4 C 177/2021-45 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhá na žalovaném zaplacení částky 30 000 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. rozsudku z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně jako kupující uzavřela s [celé jméno žalovaného], narozeným [datum], ústní smlouvu o budoucí smlouvě kupní, jejímž předmětem byla koupě vysokozdvižného vozíku. V návaznosti na uzavření této smlouvy poukázala žalobkyně dne 13. 7. 2020 zálohu na kupní cenu vysokozdvižného vozíku ve výši 30 000 Kč na účet č. [bankovní účet] vedený na jméno [celé jméno žalovaného]. Jelikož [celé jméno žalovaného], [datum narození], vysokozdvižný vozík nedodal, žalobkyně se domáhá vrácení uhrazené zálohy na žalovaném [celé jméno žalovaného], narozeném [datum], neboť účet č. [bankovní účet], na který žalobkyně poukázala částku 30 000 Kč, byl zřízen žalovaným a veden na jeho jméno. Dle žalobkyně se bezdůvodně obohatil žalovaný, který si ponechal žalobkyní poukázanou částku 30 000 Kč na svém účtu a nevrátil ji žalobkyni ani na výzvu. Dle žalobkyně není podstatné, že žalovaný poskytl předmětný účet svému otci [celé jméno žalovaného], narozenému [datum]. Podstatné je, že žalovaný předmětnou částku přijal na svůj účet bez právního důvodu a byl jediný, kdo s ní byl oprávněn disponovat. 2. Žalovaný se žalobou nesouhlasí s tím, že není ve věci pasivně legitimován, neboť se žalobkyní žádnou smlouvu neuzavřel a částku 30 000 Kč nemá ani ve svém držení, když tuto částku převzal do své dispozice jeho otec [celé jméno žalovaného], [datum narození]. Žalovaný nepopírá, že na jeho účet č. [bankovní účet] byla žalobkyní poukázána předmětná částka 30 000 Kč. Jelikož žalovaný umožnil svému otci disponovat s finančními prostředky, tedy i s částkou 30 000 Kč uhrazenou žalobkyní, na svém účtu č. [bankovní účet] prostřednictvím platební karty, měl by, pokud nedošlo k realizaci kupní smlouvy, uhrazenou částku vrátit žalobkyni otec žalovaného, nikoli žalovaný. 3. Z potvrzení o platbě vyplývá, že dne 13. 7. 2020 byla z účtu žalobkyně č. [bankovní účet] poukázána na účet vedený na jméno [celé jméno žalovaného] č. [bankovní účet] částka 30 000 Kč se zprávou pro příjemce„ záloha na vysokozdvižný vozík“. 4. Dne 1. 2. 2021 vyzvala žalobkyně [celé jméno žalovaného] k vrácení zálohy ve výši 30 000 Kč z důvodu nesplnění závazků z jeho strany. Výzva byla zaslána na adresu [adresa žalovaného]. Z výzvy ze dne 5. 5. 2021 se podává, že žalobkyně opět vyzvala [celé jméno žalovaného], bytem [adresa žalovaného], k vrácení zálohy na koupi vysokozdvižného vozíku ve výši 30 000 Kč, a to s odůvodněním, že jelikož slibovaný předmět koupě - vysokozdvižný vozík žalobkyni nedodal, zanikl tak důvod, pro který bylo plněno, a jsou tak splněny podmínky pro vydání bezdůvodného obohacení. Zároveň žalobkyně vyzvala [celé jméno žalovaného] i k zaplacení pohledávek postoupených na žalobkyni v celkové výši 250 000 Kč, když se jedná o součet částek uhrazených jako zálohy na vozíky a vozidla na účet č. [bankovní účet]. V odpovědi na výzvu ze dne 26. 5. 2021 žalovaný sdělil, že výzva by měla být adresována jeho otci [celé jméno žalovaného], narozenému [datum], nikoli jemu, neboť on se žalobkyní, ani s jinými osobami nikdy nejednal a nenechal si od nich posílat žádné zálohy. Pouze umožnil svému otci zřídit si k jeho účtu podúčet, aby mu tam mohla chodit výplata, nevěděl, jaké peníze tam otci chodí. 5. [právnická osoba], rámcové smlouvy o finančních službách ze dne 2. 12. 2019 a z přílohy k rámcové smlouvě o finančních službách soud zjistil, že majitelem a jediným disponentem účtu č. [bankovní účet] byl žalovaný, a to od jeho založení dne 2. 12. 2019 do jeho zrušení dne 29. 4. 2021. K účtu nebyl zřízen žádný podúčet. K účtu byla vydána jediná platební karta na jméno [celé jméno žalovaného], jejímž držitelem byl žalovaný. 6. Z výpisů z účtu č. [bankovní účet] za období od 1. 7. 2020 do 29. 4. 2021 vyplývá, že na tento účet byla v červenci 2020 sedmkrát připsána částka 30 000 Kč s označením jako záloha na přívěsný či vysokozdvižný vozík, případně štěpkovací stroj. Každá z těchto částek byla zaslána z jiného účtu jinou osobou. Částky byly následně vybírány z účtu prostřednictvím bankomatu, případně prostřednictvím placení kartou. Dne 13. 7. 2020 byla na účet připsána částka 30 000 Kč zaslaná žalobkyní a označená jako„ záloha na vysokozdvižný vozík“. 7. Svědek [celé jméno žalovaného], [datum narození], otec žalovaného, vypověděl, že se žalobkyní nikdy neuzavřel kupní smlouvu, ani smlouvu o budoucí smlouvě kupní týkající se vysokozdvižného vozíku. Se synem jednatelky žalobkyně panem [příjmení] se před dvěma až dvěma a půl lety ústně dohodli, že svědek zprostředkuje pro žalobkyni uzavření smlouvy o úvěru. Za zpracování podkladů a vyřízení úvěru žalobkyně uhradila svědku zálohu ve výši 30 000 Kč. Podklady zpracovávala finanční poradkyně paní [příjmení]. Jelikož k uzavření smlouvy o úvěru nedošlo, neboť bylo zjištěno, že žalobkyně je v mínusu, část zálohy ve výši 12 000 Kč svědek vrátil žalobkyni. Zbytek zálohy propadl právě za zpracování a přípravu podkladů. Svědek si nechal částku 30 000 Kč zaslat na účet svého syna - žalovaného. Jelikož proti svědku byla vedena exekuční řízení, nemohl mít svůj vlastní účet, proto požádal svého syna - žalovaného, aby otevřel účet na své jméno s tím, že dispoziční právo k němu bude mít pouze svědek. Žalovaný účet na své jméno zřídil a dal svědku od účtu platební kartu vystavenou na jméno [celé jméno žalovaného], se kterou disponoval pouze svědek. Žalovaný jinou kartu od účtu neměl. Žalovaný měl sice přístup k účtu prostřednictvím internetového bankovnictví, ale účet užíval pouze svědek a veškeré finanční prostředky na účtu byly svědka. Žalovaný žádné prostředky z účtu nevybíral. Rovněž částku 30 000 Kč uhrazenou žalobkyní si z účtu vybral svědek, nikoli žalovaný. Dle svědka žalovaný nevěděl o původu částek připisovaných na předmětný účet, svědek mu o tom nic neříkal. Svědek žalovanému ani neříkal nic o jednání se žalobkyní. Dále svědek uvedl, že byl v minulosti sedmkrát či osmkrát trestně stíhán, dvakrát byl odsouzen za krácení daně a za podvod. Je držitelem živnostenského oprávnění na zprostředkování úvěrů od roku 1991, zákaz měl do roku 2018. 8. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odstavec 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odstavec 2). 9. Podle § 2995 o.z. vedlo-li plnění k obohacení třetí osoby, vydá je ochuzenému, jen pokud byl ochuzený k plnění přiveden lstí, donucen hrozbou či zneužitím závislosti nebo pokud nebyl svéprávný. 10. Podle § 1954 o.z. k řádnému splnění se vyžaduje, aby byl dluh splněn ve stanoveném místě. Nelze-li místo plnění zjistit ze smlouvy, povahy závazku nebo z účelu plnění, plní se v místě stanoveném zákonem. 11. Soud se nejprve zabýval otázkou věcné legitimace. 12. V případě plnění na základě neplatné, zdánlivé či zrušené smlouvy platí zásada, dle které závazek k vydání bezdůvodného obohacení vzniká mezi osobami, jež na dotčeném právním důvodu participovaly a měly si podle něj plnit. Bylo-li tedy plněno v souladu s neplatnou či zrušenou smlouvou, získává obohacení na úkor kontrahenta poskytujícího plnění druhá smluvní strana. Obohatí-li se v důsledku plnění poskytovaného na základě smlouvy ze strany jednoho smluvníka ve prospěch druhého kontrahenta třetí subjekt, nevzniká v případě vadnosti či zrušení smlouvy plniteli zásadně nárok vůči dané osobě stojící mimo smluvní vztah, nýbrž vůči jeho smluvnímu protějšku. Zásadu, dle které plnění z neplatné, zdánlivé či zrušené smlouvy zakládá bezdůvodné obohacení toliko mezi stranami tohoto vadného či zaniklého kontraktu, pro některé případy prolamuje ustanovení § 2995 o.z. Ochuzený (v tomto případě žalobkyně), který se chce domoci vydání obohacení vůči třetímu subjektu (zde žalovanému), musí doložit předně neplatnost, zdánlivost, či odpadnutí právního jednání, v souladu s nímž plnil, a dále fakt, že příčinou plnění byla lest, hrozba či zneužití závislosti nebo že plnitel nebyl v době plnění svéprávný. V případech, v nichž bude třetí osoba při přijetí sporného plnění v dobré víře, je nespravedlivé a společensky nežádoucí činit ji povinnou k vydání nabytého prospěchu ochuzenému, na jehož přinucení k plnění se nikterak nepodílela. Plniteli by nároky vůči třetí osobě měly svědčit, pouze pokud byl k plnění přiveden lstí, donucen hrozbou či zneužitím závislosti nebo nebyl-li plně svéprávný a zároveň obohacená třetí osoba v době plnění nebyla v dobré víře, tedy věděla nebo vědět měla a mohla, že ochuzený plnil pod vlivem lsti, hrozby, zneužití závislosti nebo že nebyl plně svéprávný. Dobrá víra třetí osoby se v souladu s vyvratitelnou domněnkou v § 7 o.z. presumuje, její nedostatek proto musí prokázat ten, kdo