9 C 88/2023-52 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 34 051,54 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. – III. s odůvodněním, že dne 2. 12. 2003 uzavřela se žalovaným smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva o úvěru“). Žalovaný byl na základě smlouvy oprávněn opakovaně čerpat peněžní prostředky, a to až do výše úvěrového rámce, který byl sjednán ve výši 70 000 Kč. Zároveň se žalovaný zavázal splácet vyčerpanou částku v pravidelných měsíčních splátkách, jejichž výše byla určena jako 4 % z aktuálně vyčerpané částky. Úrok byl sjednán ve výši 26,28 % ročně. Za dobu trvání smlouvy vyčerpal žalovaný celkem částku 292 684,26 Kč a na poskytnutý úvěr uhradil částku 558 754,85 Kč. Žalovaný však přestal splácet sjednaný úvěr řádně a včas, a proto žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru, a to ke dni 11. 8. 2022. Dlužná částka ze smlouvy o úvěru činí 34 051,54 Kč a je tvořena dlužnou jistinou ve výši 33 628,66 Kč, náklady vymáhání ve výši 300 Kč a smluvní pokutou ve výši 122,88 Kč. Žalovaný dluh neuhradil, a to ani přes opakované výzvy ze strany žalobkyně. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým bylo nároku v plném rozsahu vyhověno, ten však byl zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. 3. Podáním ze dne 6. 2. 2023 a podáním ze dne 11. 4. 2023 vzala žalobkyně podanou žalobu částečně zpět, a to celkem co do částky 4 000 Kč spolu s odpovídající částí požadovaného příslušenství. Soud proto v této části řízení zastavil (viz výrok II.), a to podle § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). Částečné zpětvzetí žaloby odůvodnila žalobkyně tím, že žalovaný po podání žaloby uhradil právě celkem částku 4 000 Kč, a to dne 13. 12. 2022 částku 2 000 Kč a dne 13. 3. 2023 částku 2 000 Kč. 4. Ve věci bylo nařízeno jednání na 18. 4. 2023. Žalovaný se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavil, ani nepožádal o jeho odročení, přestože byl řádně předvolán postupem podle § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků, a to podle § 101 odst. 3 o. s. ř. 5. Ze smlouvy o úvěru ve spojení s úvěrovými podmínkami a žádostmi o změnu úvěrového rámce bylo zjištěno, že žalobkyně dne 2. 12. 2003 uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovaný oprávněn čerpat peněžní prostředky až do výše úvěrového rámce, který byl sjednán ve výši 30 000 Kč. Vyčerpanou částku se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách stanovených ve výši 4 % z aktuálně vyčerpané částky. Úrok byl sjednán ve výši 26,28 % ročně. Dle úvěrových podmínek má žalobkyně nárok na smluvní pokutu ve výši 8 % z částky se kterou je žalovaný v prodlení. Na základě žádosti ze dne 7. 11. 2005 byl úvěrový rámec navýšen o 10 000 Kč (tj. na částku 40 000 Kč) a na základě žádosti ze dne 4. 2. 2008 byl úvěrový rámec navýšen na částku 70 000 Kč. 6. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaný úvěr čerpal a splácel způsobem podrobně zachyceným ve výpisu, a že dlužná částka ze smlouvy o úvěru činí ke dni 6. 4. 2023 na jistině částku 29 628,66 Kč a na smluvní pokutě částku 122,88 Kč Náklady vymáhání jsou ve výpisu čerpání splátek a úhrad určeny částkou 300 Kč. 7. Z výpisu z účtu za měsíc červenec 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně vyúčtovala žalovanému částku 300 Kč jako vynaložené náklady a částku 122,88 Kč jako smluvní pokutu. 8. Z výzvy ke splacení úvěru ve spojení s podacím archem ze dne 11. 8. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, a to právě výzvou ze dne 11. 8. 2022, odeslanou téhož dne. 9. Z provedených listinných důkazů bylo zjištěno, že žalobkyně uzavřela dne 2. 12. 2003 se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovaný oprávněn opakovaně čerpat peněžní prostředky až do výše sjednaného úvěrového rámce, který s účinností od 4. 2. 2008 činil 70 000 Kč. Úrok byl ve smlouvě sjednán ve výši 26,28 % ročně. Dále bylo smlouvou sjednáno právo žalobkyně na smluvní pokutu ve výši 8 % z aktuálně dlužné částky. Žalovaný úvěr čerpal, avšak řádně jej nesplácel, a proto žalobkyni vzniklo právo na úhradu dlužné částky a též smluvní pokuty. Přesto, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky, ten celou dlužnou částku neuhradil, nýbrž zaplatil jen část dluhu. 10. Právní poměry v dané věci se s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), řídí dosavadními právními předpisy. Proto soud na danou věc aplikoval zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném ke dni 31. 12. 2013 (dále jen„ obch. zák.“), ve spojení se zákonem č. 321/2001 Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb. Podle § 497 obch. zák. smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Žalobkyně prokázala, že se žalovaným uzavřela shora specifikovanou smlouvu o úvěru, a že na jejím základě byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec 70 000 Kč a že žalovaný úvěr čerpal. Žalovaný však nesplácel úvěr řádně a včas, a dlužná částka na jistině nadále po částečných úhradách činí 29 628,66 Kč a dlužná částka na smluvní pokutě činí 122,88 Kč. Soud proto žalobě co do částky 29 751,54 Kč (29 628,66 Kč + 122,88 Kč) jako důvodné vyhověl, a to podle § 497 obch. zák. Úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal žádné důvody pro její prodloužení. 12. Žalobkyně neprokázala, že má nárok na náklady vymáhání ve výši 300 Kč, když skutečnost, že vynaložené náklady ve výši 300 Kč byly žalovanému vyúčtovány v rámci výpisu za měsíc červenec 2022 není sama o sobě důvodem pro závěr, že tyto náklady jsou účtovány oprávněně. Žalobkyně neoznačila žádný jiný důkaz prokazující, že tyto náklady byly žalovanému účtovány v souladu se smlouvou, či úvěrovými podmínkami, a to ani přesto, že byla k označení takových důkazů vyzvána usnesením zdejšího soudu ze dne 24. 3. 2023, č. j. 9 C 88/2023-36. Jelikož soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala oprávněnost svého nároku na vynaložené náklady ve výši 300 Kč, byla žaloba co do této částky spolu s odpovídající částí zákonného úroku z prodlení jako nedůvodná zamítnuta (výrok III.). 13. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná v převážném rozsahu, když za její neúspěch lze považovat pouze zamítnutí žaloby co do částky 300 Kč spolu s odpovídající částí zákonného úroku z prodlení z této částky. Zpětvzetí žaloby co do částky 4 000 Kč jde v této věci k tíži žalovaného, který po podání žaloby uhradil na svůj dluh celkem částku 4 000 Kč a zavinil tak zastavení řízení co do této částky. Soud proto přiznal žalobkyni náhradu nákladu řízení v plném rozsahu, a to v souladu s § 142 odst. 3 o. s. ř. Náklady řízení žalobkyně tvoří odměna advokáta za právní zastoupení ve výši 1 500 Kč za 3 úkony právní služby (převzetí věci, sepis návrhu, kvalifikovaná výzva k plnění) se sazbou po 500 Kč za 1 úkon podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), dále náhradou hotových výdajů za 3 úkony právní služby ve výši 3 režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu, 21 % DPH z uvedených částek ve výši 378 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a zaplacený soudní poplatek ve výši 1 363 Kč Celkem tedy náklady řízení žalobkyně činí 3 541 Kč Tyto náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně. Nad rámec zde uvedeného soud doplňuje, že nepřiznal žalobkyni odměnu za částečná zpětvzetí žaloby ze dne 6. 2. 2023 a ze dne 11. 4. 2023, když žalobkyně v těchto podání specifikovala své náklady řízení právě částkou 3 541 Kč – soud proto žalobkyni náklady řízení přiznal v jí účtovaném rozsahu.