9 C 183/2023-35 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 27 330 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku, s odůvodněním, že osobní automobil [registrační značka], jehož provozovatelem byl žalovaný, byl v centrálním registru vozidel evidován jako provozovaný a žalovaný k němu v období od 25. 8. 2019 do 9. 11. 2019, v období od 10. 11. 2019 do 29. 2. 2020, v období od 1. 3. 2020 do 30. 6. 2020 a dále v období od 2. 10. 2020 do 31. 12. 2020 neměl sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Žalobkyni tak vznikl podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném od 1. 1. 2018 (dále jen„ zákon č. 168/1999 Sb.“), nárok na příspěvek. Celková výše příspěvku za období od 25. 8. 2019 do 9. 11. 2019 se skládá ze základu příspěvku ve výši 5 005 Kč a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva ve výši 300 Kč. Celková výše příspěvku za období od 10. 11. 2019 do 29. 2. 2020 se skládá ze základu příspěvku ve výši 7 280 Kč a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva ve výši 300 Kč. Celková výše příspěvku za období od 1. 3. 2020 do 30. 6. 2020 se skládá ze základu příspěvku ve výši 7 930 Kč a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva ve výši 300 Kč. Celková výše příspěvku za období od 2. 10. 2020 do 31. 12. 2020 se skládá ze základu příspěvku ve výši 5 915 Kč a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva ve výši 300 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného v souladu s § 4 odst. 6 zákona č. 168/1999 Sb. k úhradě příspěvků. Splatnost dílčích příspěvků nastala dne 16. 4. 2020 (5 305 Kč), dne 23. 11. 2020 (7 580 Kč), dne 19. 1. 2021 (8 230 Kč) a dne 14. 12. 2021 (6 215 Kč). Žalovaný ani přes opakované výzvy ze strany žalobkyně na svůj dluh ničeho neuhradil. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým bylo návrhu vyhověno v plném rozsahu, ten však byl zrušen pro nedoručitelnost. 3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ve smyslu § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), když s tímto postupem žalobkyně vyjádřila souhlas již v rámci podané žaloby a souhlas žalovaného byl dán postupem podle § 101 odst. 4 o. s. ř., neboť žalovaný se nevyjádřil ve stanovené lhůtě k výzvě soudu, aby sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ve které byl upozorněn, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že žalovaný byl v období od 25. 8. 2019 do 30. 6. 2020 a dále v období od 2. 10. 2020 do 31. 12. 2020 vlastníkem osobního automobilu [registrační značka], k němuž v předmětných obdobích nebylo sjednáno zákonné pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě zákonného příspěvku do garančního fondu ve výši 5 305 Kč (za období od 25. 8. 2019 do 9. 11. 2019), když základ příspěvku činil 5 005 Kč (77 dnů x 65 Kč) a náklady uplatnění činily 300 Kč. V odeslané výzvě ze dne 9. 1. 2020 žalobkyně stanovila lhůtu k uhrazení dlužného příspěvku 30 dnů. Splatnost tohoto příspěvku nastala dne 16. 4. 2020. Žalobkyně žalovaného dále vyzvala k úhradě zákonného příspěvku do garančního fondu ve výši 7 280 Kč (za období od 10. 11. 2019 do 29. 2. 2020), když základ příspěvku činil právě 7 280 Kč (112 dnů x 65 Kč), náklady uplatnění ve výši 300 Kč žalobkyně nepožadovala V odeslané výzvě ze dne 9. 9. 2020 žalobkyně stanovila lhůtu k uhrazení dlužného příspěvku 60 dnů. Splatnost tohoto příspěvku nastala dne 23. 11. 2020. Žalobkyně žalovaného dále vyzvala k úhradě zákonného příspěvku do garančního fondu ve výši 7 930 Kč (za období od 1. 3. 2020 do 30. 6. 2020), když základ příspěvku činil právě 7 930 Kč (122 dnů x 65 Kč), náklady uplatnění ve výši 300 Kč žalobkyně nepožadovala V odeslané výzvě ze dne 5. 11. 2019 žalobkyně stanovila lhůtu k uhrazení dlužného příspěvku 60 dnů. Splatnost tohoto příspěvku nastala dne 19. 1. 2021. Žalobkyně žalovaného dále vyzvala k úhradě zákonného příspěvku do garančního fondu ve výši 5 915 Kč (za období od 2. 10. 2020 do 31. 12. 2020), když základ příspěvku činil právě 5 915 Kč (91 dnů x 65 Kč), náklady uplatnění ve výši 300 Kč žalobkyně nepožadovala V odeslané výzvě ze dne 30. 9. 2021 žalobkyně stanovila lhůtu k uhrazení dlužného příspěvku 60 dnů. Splatnost tohoto příspěvku nastala dne 14. 12. 2021. 5. S ohledem na výše uvedené soud žalobě vyhověl a podle § 4 odst. 1 a 4 zákona č. 168/1999 Sb. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni celkem částku 27 330 Kč, když tato částka je tvořena příspěvkem za nepojištění vozidla [registrační značka] v období od 25. 8. 2019 do 30. 6. 2020 a dále v období od 2. 10. 2020 do 31. 12. 2020 (5 005 Kč + 300 Kč + 7 280 Kč + 300 Kč + 7 930 Kč + 300 Kč + 5 915 Kč + 300 Kč). Výše dílčích příspěvků, kterými je nárok tvořen, byla vypočtena jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. a výše denní sazby podle druhu vozidla. Výše denní sazby příspěvku a výše nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek odpovídá § 2 a § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Ve věci je dle shora uvedených ustanovení dána aktivní legitimace žalobkyně, když právě žalobkyně je právnickou osobou, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem, popřípadě provozovatelem motorového vozidla provozovaného bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb. Úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal žádné důvody pro její prodloužení. 6. Žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná a má proto právo na náhradu svých nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady řízení žalobkyně tvoří odměna advokáta za právní zastoupení ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby (převzetí věci, sepis návrhu, kvalifikovaná výzva k plnění) se sazbou po 300 Kč za 1 úkon podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), dále náhradou hotových výdajů za 3 úkony právní služby ve výši 3 režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu, 21 % DPH z uvedených částek ve výši 252 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a zaplacený soudní poplatek ve výši 1 046 Kč Celkem tedy náklady řízení žalobkyně činí 2 498 Kč Tyto náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně. Nad rámec zde uvedeného soud doplňuje, že u výpočtu nákladů řízení, při stanovení zaplaceného soudního poplatku, vycházel ze skutečnosti, že správně soudní poplatek v této věci činí 1 046 Kč, a proto bylo právě z této částky při výpočtu nákladů řízení vycházeno. Žalobkyně v této věci zaplatila soudní poplatek chybně vyšší (částku 1 094 Kč), a to zřejmě z důvodu, že vycházela z dlužné částky včetně nákladů vymáhání (v této věci celkem 4 x 300 Kč = 1 200 Kč). Z nákladů vymáhání se však soudní poplatek nevybírá. Přeplatek na soudním poplatku v této věci tak činí 48 Kč. Dle § 10 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., se však přeplatek poplatku nevrací, pokud je částka přeplatku nižší než 50 Kč. Proto nebylo rozhodováno ani o vrácení tohoto přeplatku žalobkyni.