9 C 47/2022-30 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalované zaplacení částky 1 897 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. s odůvodněním, že dne 7. 1. 2013 uzavřela se žalovanou smlouvu o sdružených službách dodávky plynu, na základě které dodávala žalované plyn pro potřeby domácnosti, a to do odběrného místa na adrese [adresa žalované]. Žalovaná se ve smlouvě zavázala řádně a včas za spotřebovaný plyn zaplatit, a to vždy dle vyúčtování vystaveného žalobkyní pro dané fakturační období. Žalobkyně vyúčtovala žalované odebraný plyn za období od 25. 4. 2020 do 9. 2. 2021, a to fakturou č. 9110009448 znějící na částku 1 697 Kč, se splatností dne 11. 3. 2021. Žalobkyně má dále nárok na poplatky za odeslané upomínky v celkové výši 200 Kč (2 x 100 Kč). Celkem dlužná částka tedy činí 1 897 Kč, přičemž žalovaná na svůj dluh ani přes opakované výzvy ze strany žalobkyně ničeho neuhradila. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým bylo nároku žalobkyně v celém rozsahu vyhověno, ten však byl zrušen pro nedoručitelnost. 3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ve smyslu § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), když s tímto postupem žalobkyně vyjádřila souhlas již v rámci podané žaloby a souhlas žalované byl dán postupem podle § 101 odst. 4 o. s. ř., neboť žalovaná se nevyjádřila ve stanovené lhůtě k výzvě soudu, aby sdělila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ve které byla upozorněna, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že žalobkyně uzavřela dne 7. 1. 2013 se žalovanou smlouvu o sdružených službách dodávky plynu, na základě které dodávala žalované plyn do odběrného místa na adrese [adresa žalované]. Žalovaná se ve smlouvě zavázala za odebraný plyn řádně a včas zaplatit, a to dle vyúčtování vystaveného žalobkyní. Žalovaná za období od 25. 4. 2020 do 9. 2. 2021 spotřebovala plyn, který jí byl vyúčtován fakturou č. 9110009448 znějící na částku 1 697 Kč, se splatností dne 11. 3. 2021 (celkem žalovaná spotřebovala plyn za 2 356,50 Kč, byly jí však odečteny uhrazené zálohy za zmiňované období ve výši 660 Kč). Žalovaná však na svůj dluh ničeho neuhradila, a to ani přesto, že byla žalobkyní vyzvána k úhradě dlužných částek. Celkem je tedy žalovaná povinna žalobkyni zaplatit částku 1 697 Kč. 5. Žalobkyně svou povinnost ze smlouvy splnila, žalovaná však nikoli, když za spotřebovaný plyn, jeho dopravu a související služby žalobkyni řádně nezaplatila. Soud proto žalobě co do částky 1 697 Kč vyhověl jako důvodné, a to podle § 588 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném ke dni 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“) ve spojení s § 72 č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, kdy z kupní smlouvy vznikne prodávajícímu povinnost předmět koupě kupujícímu odevzdat a kupujícímu povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou cenu. Úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán podle § 517 obč. zák. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal žádné důvody pro její prodloužení. 6. Ohledně žalobkyní požadované částky ve výši 200 Kč za dvě odeslané upomínky dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že má na tyto poplatky nárok, když soudu nepředložila obchodní podmínky, na jejichž základě tyto poplatky požadovala. Vzhledem k tomu, že k prokázání této části nároku nepředložila žalobkyně relevantní důkazy, musel soud žalobu co do částky 200 Kč jako nedůvodnou zamítnout. Nad rámec zde uvedeného soud doplňuje, že žalobkyně soudu předložila obchodní podmínky dodávky elektřiny ze sítě nízkého napětí, z těch však nemohl soud vycházet, neboť se v dané věci jednalo o dlužnou částku za dodávky plynu. 7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně byla ve sporu úspěšná v rozsahu 90 %, proto od jejího úspěchu byl odečten její neúspěch v rozsahu 10 %. Z toho vyplývá, že žalobkyně má nárok na náhradu svých nákladů řízení v rozsahu 80 % Náklady řízení žalobkyně tvoří odměna advokáta za právní zastoupení ve výši 600 Kč za 3 úkony právní služby (převzetí věci, sepis návrhu, kvalifikovaná výzva k plnění) se sazbou po 200 Kč za 1 úkon podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), dále náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby ve výši 3 režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu, 21 % DPH z uvedených částek ve výši 189 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč Celkem tedy náklady řízení žalobkyně činí 1 489 Kč a 80 % z této částky po zaokrouhlení činí 1 191 Kč Tyto náklady řízení je žalovaná povinna zaplatit v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně. 8. Tento rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 o. s. ř.