advokáta za právní zastoupení ve výši 5 100 Kč za 3 úkony právní služby (převzetí věci, kvalifikovaná výzva k plnění, sepis žaloby) se sazbou po 1 700 Kč za 1 úkon podle § 7 bod 5. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti České republiky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), dále náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby ve výši 3 režijních paušálů po 300 Kč podle § 13 advokátního tarifu a zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč Celkem tedy náklady řízení žalobkyně činí 6 800 Kč Tyto náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právní zástupkyně žalobkyně. Nad rámec zde uvedeného soud doplňuje, že žalobkyni nebyla přiznána náhrada nákladů v souvislosti s písemným podáním ze dne 4. 8. 2022, když tímto podáním žalobkyně pouze doplňovala žalobu o skutečnosti, které mohla a měla uvést již v samotné žalobě.