9 C 245/2023-26 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 15 363 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I., s odůvodněním, že vozidla, jejichž provozovatelem byl žalovaný, byla v centrálním registru vozidel evidována jako provozovaná a žalovaný k nim neměl v daném období sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Konkrétně se jednalo o osobní automobil [registrační značka] v období od 1. 10. 2019 do 31. 1. 2020 a osobní automobil [registrační značka] v období od 22. 11. 2021 do 14. 4. 2022. Žalobkyni tak podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném od 1. 1. 2018 (dále jen„ zákon č. 168/1999 Sb.“), vznikl nárok na příspěvek. Celková výše příspěvku u osobního vozidla [registrační značka] činí 8 295 Kč (se splatností dne 11. 11. 2020) a u osobního vozidla [registrační značka] činí 7 068 Kč (se splatností dne 16. 8. 2022). Žalobkyně vyzvala žalovaného v souladu s § 4 odst. 6 zákona č. 168/1999 Sb. k úhradě příspěvků. Žalovaný ani přes opakované výzvy žalobkyně dlužnou částku nezaplatil. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým bylo návrhu vyhověno v plném rozsahu, ten však byl zrušen pro nedoručitelnost. 3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ve smyslu § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), když s tímto postupem žalobkyně vyjádřila souhlas již v rámci podané žaloby a souhlas žalovaného byl dán postupem podle § 101 odst. 4 o. s. ř., neboť žalovaný se nevyjádřil ve stanovené lhůtě k výzvě soudu, aby sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ve které byl upozorněn, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že žalovaný byl v období od 1. 10. 2019 do 31. 1. 2020 vlastníkem osobního automobilu [registrační značka], k němuž v předmětném období nebylo sjednáno zákonné pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě zákonného příspěvku do garančního fondu ve výši 7 995 Kč, který byl tvořen základem příspěvku právě ve výši 7 995 Kč (123 dnů x 65 Kč), náklady uplatnění ve výši 300 Kč žalobkyně nepožadovala. Výzva k uhrazení příspěvku byla žalovanému odeslána dne 28. 8. 2020, přičemž v této výzvě žalobkyně stanovila lhůtu k uhrazení dlužného příspěvku 60 dnů. Splatnost příspěvku nastala dne 16. 8. 2020. Dále bylo zjištěno, že žalovaný byl v období od 22. 11. 2021 do 14. 4. 2022 vlastníkem osobního automobilu [registrační značka], k němuž v předmětném období nebylo sjednáno zákonné pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě zákonného příspěvku do garančního fondu ve výši 6 768 Kč, který byl tvořen základem příspěvku právě ve výši 6 768 Kč (144 dnů x 47 Kč), náklady uplatnění ve výši 300 Kč žalobkyně nepožadovala. V odeslané výzvě k uhrazení příspěvku ze dne 2. 6. 2022 žalobkyně stanovila lhůtu k uhrazení dlužného příspěvku 60 dnů. Splatnost příspěvku nastala dne 16. 8. 2022. Z předložených listinných důkazů bylo též zjištěno, že žalobkyně před podáním žaloby opakovaně vyzvala žalovaného k úhradě dílčích dlužných částek (příspěvků). 5. S ohledem na výše uvedené soud žalobě vyhověl a podle § 4 zákona č. 168/1999 Sb. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 15 363 Kč, když tato částka je tvořena příspěvkem ve výši 8 295 Kč za osobní automobil [registrační značka] v období od 1. 10. 2019 do 31. 1. 2020 a příspěvkem ve výši 7 068 Kč za osobní automobil [registrační značka] v období od 22. 11. 2021 do 14. 4. 2022. Výše příspěvků byla vypočtena jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. a výše denní sazby podle druhu vozidla. Výše denní sazby příspěvku a výše nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek odpovídá § 2 a § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Ve věci je dle shora uvedených ustanovení dána aktivní legitimace žalobkyně, neboť právě žalobkyně je právnickou osobou, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem, popřípadě provozovatelem motorového vozidla provozovaného bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb. Úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. 6. Žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná a má proto právo na náhradu svých nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady řízení žalobkyně tvoří odměna advokáta za právní zastoupení ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby (převzetí věci, sepis návrhu, kvalifikovaná výzva k plnění) se sazbou po 300 Kč za 1 úkon podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), dále náhradou hotových výdajů za 3 úkony právní služby ve výši 3 režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu, 21 % DPH z uvedených částek ve výši 252 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč Celkem tedy náklady řízení žalobkyně činí 2 252 Kč Tyto náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně.