4 C 173/2022-25 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se svou žalobou - návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhá po žalovaném zaplacení částky 13 863 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. rozsudku z titulu neuhrazené ceny za platební transakce. Žalobkyně jakožto poskytovatel služeb elektronických komunikací a provozovatel vlastní sítě poskytuje služby volání na informační službu a současně umožňuje účastníkům využívat též služeb jiných subjektů či provádět platební transakce na základě registrace poskytovatelů platebních služeb. Platební transakce pak spočívá v oprávnění účastníka zadávat prostřednictvím sítě žalobkyně a mobilního telefonu (popř. telefonního přístroje u pevné linky nebo osobního počítače připojeného k síti žalobkyně) příkazy k provedení těchto transakcí a umožňuje účastníkovi na základě Všeobecných podmínek pro poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací prostřednictvím pevných sítí zaplatit cenu za zboží nebo služby poskytované jinými subjekty (např. SMS jízdenky, vyzváněcí tóny či hry ke stažení do mobilního telefonu, hlasování v TV soutěžích, dárcovské SMS apod.); žalobkyně v těchto případech jedná pouze jako zprostředkovatel platby. Příkaz k provedení platební transakce lze zadat voláním na telefonní číslo s odlišeným předčíslím (např. 900, 906, 909 atd. - tzv. audiotextové služby), zasláním textové zprávy s určitým řetězcem znaků na zvláštní číslo, potvrzením příkazu k provedení transakce v prostředí internetu prostřednictvím elektronické aplikace či formuláře na webové stránce či potvrzením příkazu na odkazu na webové či wapové stránce určené třetím subjektem. Cena za tuto službu je pak určena dle délky volání, počtem zaslaných textových zpráv či je určena odkazem na webovou či wapovou stránku. Účastník je povinen zaplatit žalobkyni cenu platební transakce společně s cenou za poskytnuté služby elektronických komunikací ve lhůtě splatnosti vyúčtování a dále jí uhradit poplatky za provedení platebních transakcí dle ceníku. Žalovaný byl v době poskytnutí služeb, tj. za zúčtovací období od 8. 9. 2018 do 7. 11. 2018 účastníkem telekomunikační služby [žalobce] [číslo] na základě smlouvy o poskytování služeb ze dne 1. 12. 2012 a dokumentu o výměně SIM karty ze dne 14. 7. 2017. Za poskytnuté služby byly žalovanému vystaveny faktury [číslo] za období od 8. 9. 2018 do 7. 10. 2018 se splatností 30. 10. 2018 za služby třetích stran ve výši 6 750 Kč a [číslo] za období od 8. 10. 2018 do 7. 11. 2018 se splatností 30. 11. 2018 za služby třetích stran ve výši 7 113 Kč. Jelikož žalovaný uvedené částky v celkové výši 13 863 Kč neuhradil ani přes zaslanou upomínku a tyto služby u jejich poskytovatelů nereklamoval, domáhá se žalobkyně její úhrady soudní cestou spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení účtovaného za období ode dne 1. 12. 2018 až do zaplacení. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým bylo žalobě zcela vyhověno. Tento se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného, a proto byl zrušen. 3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím věci bez jednání již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve smyslu § 115a zákona č. 99/1993 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), soud vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se k výzvě, která mu byla doručena spolu s návrhem do vlastních rukou dne 24. 9. 2022, nevyjádřil, a soud proto věc rozhodl se souhlasem žalobkyně, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. 4. Z účastnické smlouvy – [žalobce] Mobilní hlasová služba ze dne 1. 12. 2012 soud zjistil, že žalovaný byl od tohoto data uživatelem mobilního telefonního čísla [číslo], které mu bylo poskytnuto žalobkyní jako poskytovatelem služeb elektronických komunikací. 5. Podle čl. 15 Všeobecných podmínek pro poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací je účastník oprávněn mimo využívání služeb elektronických komunikací poskytovaných žalobkyní zadávat prostřednictvím sítě a technicky způsobilého koncového zařízení příkazy k úhradě zboží a služeb na účty třetích osob, které mají s provozovatelem sítě (žalobkyní) uzavřenu smlouvu o zřízení takového účtu. Žalobkyně pak informuje účastníka o provedených platebních transakcích v samostatné části pravidelného vyúčtování služeb za následující zúčtovací období a vyúčtuje je dle platného ceníku. 6. Z vyúčtování [číslo] ze dne 8. 10. 2018 soud zjistil, že žalobkyně vyúčtovala žalovanému za doplňkové služby a služby třetích stran realizované v období od 8. 9. 2018 do 7. 10. 2018 částku ve výši 6 750 Kč, splatnou dne 30. 10. 2018, a to za celkem 6 plateb realizovaných prostřednictvím žalobkyně. 7. Vyúčtováním [číslo] ze dne 8. 11. 2018 žalobkyně dále vyúčtovala žalovanému za platební transakce realizované v období od 8. 10. 2018 do 7. 11. 2018 částku ve výši 7 113 Kč, splatnou dne 30. 11. 2018, a to za celkem 7 plateb realizovaných prostřednictvím žalobkyně. 8. Z dopisu o zrušení poskytování služeb ze dne 25. 2. 2019 včetně dodejky a přehledu neuhrazených faktur ke dni 25. 2. 2019 pak žalobkyně v souladu s ustanovením § 65 odst. 3 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o elektronických komunikacích“), zrušila z důvodu neuhrazených pohledávek služby poskytované žalovanému, a to ke dni 1. 4. 2019 a zároveň ho vyzvala k úhradě dlužných částek. 9. Na základě shora uvedených listin soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož žalobkyně poskytovala žalovanému na základě smlouvy ze dne 1. 12. 2012 (telefonní [číslo]), služby elektronických komunikací prostřednictvím mobilní sítě s tím, že žalovaný současně v období od 8. 9. 2018 do 7. 11. 2018 zadal příkazy k realizaci platebních transakcí, které mu žalobkyně v souladu s čl. 15 Všeobecných podmínek umožnila využívat. Žalobkyně pak uvedené služby vyúčtovala žalovanému dle ceníku zvlášť ve vystavených fakturách, přičemž žalovaný na celkovou vyúčtovanou částku za platební transakce v uvedeném období neuhradil ničeho a nadále tak žalobkyni dluží celkem částku 13 863 Kč, které nezaplatil ani na základě zaslané upomínky a je tak s jejich úhradou v prodlení. 10. Z jiných, než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci rozhodné. 11. Podle ustanovení § 1746 odst. 2 a § 1751 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o.z.“), strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. Část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. 12. Podle ustanovení § 64 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích je účastník, který je koncovým uživatelem, popřípadě uživatel veřejně dostupné služby elektronických komunikací, povinen uhradit za poskytnutou službu cenu ve výši platné v době poskytnutí této služby. 13. Podle ustanovení § 2 odst. 3 písm. a) zákona o elektronických komunikacích službou elektronických komunikací se rozumí služba obvykle poskytovaná za úplatu prostřednictvím sítí elektronických komunikací, která s výjimkou služeb poskytujících obsah přenášený prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávajících redakční dohled nad tímto obsahem zahrnuje tyto druhy služeb: 1. službu přístupu k internetu, 2. interpersonální komunikační službu, 3. služby spočívající zcela nebo převážně v přenosu signálů, například přenosové služby používané pro poskytování služby komunikace mezi stroji a pro rozhlasové a televizní vysílání. 14. Na podkladě shora uvedených skutečností soud v daném případě dospěl k závěru, že podaná žaloba je důvodná a že tedy je třeba v souladu se shora citovanými ustanoveními považovat nárok žalobkyně za oprávněný. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že na základě platně sjednaných závazkových vztahů žalobkyně jakožto zprostředkovatel plateb služeb třetích osob poskytla žalovanému služby, které byly žalovanému fakturovány a k jejichž úhradě se žalovaný zavázal. Žalobkyně umožnila žalovanému v souladu se Všeobecnými podmínkami zadávat příkazy k provedení platebních transakcí prostřednictvím telefonní stanice, jíž se smluvní vztah týkal, a žalovaný se tak zavázal uhradit žalobkyni cenu těchto služeb. Tomuto svému závazku však nedostál, neboť služby využité a řádně vyúčtované žalobkyni neuhradil a je tak v prodlení se splněním své povinnosti zaplatit zbývající část dluhu. Soud k tomu dále doplňuje, že s ohledem na povahu plnění, k němuž se žalovaný zavázal a na něž žalobkyni vzniklo právo, neshledal v dané věci nedostatek své pravomoci, neboť se nejedná