9 C 21/2023-85 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 33 916 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I., s odůvodněním, že vozidla, jejichž provozovatelem byl žalovaný, byla v centrálním registru vozidel evidována jako provozovaná a žalovaný k nim neměl v daném období sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Konkrétně se jednalo o osobní automobil [registrační značka] v období od 15. 8. 2019 do 28. 1. 2020 a v období od 20. 5. 2020 do 15. 9. 2020, osobní automobil [registrační značka] v období od 10. 4. 2020 do 13. 7. 2020 a v období od 4. 12. 2020 do 28. 2. 2021, a osobní automobil [registrační značka] v období od 1. 11. 2019 do 31. 3. 2020. Žalobkyni tak podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném od 1. 1. 2018 (dále jen„ zákon č. 168/1999 Sb.“), vznikl nárok na příspěvek. Celková výše příspěvku u osobního automobilu [registrační značka] činila za období od 15. 8. 2019 do 28. 1. 2020 částku 8 149 Kč (se splatností dne 4. 4. 2020) a za období od 20. 5. 2020 do 15. 9. 2020 částku 5 893 Kč (se splatností dne 5. 1. 2021), u osobního automobilu [registrační značka] činila za období od 10. 4. 2020 do 13. 7. 2020 částku 6 475 Kč (se splatností dne 30. 11. 2020) a za období od 4. 12. 2020 do 28. 2. 2021 částku 5 955 Kč (se splatností dne 15. 2. 2022) a u osobního automobilu [registrační značka] činila za období od 1. 11. 2019 do 31. 3. 2020 částku 7 444 Kč (se splatností dne 13. 1. 2021). Žalobkyně vyzvala žalovaného v souladu s § 4 odst. 6 zákona č. 168/1999 Sb. k úhradě příspěvků. Žalovaný ani přes opakované výzvy žalobkyně dlužnou částku nezaplatil. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým bylo návrhu vyhověno v plném rozsahu, ten však byl zrušen pro nedoručitelnost. 3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ve smyslu § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), když s tímto postupem žalobkyně vyjádřila souhlas již v rámci podané žaloby a souhlas žalovaného byl dán postupem podle § 101 odst. 4 o. s. ř., neboť žalovaný se nevyjádřil ve stanovené lhůtě k výzvě soudu, aby sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ve které byl upozorněn, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že žalovaný byl minimálně v obdobích od 15. 8. 2019 do 28. 1. 2020 a od 20. 5. 2020 do 15. 9. 2020 vlastníkem osobního automobilu [registrační značka], k němuž v předmětných obdobích nebylo sjednáno zákonné pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě zákonného příspěvku do garančního fondu ve výši 8 149 Kč, když základ příspěvku činil 7 849 Kč (167 dnů x 47 Kč) a náklady uplatnění činily 300 Kč. Výzva k uhrazení příspěvku byla žalovanému odeslána dne 19. 2. 2020, přičemž v této výzvě žalobkyně stanovila lhůtu k uhrazení dlužného příspěvku 30 dnů. Splatnost příspěvku nastala dne 4. 4. 2020. Žalobkyně též vyzvala žalovaného k úhradě zákonného příspěvku do garančního fondu ve výši 5 893 Kč, když základ příspěvku činil 5 593 Kč (119 dnů x 47 Kč) a náklady uplatnění činily 300 Kč. Výzva k uhrazení příspěvku byla žalovanému odeslána dne 22. 10. 2020, přičemž v této výzvě žalobkyně stanovila lhůtu k uhrazení dlužného příspěvku 60 dnů. Splatnost příspěvku nastala dne 5. 1. 2021. Dále bylo zjištěno, že žalovaný byl minimálně v obdobích od 10. 4. 2020 do 13. 7. 2020 a od 4. 12. 2020 do 28. 2. 2021 vlastníkem osobního automobilu [registrační značka], k němuž v předmětných obdobích nebylo sjednáno zákonné pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě zákonného příspěvku do garančního fondu ve výši 6 475 Kč, když základ příspěvku činil 6 175 Kč (95 dnů x 65 Kč) a náklady uplatnění činily 300 Kč. Výzva k uhrazení příspěvku byla žalovanému odeslána dne 16. 9. 2020, přičemž v této výzvě žalobkyně stanovila lhůtu k uhrazení dlužného příspěvku 60 dnů. Splatnost příspěvku nastala dne 30. 11. 2020. Žalobkyně též vyzvala žalovaného k úhradě zákonného příspěvku do garančního fondu ve výši 5 655 Kč, když příspěvek byl tvořen pouze základem příspěvku ve výši 5 655 Kč (87 dnů x 65 Kč) a náklady uplatnění ve výši 300 Kč žalobkyně ve výzvě neuplatňovala. Výzva k uhrazení příspěvku byla žalovanému odeslána dne 2. 12. 2021, přičemž v této výzvě žalobkyně stanovila lhůtu k uhrazení dlužného příspěvku 60 dnů. Splatnost příspěvku nastala dne 15. 2. 2022. Bylo též zjištěno, že žalovaný byl v období od 1. 11. 2019 do 31. 3. 2020 vlastníkem osobního automobilu [registrační značka], k němuž v předmětném období nebylo sjednáno zákonné pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě zákonného příspěvku do garančního fondu ve výši 7 444 Kč, když základ příspěvku činil 7 144 Kč (152 dnů x 47 Kč) a náklady uplatnění činily 300 Kč. Výzva k uhrazení příspěvku byla žalovanému odeslána dne 29. 10. 2020, přičemž v této výzvě žalobkyně stanovila lhůtu k uhrazení dlužného příspěvku 60 dnů. Splatnost příspěvku nastala dne 13. 1. 2021. Z předložených listinných důkazů bylo též zjištěno, že žalobkyně před podáním žaloby opakovaně vyzvala žalovaného k úhradě dílčích dlužných částek (příspěvků). 5. S ohledem na výše uvedené soud žalobě vyhověl a podle § 4 zákona č. 168/1999 Sb. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 33 916 Kč, když tato částka je tvořena příspěvkem ve výši 8 149 Kč a ve výši 5 893 Kč za osobní automobil [registrační značka], příspěvkem ve výši 6 475 Kč a ve výši 5 955 Kč za osobní automobil [registrační značka] a příspěvkem ve výši 7 444 Kč za osobní automobil [registrační značka]. Výše příspěvků byla vypočtena jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. a výše denní sazby podle druhu vozidla. Výše denní sazby příspěvku a výše nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek odpovídá § 2 a § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Ve věci je dle shora uvedených ustanovení dána aktivní legitimace žalobkyně, neboť právě žalobkyně je právnickou osobou, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem, popřípadě provozovatelem motorového vozidla provozovaného bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb. Úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. 6. Žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná a má proto právo na náhradu svých nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady řízení žalobkyně tvoří odměna advokáta za právní zastoupení ve výši 1 500 Kč za 3 úkony právní služby (převzetí věci, sepis návrhu, kvalifikovaná výzva k plnění) se sazbou po 500 Kč za 1 úkon podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), dále náhradou hotových výdajů za 3 úkony právní služby ve výši 3 režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu, 21 % DPH z uvedených částek ve výši 378 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a zaplacený soudní poplatek ve výši 1 357 Kč Celkem tedy náklady řízení žalobkyně činí 3 535 Kč Tyto náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně.