9 C 114/2023-29 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 41 316 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I., s odůvodněním, že vozidla, jejichž provozovatelem byl žalovaný, byla v centrálním registru vozidel evidována jako provozovaná a žalovaný k nim neměl v daném období sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Konkrétně se jednalo o nákladní automobil [registrační značka] v období od 10. 7. 2019 do 19. 10. 2019 a nákladní automobil [registrační značka] v období od 24. 7. 2019 do 15. 9. 2019. Žalobkyni tak podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném od 1. 1. 2018 (dále jen„ zákon č. 168/1999 Sb.“), vznikl nárok na příspěvek. Celková výše příspěvku u nákladního vozidla [registrační značka] činí 26 922 Kč (se splatností dne 19. 1. 2020) a u nákladního vozidla [registrační značka] činí 14 394 Kč (se splatností dne 1. 2. 2020). Žalobkyně vyzvala žalovaného v souladu s § 4 odst. 6 zákona č. 168/1999 Sb. k úhradě příspěvků. Žalovaný ani přes opakované výzvy žalobkyně dlužnou částku nezaplatil. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým bylo návrhu vyhověno v plném rozsahu, ten však byl zrušen pro nedoručitelnost. 3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ve smyslu § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), když s tímto postupem žalobkyně vyjádřila souhlas již v rámci podané žaloby a souhlas žalovaného byl dán postupem podle § 101 odst. 4 o. s. ř., neboť žalovaný se nevyjádřil ve stanovené lhůtě k výzvě soudu, aby sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ve které byl upozorněn, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že žalovaný byl v období od 10. 7. 2019 do 19. 10. 2019 vlastníkem nákladního automobilu [registrační značka], k němuž v předmětném období nebylo sjednáno zákonné pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě zákonného příspěvku do garančního fondu ve výši 26 922 Kč, který byl tvořen základem příspěvku ve výši 26 622 Kč (102 dnů x 261 Kč) a náklady uplatnění ve výši 300 Kč. Výzva k uhrazení příspěvku byla žalovanému odeslána dne 5. 12. 2019, přičemž v této výzvě žalobkyně stanovila lhůtu k uhrazení dlužného příspěvku 30 dnů. Splatnost příspěvku nastala dne 19. 1. 2020. Dále bylo zjištěno, že žalovaný byl v období od 24. 7. 2019 do 15. 9. 2019 vlastníkem nákladního automobilu [registrační značka], k němuž v předmětném období nebylo sjednáno zákonné pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě zákonného příspěvku do garančního fondu ve výši 14 394 Kč, který byl tvořen základem příspěvku ve výši 14 094 Kč (54 dnů x 261 Kč) a náklady uplatnění ve výši 300 Kč. Výzva k uhrazení příspěvku byla žalovanému odeslána dne 18. 12. 2019, přičemž v této výzvě žalobkyně stanovila lhůtu k uhrazení dlužného příspěvku 30 dnů. Splatnost příspěvku nastala dne 1. 2. 2020. Z předložených listinných důkazů bylo též zjištěno, že žalobkyně před podáním žaloby opakovaně vyzvala žalovaného k úhradě dílčích dlužných částek (příspěvků). 5. S ohledem na výše uvedené soud žalobě vyhověl a podle § 4 zákona č. 168/1999 Sb. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 41 316 Kč, když tato částka je tvořena příspěvkem ve výši 26 922 Kč za nákladní automobil [registrační značka] v období od 10. 7. 2019 do 19. 10. 2019 a příspěvkem ve výši 14 394 Kč za nákladní automobil [registrační značka]. Výše příspěvků byla vypočtena jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. a výše denní sazby podle druhu vozidla. Výše denní sazby příspěvku a výše nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek odpovídá § 2 a § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Ve věci je dle shora uvedených ustanovení dána aktivní legitimace žalobkyně, neboť právě žalobkyně je právnickou osobou, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem, popřípadě provozovatelem motorového vozidla provozovaného bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb. Úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. 6. Žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná a má proto právo na náhradu svých nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady řízení žalobkyně tvoří odměna advokáta za právní zastoupení ve výši 1 500 Kč za 3 úkony právní služby (převzetí věci, sepis návrhu, kvalifikovaná výzva k plnění) se sazbou po 500 Kč za 1 úkon podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), dále náhradou hotových výdajů za 3 úkony právní služby ve výši 3 režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu, 21 % DPH z uvedených částek ve výši 378 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a zaplacený soudní poplatek ve výši 1 629 Kč Celkem tedy náklady řízení žalobkyně činí 3 807 Kč Tyto náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně. Nad rámec zde uvedeného soud doplňuje, že u výpočtu nákladů řízení, při stanovení zaplaceného soudního poplatku, vycházel ze skutečnosti, že správně soudní poplatek v této věci činí 1 629 Kč, a proto bylo právě z této částky při výpočtu nákladů řízení vycházeno. Žalobkyně v této věci zaplatila soudní poplatek chybně vyšší (částku 1 653 Kč), a to zřejmě z důvodu, že vycházela z dlužné částky včetně nákladů vymáhání (v této věci celkem 2 x 300 Kč = 600 Kč). Z nákladů vymáhání se však soudní poplatek nevybírá. Přeplatek na soudním poplatku v této věci tak činí 24 Kč. Dle § 10 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., se však přeplatek poplatku nevrací, pokud je částka přeplatku nižší než 50 Kč. Proto nebylo rozhodováno ani o vrácení tohoto přeplatku žalobkyni.