9 C 59/2022-42 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 810 Kč se zákonným úrokem z prodlení kapitalizovaným ke dni 15. 2. 2022 ve výši 34,98 Kč s odůvodněním, že žalovaný se stal držitelem [název] přijímače a přihlásil se jako poplatník [název] poplatku do příslušné evidence. Tím vznikla žalovanému povinnost platit žalobkyni [název] poplatek v zákonem stanovené výši. Žalovaný nedostál své zákonné poplatkové povinnosti, když nezaplatil [název] poplatky za měsíc duben 2021 a dále za období od července 2021 do listopadu 2021 Celkem tak žalovaný nezaplatil žalobkyni [název] poplatky ve výši 810 Kč (6 x 135 Kč). 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým bylo návrhu žalobkyně v plném rozsahu vyhověno. Ten však byl zrušen pro nedoručitelnost. 3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), když žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v rámci podané žaloby a souhlas žalovaného byl dán postupem podle § 101 odst. 4 o. s. ř., neboť žalovaný se nevyjádřil ve stanovené lhůtě k výzvě soudu, aby sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ve které byl upozorněn, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že žalovaný byl ve shora specifikovaném období držitelem [název] přijímače a byl z tohoto titulu povinen platit žalobkyni [název] poplatky v měsíční výši 135 Kč, avšak svoji povinnost nesplnil a [název] poplatky neplatil. Z uvedeného vyplývá, že žalovaný dluží žalobkyni na [název] poplatku za měsíc duben 2021 a dále za období od července 2021 do listopadu 2021 částku 810 Kč (6 x 135 Kč). Žalobě proto bylo vyhověno jako zcela důvodné podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 6 a § 7 odst. 2 citovaného zákona. Úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal žádné důvody pro její prodloužení. 5. Žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná a má proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu svých nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně tvoří paušální náhrada hotových výdajů za 2 úkony právní služby po 100 Kč (písemný návrh a předžalobní výzva) podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř. a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč Celkem tedy náklady řízení žalobkyně činí 600 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení spočívajících v odměně advokáta a náhradě jeho hotových výdajů, neboť náklady vynaložené žalobcem na právní zastoupení nelze ve smyslu nálezů Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3344/12 a sp. zn. I. ÚS 3705/14 považovat za náklady účelně vynaložené na uplatňování práva, když žalobkyně disponuje právním oddělením a je tak v jejích možnostech zajistit vymáhání nezaplacených [název] poplatků ve skutkově či právně nikoli složitých případech vlastními silami. 6. Tento rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 o. s. ř.