9 C 69/2022-40 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 5 000 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. s odůvodněním, že dne 3. 4. 2019 uzavřela se žalovaným smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací č. 8021354 (dále jen„ smlouva“), na základě které poskytovala žalovanému služby spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím internetu, a to až do dne 30. 9. 2020, kdy byla smlouva ukončena. Žalovaný byl dle čl. 4 zvláštních podmínek povinen do 10 dnů od ukončení smlouvy vrátit technické zařízení Set-top box/CA Modul sériové číslo M91621EE8865 (dále jen„ zařízení“). Toto zařízení převzal žalovaný od žalobkyně, přičemž převzetí stvrdil podpisem smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalovaný zařízení ve stanovené lhůtě nevrátil, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení zařízení a dále k úhradě dlužné částky, ten však svoje povinnosti ze smlouvy nesplnil, když zařízení nevrátil, ani nezaplatil dlužnou částku. 2. Ve věci byl vydán platební rozkaz, kterým bylo návrhu žalobkyně zcela vyhověno, ten však byl zrušen pro nedoručitelnost. 3. Vzhledem k tomu, že k žalobním tvrzením obsaženým v žalobě nebyly předloženy důkazy k jejich prokázání, vyzval soud žalobkyni usnesením ze dne 18. 7. 2022 č. j. 9 C 69/2022-37 k označení důkazů k prokázání tvrzených skutečností. Konkrétně vyzval žalobkyni k tomu, aby označila důkazy k prokázání tvrzení, že žalovaný převzal zařízení Set-top box/CA Modul sériové číslo M91621EE8865 a že smlouva byla ukončena. 4. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ve smyslu § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), když souhlas žalobkyně i žalovaného byl dán postupem podle § 101 odst. 4 o. s. ř., neboť účastníci se nevyjádřili ve stanovené lhůtě k výzvě soudu, aby sdělili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ve které byli upozorněni, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Usnesení ze dne 18. 7. 2022 č. j. 9 C 69/2022-37 s výzvou k doplnění důkazů bylo žalobkyni doručeno dne 19. 7. 2022, ta však ve stanovené lhůtě, ani do dne vyhlášení rozsudku relevantní důkazy nepředložila, respektive na shora specifikované usnesení vůbec nereagovala. Soud tedy rozhodoval na základě skutečností zjištěných z listinných důkazů připojených k žalobě, z nichž zjistil, že žalobkyně uzavřela dne 3. 4. 2019 se žalovaným smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací č. 8021354, na základě které se zavázala poskytovat žalovanému služby spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím internetu. Nedílnou součást smlouvy tvořily zvláštní podmínky pro službu [název] [anonymizována tři slova] (dále jen„ zvláštní podmínky“) a všeobecné podmínky pro poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací (dále jen„ všeobecné podmínky“). Součástí smlouvy bylo též ujednání o pronájmu technického zařízení STB NET Arris, sériové číslo M91621EE8865, přičemž dle bodu 6) smlouvy služba počíná dnem, kdy je účastníkovi doručena zásilka s technickým zařízením. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou, a to s délkou trvání 24 měsíců. Dle čl. I. smlouvy má žalobkyně nárok na smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč, a to v případě nevrácení, poškození, zničení nebo v případě neoprávněného zásahu do zapůjčeného koncového zařízení. Dle čl. 4 zvláštních podmínek je účastník povinen vrátit technické zařízení nejpozději do 10 dnů od ukončení smlouvy. Písemnou výzvou ze dne 21. 4. 2021, odeslanou dne 22. 4. 2021 žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení technického zařízení a k úhradě smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč. 6. Z obsahu předložených listinných důkazů je zřejmé, že žalobkyně neprokázala, že žalovaný od ní převzal technické zařízení STB NET Arris, sériové číslo M91621EE8865. Jelikož nebylo prokázáno, že žalovaný toto zařízení převzal, nemohla mu vzniknout povinnost toto zařízení vrátit, respektive mu nemohla vzniknout ani povinnost uhradit smluvní pokutu dle čl. I. smlouvy ve výši 5 000 Kč za nevrácení zařízení ve lhůtě 10 dnů ode dne ukončení smlouvy (čl. 4 zvláštních podmínek). Žalobkyně navíc ani netvrdila, z jakého důvodu byla smlouva ukončena (když k jejímu ukončení mělo dle tvrzení žalobkyně dojít před koncem sjednané doby trvání smlouvy), tudíž nelze mít za prokázané, že k předčasnému ukončení smlouvy skutečně došlo a případně, že toto předčasné ukončení bylo v souladu se smlouvou a všeobecnými podmínkami. S ohledem na vše shora uvedené pak dospěl soud k závěru, že žalobu je nutno v celém rozsahu zamítnout, když žalobkyně neprokázala, že má nárok na smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč. 7. Rozsudek, jímž byla žaloba zamítnuta, nemůže být pro žalobkyni překvapivým rozhodnutím, a to ani vzhledem k tomu, že původně byl ve věci vydán platební rozkaz, jímž bylo žalobě vyhověno. Z ustanovení § 172 odst. 1 věta první o. s. ř. (Soud může i bez výslovné žádosti žalobce a bez slyšení žalovaného vydat platební rozkaz, je-li v žalobě uplatněno právo na zaplacení peněžité částky a vyplývá-li uplatněné právo ze skutečností uvedených žalobcem) ve spojení s § 174a odst. 3 o. s. ř. totiž vyplývá, že podmínkou pro vydání platebního rozkazu je – mimo jiné – aby uplatněné právo vyplývalo ze skutečností uvedených žalobcem. Žalobce musí v návrhu na vydání platebního rozkazu tvrdit skutečnosti, z nichž vyplývá nárok na zaplacení peněžní částky, jenž žalobou (návrhem) uplatnil a tyto skutečnosti musí uvést v takovém rozsahu, aby odpovídaly znakům skutkové podstaty právní normy, o kterou se žalobcův nárok opírá. Soud ohledně těchto skutečností neprovádí dokazování (neboť ani nenařizuje jednání, v jehož rámci jedině by mohl dokazovat), a nezkoumá proto ani kupř., zda jsou tvrzené skutečnosti„ prokázány“ listinnými přílohami návrhu na vydání platebního rozkazu, nebo zda jsou tyto skutečnosti alespoň osvědčeny. Pravdivostí tvrzených skutečností se tedy soud nezabývá, pouze zvažuje, zda existuje právní norma, na jejímž základě lze žalobci přiznat požadovaný nárok, a zda žalobcova tvrzení odpovídají znakům skutkové podstaty této nárokové normy. (viz Komentář ASPI k § 172 o. s. ř.). Platební rozkaz je rozhodnutí ve věci samé vydané ve zkráceném řízení, jehož skutkovým základem jsou pouze skutečnosti tvrzené žalobcem. (viz C.H.Beck: Občanský soudní řád, Komentář I., II. 1. vydání 2009, str. 1149). V daném případě tedy soud vyšel z tvrzení žalobkyně uvedených v návrhu na vydání platebního rozkazu, a protože byly splněny i ostatní podmínky stanovené v § 172 a § 174a o. s. ř., vydal platební rozkaz, aniž se zabýval prokazováním tvrzených skutečností. Poté však, co byl platební rozkaz zrušen, soud posuzoval důvodnost žaloby na základě důkazních listin, které byly v okamžiku vyhlášení rozsudku obsaženy ve spise, když rozhodoval v souladu s ust. § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání a když žalobkyně, ač vyzvána usnesením čj. 9C 69/2022-37, žádné důkazní listiny nedoplnila, resp. žádné důkazní návrhy neučinila, ani nesdělila, že nesouhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení ústního jednání. 8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl ve sporu procesně úspěšný, a měl by tak právo na náhradu svých nákladů řízení, avšak žalovanému v této fázi řízení žádné náklady nevznikly. 9. Tento rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 o. s. ř.