4 C 123/2022-15 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se v podaném návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu domáhá po žalovaném zaplacení částky 4 590 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 707,73 Kč s odůvodněním, že žalovaný se stal držitelem [anonymizováno] přijímače, čímž mu ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník [anonymizováno] poplatku do příslušené evidence. Tuto svou povinnost žalovaný splnil dne 31. 10. 2016 a byl tak povinen platit v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a [anonymizováno] poplatcích, [anonymizováno] poplatek ve stanovené výši. Žalovaný nezaplatil [anonymizováno] poplatky za únor 2019 až listopad 2021 ve výši 135 Kč měsíčně, tj. celkem za 34 měsíců částku 4 590 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, žalovaný však svou povinnost ani v dodatečné lhůtě nesplnil. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým bylo žalobě zcela vyhověno. Tento se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného, a proto byl zrušen. Soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů a zjistil následující skutkový stav. Žalovaný se v říjnu 2016 přihlásil jako poplatník [anonymizováno] poplatku. Za měsíce únor 2019 až listopad 2021 nehradil [anonymizováno] poplatky v měsíční výši 135 Kč, ačkoliv byl žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky. 3. Soud proto žalobě jako důvodné vyhověl a podle § 3 odst. 2, § 6, § 7 odst. 2, § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 4 590 Kč (34 měsíců x 135 Kč). O úroku z prodlení soud rozhodl podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., když částka 707,73 Kč představuje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z jednotlivých dlužných plateb, vždy od prvého dne prodlení do dne podání žaloby, tj. do 15. 2. 2022 Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud neshledal žádné důvody pro její prodloužení. 4. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a má proto právo na náhradu nákladů řízení, které tvoří náhrada hotových výdajů za 2 úkony po 100 Kč podle § 1 odst. 3, § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (návrh, výzva k plnění) a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení spočívajících v odměně advokáta a náhradě jeho hotových výdajů, neboť žalobkyně si agendu [anonymizováno] poplatků sama spravuje a je tedy v jejích možnostech zajistit vymáhání nezaplacených [anonymizováno] poplatků ve skutkově či právně nikoli složitých případech vlastními silami, neboť disponuje právním oddělením. V daném případě proto nelze náklady na právní zastoupení žalobkyně advokátem považovat za účelně vynaložené (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3344/12). Celkem náklady řízení žalobkyně činí 600 Kč, které je žalovaný povinen zaplatit podle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobkyně. 5. Tento rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 o.s.ř.