9 C 304/2023-27 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalované zaplacení částky 31 172 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku, s odůvodněním, že nákladní automobil [registrační značka], jehož provozovatelem byla žalovaná, byl v centrálním registru vozidel evidován jako provozovaný a žalovaná k němu v období od 15. 8. 2019 do 30. 11. 2019, v období od 1. 12. 2019 do 31. 3. 2020 a dále v období od 1. 4. 2020 do 31. 7. 2020 neměla sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Žalobkyni tak vznikl podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném od 1. 1. 2018 (dále jen„ zákon č. 168/1999 Sb.“), nárok na příspěvek. Celková výše příspěvku za období od 15. 8. 2019 do 30. 11. 2019 se skládá ze základu příspěvku ve výši 9 288 Kč a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva ve výši 300 Kč. Celková výše příspěvku za období od 1. 12. 2019 do 31. 3. 2020 se skládá ze základu příspěvku ve výši 10 492 Kč a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva ve výši 300 Kč. Celková výše příspěvku za období od 1. 4. 2020 do 31. 7. 2020 se skládá ze základu příspěvku ve výši 10 492 Kč a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva ve výši 300 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou v souladu s § 4 odst. 6 zákona č. 168/1999 Sb. k úhradě příspěvků. Splatnost dílčích příspěvků nastala dne 27. 10. 2020 (9 588 Kč), dne 15. 12. 2020 (10 792 Kč) a dne 15. 2. 2021 (10 792 Kč). Žalovaná ani přes opakované výzvy ze strany žalobkyně na svůj dluh ničeho neuhradila. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým bylo návrhu vyhověno v plném rozsahu, ten však byl zrušen pro nedoručitelnost. 3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ve smyslu § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), když s tímto postupem žalobkyně vyjádřila souhlas již v rámci podané žaloby a souhlas žalované byl dán postupem podle § 101 odst. 4 o. s. ř., neboť žalovaná se nevyjádřila ve stanovené lhůtě k výzvě soudu, aby sdělila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ve které byla upozorněna, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že žalovaná byla v období od 15. 8. 2019 do 31. 7. 2020 vlastníkem nákladního automobilu [registrační značka], k němuž v předmětných obdobích nebylo sjednáno zákonné pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě zákonného příspěvku do garančního fondu ve výši 9 288 Kč (za období od 15. 8. 2019 do 30. 11. 2019), když základ příspěvku činil právě 9 288 Kč (108 dnů x 86 Kč), náklady uplatnění ve výši 300 Kč žalobkyně nepožadovala. V odeslané výzvě ze dne 13. 8. 2020 žalobkyně stanovila lhůtu k uhrazení dlužného příspěvku 60 dnů. Žalobkyně žalovanou dále vyzvala k úhradě zákonného příspěvku do garančního fondu ve výši 10 492 Kč (za období od 1. 12. 2019 do 31. 3. 2020), když základ příspěvku činil právě 10 492 Kč (122 dnů x 86 Kč), náklady uplatnění ve výši 300 Kč žalobkyně nepožadovala V odeslané výzvě ze dne 1. 10. 2020 žalobkyně stanovila lhůtu k uhrazení dlužného příspěvku 60 dnů. Žalobkyně žalovanou dále vyzvala k úhradě zákonného příspěvku do garančního fondu ve výši 10 492 Kč (za období od 1. 4. 2020 do 31. 7. 2020), když základ příspěvku činil právě 10 492 Kč (122 dnů x 86 Kč), náklady uplatnění ve výši 300 Kč žalobkyně nepožadovala V odeslané výzvě ze dne 2. 12. 2020 žalobkyně stanovila lhůtu k uhrazení dlužného příspěvku 60 dnů. Dále bylo zjištěno, že žalobkyně opakovaně vyzývala žalovanou k úhradě dlužných částek. 5. S ohledem na výše uvedené soud žalobě vyhověl a podle § 4 odst. 1 a 4 zákona č. 168/1999 Sb. uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni celkem částku 31 172 Kč, když tato částka je tvořena příspěvkem za nepojištění vozidla [registrační značka] v období od 15. 8. 2019 do 31. 7. 2020 (9 288 Kč + 300 Kč + 10 792 Kč + 300 Kč + 10 792 Kč + 300 Kč). Výše dílčích příspěvků, kterými je nárok tvořen, byla vypočtena jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. a výše denní sazby podle druhu vozidla. Výše denní sazby příspěvku a výše nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek odpovídá § 2 a § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Ve věci je dle shora uvedených ustanovení dána aktivní legitimace žalobkyně, když právě žalobkyně je právnickou osobou, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem, popřípadě provozovatelem motorového vozidla provozovaného bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb. Úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal žádné důvody pro její prodloužení. 6. Žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná a má proto právo na náhradu svých nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady řízení žalobkyně tvoří odměna advokáta za právní zastoupení ve výši 1 500 Kč za 3 úkony právní služby (převzetí věci, sepis návrhu, kvalifikovaná výzva k plnění) se sazbou po 300 Kč za 1 úkon podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), dále náhradou hotových výdajů za 3 úkony právní služby ve výši 3 režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu, 21 % DPH z uvedených částek ve výši 378 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a zaplacený soudní poplatek ve výši 1 211 Kč Celkem tedy náklady řízení žalobkyně činí 3 389 Kč Tyto náklady řízení je žalovaná povinna zaplatit v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně. Nad rámec zde uvedeného soud doplňuje, že u výpočtu nákladů řízení, při stanovení zaplaceného soudního poplatku, vycházel ze skutečnosti, že správně soudní poplatek v této věci činí 1 211 Kč, a proto bylo právě z této částky při výpočtu nákladů řízení vycházeno. Žalobkyně v této věci zaplatila soudní poplatek chybně vyšší (částku 1 247 Kč), a to zřejmě z důvodu, že vycházela z dlužné částky včetně nákladů vymáhání (v této věci celkem 3 x 300 Kč = 900 Kč). Z nákladů vymáhání se však soudní poplatek nevybírá. Přeplatek na soudním poplatku v této věci tak činí 36 Kč. Dle § 10 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., se však přeplatek poplatku nevrací, pokud je částka přeplatku nižší než 50 Kč. Proto nebylo rozhodováno ani o vrácení tohoto přeplatku žalobkyni.