12 C 225/2023-26 — Okresní soud v Písku

1. Žalobce se žalobou domáhal proti žalovanému zaplacení celkem částky 10 500 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobce uzavřel se žalovaným dne 2. 1. 2020 smlouvu o úvěru [číslo] Smlouva byla uzavřena na základě žádosti žalovaného prostřednictvím webového rozhraní žalobce [webová adresa], tedy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a to způsobem uvedeným v čl. 3 a 4 Všeobecných obchodních podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy o úvěru. Žalovaný zadal žádost o úvěr, následně byl vygenerován text smlouvy a žalovanému se zobrazil i text Všeobecných obchodních podmínek. Text smlouvy, Všeobecných obchodních podmínek a předsmluvních informací byl zároveň zaslán žalovanému na jeho e-mailovou adresu uvedenou v žádosti o úvěr. Současně byl žalovaný požádán o dokončení ověření identity a toto žalovaný provedl formou předání údajů ze svého bankovního účtu pomocí aplikace [anonymizováno]. Do této aplikace je možné se přihlásit pouze prostřednictvím přístupového hesla k internetovému bankovnictví. Zaškrtnutím políčka„ Souhlasím s podmínkami Smlouvy“ na webové stránce žalobce vyslovil žalovaný souhlas se zněním smlouvy o úvěru a dále kliknutím na tlačítko„ Další“ žalovaný uzavřel smlouvu o úvěru. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobce řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného. Žalobce na základě předmětné smlouvy poskytl žalovanému úvěr ve výši 7 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit úvěr spolu s úrokem ve výši 0,9 % denně, tj. 4 060,58 Kč Celkem se žalovaný zavázal uhradit 11 060,58 Kč ve 3 splátkách, kdy poslední splátka byla splatná dne 1. 4. 2020. Finanční prostředky byly poskytnuty na účet žalovaného dne 2. 1. 2020. Strany si dále sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazené dlužné částky, ohledně níž je dlužník v prodlení. Žalobce tak po žalovaném požadoval smluvní pokutu ve výši 3 500 Kč. Žalovaný svůj závazek ze smlouvy ani přes výzvy žalobce nesplnil a žalobci ničeho neuhradil. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým bylo návrhu žalobce zcela vyhověno, ten však byl zrušen pro nedoručitelnost. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k ústnímu jednání konanému dne 26. 10. 2023 se bez omluvy nedostavil, ani nepožádal o jeho odročení, ačkoli byl řádně předvolán postupem podle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“). Žalobce se z jednání omluvil a věc proto byla projednána a rozhodnuta bez přítomnosti účastníků postupem podle § 101 odst. 3 o.s.ř. 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ve spojení s formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, výpisy z účtu z aplikace [anonymizováno], fakturou ke smlouvě o spotřebitelském úvěru ze dne 2. 1. 2020, všeobecnými obchodními podmínkami, dotazníkem v angličtině a shrnutím úvěru vyplývá, že smlouva o úvěru obsahuje identifikaci smluvních stran, kterými jsou žalobce a žalovaný, předmětem smlouvy je poskytnutí úvěru ve výši 7 000 Kč, za jehož sjednání se dlužník zavazuje uhradit úrok 0,9 % denně ve výši 4 060,58 Kč formou 3 splátek. Tato smlouva obsahuje toliko podpis zástupce žalobce, u podpisu žalovaného je uvedeno pouze [jméno] [příjmení], [obec] číslo: [číslo], IP adresa [číslo]. 4. Z listiny označené jako„ Acount movements“ ve spojení s potvrzením o provedení platby vyplývá, že žalobce zaslal dne 2. 1. 2020 na účet vedený na jméno žalovaného č. [bankovní účet] částku 7 000 Kč. 5. Z předžalobní upomínky ze dne 2. 3. 2021 ve spojení s poštovním podacím archem vyplývá, že žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k úhradě dlužné částky. 6. Soud provedl veškeré žalobcem navržené důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, a dospěl k závěru, že z nich nevyplývá, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru. Přestože byl žalobce soudem vyzýván, nenavrhl důkazy k prokázání tvrzení o platném uzavření smlouvy o úvěru, tj. dodržení kontraktačního procesu tak, jak jej popsal v žalobních tvrzení a doplnění žaloby ze dne 31. 7. 2023. K ústnímu jednání soudu se žalobce nedostavil a omluvil se, čímž znemožnil soudu, aby mu bylo poskytnuto poučení podle § 118a o.s.ř., které soud poskytuje pouze při jednání (28 Cdo 3665/2009). Soud proto uzavřel, že žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně tvrzení o uzavření smlouvy o úvěru mezi účastníky, neboť nedoložil, že by došlo ke kontraktačnímu procesu tak, jak jej popsal. Žalobce tvrdil, že k uzavření smlouvy došlo úkonem žalovaného na webovém rozhraní žalobce, kde se měl žalovaný zaregistrovat, založit vlastní účet a zvolit si heslo k účtu, kde prostřednictvím uvedeného portálu po seznámení se všemi podmínkami požádal o úvěr, jež odsouhlasil. Z žádného žalobcem předloženého důkazu však nevyplývá, že žalovaný učinil popsané kroky vedoucí k uzavření úvěru prostřednictvím komunikace na dálku. Jelikož nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru, žalovanému nemohl z této vzniknout závazek zaplatit úvěr, úrok a smluvní pokutu včetně příslušenství. Pro úplnost soud uvádí, že žalobce neprokázal ani řádné prověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., což by ve smyslu aktuální judikatury způsobilo absolutní neplatnost úvěrové smlouvy (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18). 7. V řízení však bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému dne 2. 1. 2020 bezhotovostním převodem na účet žalovaného částku 7 000 Kč, čímž došlo k bezdůvodnému obohacení žalovaného. Soud proto podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 7 000 Kč, neboť kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu (výrok I.). Úrok z prodlení byl žalobci přiznán podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud neshledal žádné důvody pro její prodloužení. S ohledem na výše uvedené skutečnosti soud žalobu v části požadované smluvní pokuty zamítl (výrok II.). 8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobce byl úspěšný v rozsahu 66,7 % a neúspěšný v rozsahu 33,3 %. Po odečtení neúspěchu žalobce od jeho úspěchu soud přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 33,4 % Náklady řízení žalobce tvoří odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemný návrh, výzva k plnění) po 1 540 Kč podle § 7 bodu 5, § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“), náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, 21 % DPH z uvedených částek podle § 137 odst. 3 o.s.ř. a zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč Celkem náklady řízení žalobce činí 33,4 % z 7 479,20 Kč, tj. 2 498 Kč, které je žalovaný povinen zaplatit podle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobce.