3 C 72/2022-87 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se vůči žalované domáhala zaplacení částky 119 627,87 Kč s příslušenstvím. Podání žaloby odůvodnila tím, že dne 16. 9. 2015 její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru reg. [číslo] jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 200 000 Kč žalované. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr v pravidelných měsíčních splátkách po 3 874 Kč. Úrok byl ve smlouvě sjednán ve výši 10,90 % ročně. Žalovaná nehradila splátky úvěru řádně a včas, proto právní předchůdkyně žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 11. 2020 byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni. Ke dni postoupení činila dlužná částka celkem 160 392,40 Kč, přičemž tato byla tvořena dlužnou jistinou ve výši 112 036,87 Kč, smluvním úrokem ve výši 24 559,73 Kč, smluvními poplatky ve výši 7 591 Kč a úrokem z prodlení ve výši 16 204,66 Kč. Přestože byla žalovaná upomínána k úhradě dlužné částky, dlužnou částku nezaplatila. 2. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná je státní občankou [země], musel se soud nutně zabývat otázkou mezinárodní příslušnosti soudu a dále otázkou rozhodného práva. Mezinárodní příslušnost obecných soudů České republiky je v dané věci určena Článkem 7 odst. 1 písm. b) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Rozhodným hmotným právem, podle něhož se řídí vztahy mezi účastníky řízení, je pak podle Článku 4 odst. 1 písm. b) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, právo české. 3. Ve věci byl vydán platební rozkaz, který se však nepodařilo doručit žalované do vlastních rukou, proto byl tento zrušen. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ve smyslu § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když s tímto postupem žalobkyně vyjádřila souhlas ve svém písemném podání ze dne 13. 6. 2022 a souhlas žalované byl dán postupem podle § 101 odst. 4 o. s. ř., neboť žalovaná se nevyjádřila ve stanovené lhůtě k výzvě soudu, aby sdělila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byť byla upozorněna, že nevyjádří-li se k výzvě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. V souladu s částečným zpětvzetím žaloby učiněným žalobkyní v rámci jejího podání ze dne 13. 6. 2022 soud řízení podle § 96 odst. 2 o. s. ř. zastavil co do části kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 644,53 Kč (výrok I. rozsudku). 5. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění: 6. Ze Smlouvy o úvěru reg. [číslo] ze dne 16. 9. 2015 ve spojení se Standardními evropskými informacemi o spotřebitelském úvěru z téhož dne a ve spojení se Všeobecnými obchodními podmínkami právní [právnická osoba] účinnými od 28. 7. 2015 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru (dále jen„ smlouva“), jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 200 000 Kč žalované, který byl veden na úvěrovém účtu č. [bankovní účet]. Žalovaná se smluvně zavázala splácet sjednaný úvěr v pravidelných měsíčních splátkách po 3 874 Kč splatných vždy k 20. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem listopad 2015. Úroková sazba byla sjednána ve výši 10,90 % ročně. Podle závěrečných ustanovení smlouvy tvořily nedílnou součást smlouvy též Sazebník a Všeobecné obchodní podmínky. Podle čl. 10 Všeobecných obchodních podmínek byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna odstoupit od smlouvy v případě závažného porušení smluvních povinností ze strany žalované. 7. Ze Žádosti o poskytnutí osobního úvěru ze dne 31. 8. 2015 bylo zjištěno, že žalovaná dne 31. 8. 2015 požádala právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí úvěru ve výši 200 000 Kč, přičemž ve své žádosti žalované deklarovala měsíční příjmy ve výši 24 000 Kč měsíčně, rovněž deklarovala své pravidelné výdaje a popsala základními body svoji osobní situaci. K žádosti žalovaná připojila Potvrzení o výši pracovního příjmu ze dne 3. 9. 2015 a Prohlášení o zdravotním stavu ze dne 16. 9. 2015. 8. Z interního účetního dokladu ze dne 16. 9. 2015 bylo zjištěno, že žalované byla poskytnuta částka 200 000 Kč převodem na bankovní účet č. [bankovní účet]. 9. Z Výzvy k okamžitému splacení celé úvěrové pohledávky ze dne 5. 6. 2019 ve spojení s dodejkou bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k okamžité úhradě celé úvěrové pohledávky, přičemž jí stanovila lhůtu k úhradě do 18. 6. 2019. Výzva byla podle připojené dodejky žalované odeslána dne 6. 6. 2019. 10. Z historického výpisu k úvěru [číslo] ve spojení s přehledem plateb za období od 16. 9. 2015 do 20. 11. 2020 bylo zjištěno, že ke dni 23. 11. 2020 činila dlužná jistina úvěru částku 112 036,87 Kč, splatné úroky částku 24 559,73 Kč, pokuta za prodlení částku 16 204,66 Kč a dlužné poplatky částku 7 591 Kč. 11. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 11. 2020 ve spojení s její přílohou bylo zjištěno, že pohledávka vůči žalované byla postoupena společností [právnická osoba] ve prospěch žalobkyně. 12. Z Výzvy k zaplacení dlužné částky, Upomínky před podáním žaloby ze dne 10. 3. 2022 ve spojení s podací stvrzenkou bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, přičemž tato výzvy byla žalované odeslána dne 11. 3. 2022. 13. Na základě výše uvedeného má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovanou platně uzavřela smlouvu o úvěru, když bylo prokázáno, že před uzavřením smlouvy byla posouzena schopnost žalované splácet úvěr. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr ve výši 200 000 Kč společně se smluvním úrokem sjednaným ve výši 10,90 % ročně a společně se sjednanými poplatky v pravidelných měsíčních splátkách po 3 874 Kč počínaje měsícem listopad 2015. Žalovaná úvěr řádně nesplácela, v důsledku čehož právní předchůdkyně žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru. Ke dni 24. 11. 2020, kdy došlo k postoupení pohledávky vůči žalované ve prospěch žalobkyně, činila dlužná jistina předmětného úvěru částku 112 036,87 Kč a dlužné smluvní poplatky částku 7 591 Kč. 14. Žalobkyně prokázala, že žalovaná jí na základě shora specifikované smlouvy dluží celkem částku 119 627,87 Kč, proto bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno podle § 2395 o. z., podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 o. s. ř., když soud neshledal žádné důvody pro prodloužení lhůty. 15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého soud přizná účastníku, který měl ve věci plný úspěch, náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatnění nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, přísluší jí proto právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně tvoří odměna advokátky ve výši 11 800 Kč za 2 úkony právní služby po 5 900 Kč (převzetí a příprava zastoupení, písemný návrh ve věci samé - žaloba) podle § 7 bod 5. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti České republiky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, dále náhrada hotových výdajů ve výši 600 Kč za 2 úkony právní služby ve výši 2 režijních paušálů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, 21 % DPH z uvedených částek podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 2 604 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 5 982 Kč Celkem tedy náklady řízení žalobkyně činí 20 986 Kč, které je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právní zástupkyně žalobkyně. Nad rámec zde uvedeného soud doplňuje, že žalobkyni nebyla přiznána náhrada nákladů řízení v souvislosti s písemným podáním ze dne 13. 6. 2022, když tímto podáním žalobkyně pouze doplňovala o tvrzení a důkazy, které mohla a měla uvést již v samotné žalobě. Nutno podotknout, že žalobkyně v dané souvislosti (obdobně jako v případě předžalobní výzvy, která byla zaslána žalované přímo žalobkyní) náhradu nákladů řízení ani sama nenárokovala.