9 C 175/2023-44 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalované zaplacení částky 22 011,70 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. a II. s odůvodněním, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], dne 7. 2. 2019 smlouvu o úvěru [číslo]. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr spolu se souhrnným poplatkem ve výši 14 598 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 2 257 Kč Poslední 14. splátka byla stanovena na 7. 4. 2020. Ve smlouvě byla sjednána úroková sazba ve výši 15 % ročně a dále smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně pro případ prodlení se splácením závazku. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, když do sjednané doby splatnosti uhradila pouze částku 5 957 Kč, která odpovídá 2 řádně uhrazeným splátkám. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 4. 4. 2022 ve spojení se smlouvou ze dne 3. 6. 2022 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalované bylo postoupení pohledávky písemně oznámeno. Žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila a dluží tak žalobkyni na základě smlouvy [číslo] částku ve výši celkem 22 011,70 Kč, která je tvořena dlužnou jistinou ve výši 14 011,70 Kč a smluvní pokutou ve výši 8 000 Kč (kapitalizována za období od 8. 4. 2020 do 30. 10. 2021, ve výši 0,1 % denně z částky 14 011,70 Kč). Dále žalobkyně požaduje kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 15 901,91 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 848,41 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky z částky 14 011,70 Kč od 7. 6. 2022 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 651 Kč. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým bylo návrhu žalobkyně zcela vyhověno, ten však byl zrušen pro nedoručitelnost. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k ústnímu jednání konanému dne 13. 7. 2023 se bez omluvy nedostavila, ani nepožádala o jeho odročení, přesto, že byla řádně předvolána více než 10 dnů přede dnem jeho konání. Žalobkyně se z jednání omluvila a soud proto věc projednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). 4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ve spojení s žádostí o úvěr bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovanou dne 7. 2. 2019 smlouvu o úvěru, na základě které byly žalované poskytnuty prostředky ve výši 17 000 Kč, které žalovaná převzala při podpisu smlouvy v hotovosti. Před uzavřením smlouvy byla prověřena úvěruschopnost žalované, a to prostřednictvím dokladů předložených žalovanou – konkrétně výplatními páskami a pracovní smlouvou (jejich předložení žalovanou je zaznamenáno v žádosti o úvěr). Na základě těchto dokladů bylo zjištěno, že měsíční příjem žalované činí 13 517 Kč a její měsíční výdaje činí 7 740 Kč měsíčně (bydlení, energie částka 1 500 Kč, doprava, jídlo, osobní náklady částka 5 590 Kč a splátky stávajících půjček částka 650 Kč). Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit poskytnutý úvěr ve výši 17 000 Kč spolu se souhrnným poplatkem ve výši 14 598 Kč, když tento byl tvořen úrokem ve výši 1 637 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 8 330 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 571 Kč a poplatkem za inkaso plateb ve výši 3 060 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit dlužnou částku (celkem 31 598 Kč) ve 14 měsíčních splátkách po 2 257 Kč. Ve smlouvě byla sjednána úroková sazba ve výši 15 % ročně a dále smluvní pokuta pro případ prodlení se splácením úvěru ve výši 0,1 % denně. 5. Ze rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 4. 2022 ve spojení s jejím dodatkem ze dne 3. 6. 2022 a dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 6. 2022 včetně její přílohy bylo zjištěno, že nároky ze smlouvy o úvěru [číslo] byly postoupeny ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni. 6. Z předžalobní upomínky ve spojení s podacím archem ze dne 5. 10. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky. 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku jinou. 10. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 257/2016 Sb.“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 11. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně se žalovanou platně uzavřel smlouvu o úvěru [číslo] když bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně před sjednáním smlouvy o úvěru dostatečně prověřil schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, tj. postupoval v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně též prokázala, že její právní předchůdce žalované poskytl částku 17 000 Kč, kterou byla žalovaná povinna vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 14 598 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 2 257 Kč. Ve smlouvě byla dále sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Tuto žalobkyně kapitalizovala za období od 8. 4. 2020 do 30. 10. 2021, a to částkou 8 000 Kč. Bylo též prokázáno postoupení pohledávky za žalovanou z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni. Žalobkyně tedy prokázala, že jí žalovaná z titulu nesplaceného úvěru dluží celkem částku 22 011,70 Kč, a proto bylo žalobě v této části vyhověno jako důvodné. Dlužná jistina ve výši 14 011,70 Kč byla žalobkyni přiznána podle § 2395 o. z. ve spojení s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., smluvní pokuta ve výši 8 000 Kč byla žalobkyni přiznána podle § 2048 odst. 1 o. z., o úroku z prodlení bylo rozhodnuto podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 o. s. ř., když soud neshledal žádné důvody pro její prodloužení. 12. Žalobkyně však neprokázala svůj nárok na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky, které vyčíslila částkou 651 Kč. Z předložené smlouvy nevyplývá, že by byl mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně takový nárok sjednán. Jestliže žalobkyně neprokázala, že takový nárok byl mezi stranami smlouvy sjednán, pak je nadbytečné zabývat se dokazováním výše takového nároku – z tohoto důvodu nebyly provedeny důkazy směřující k prokázání výše nákladů spojených s uplatněním pohledávky (tj. výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky, záznam GPS kontroly, dopis s návrhem mimosoudního řešení ze dne 8. 7. 2022). Jelikož žalobkyně nárok na náklady spojené s uplatněním pohledávky neprokázala, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.). 13. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná v převážné části a má proto právo na náhradu svých nákladů řízení podle § 142 odst. 3 o. s. ř. Náklady řízení žalobkyně tvoří odměna advokáta za právní zastoupení ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby (převzetí věci, sepis návrhu, kvalifikovaná výzva k plnění) se sazbou po 300 Kč za 1 úkon podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), dále náhradou hotových výdajů za 3 úkony právní služby ve výši 3 režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu, 21 % DPH z uvedených částek podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a zaplacený soudní p