10 C 50/2024-41 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 25 522 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, uzavřela se žalovaným dne 1. 10. 2007 smlouvu o půjčce č. , tel. číslo, . Žalovaný převzal při uzavření smlouvy hotovost ve výši 38 000 Kč a zavázal se zaplatit poskytnutou půjčku ve výši 38 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 33 136 Kč, tedy celkem částku 71 136 Kč v 78 týdenních splátkách s poslední splátkou splatnou dne 30. 3. 2009. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, celkem zaplatil pouze částku 45 614 Kč, která byla nejprve započtena na souhrnný poplatek a teprve po jeho úplném splacení na jistinu. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku společnosti , právnická osoba, . smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 s účinností ke dni 1. 7. 2015 a tato společnost smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 postoupila pohledávku žalobkyni, žalovanému bylo postoupení pohledávky písemně oznámeno. Ke dni postoupení činila dlužná částka 25 522 Kč představující nedoplatek jistiny. Ačkoli byl žalovaný upomínán, dlužnou částku neuhradil.1. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který byl zrušen pro nedoručení žalovanému. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k ústnímu jednání konanému dne 26. 8. 2024 se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Žalobkyně se z jednání omluvila, a věc proto byla projednána a rozhodnuta bez přítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“).2. Ze Smlouvy o půjčce č. , tel. číslo, uzavřené dne 1. 10. 2007 včetně nedílné součásti smlouvy - Smluvních podmínek Smlouvy o půjčce - soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , uzavřela se žalovaným smlouvu o půjčce, na základě níž poskytla žalovanému hotovostní půjčku ve výši 38 000 Kč; žalovaný se smlouvou zavázal splácet poskytnutou částku se souhrnným poplatkem ve výši 33 136 Kč v 78 týdenních splátkách po 912 Kč počínaje 7. dnem ode dne uzavření smlouvy. Žalovaný převzetí částky 38 000 Kč potvrdil svým podpisem na smlouvě. Podle Článku 5 smluvních podmínek smlouvy o půjčce jakékoli splátky zaplacené žalovaným se budou započítávat nejprve na souhrnný poplatek a teprve po úplném uhrazení částky souhrnného poplatku budou započítávány na vlastní částku půjčky.3. Podle Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 ve spojení s částečným výpisem Přílohy č. 1 smlouvy a ve spojení s potvrzením úhrady za postoupení ze dne 25. 6. 2015 byla pohledávka ze smlouvy o půjčce vůči žalovanému postoupena společnosti , právnická osoba, , přičemž uvedená skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 25. 6. 2015, odeslaným žalovanému dle poštovního podacího archu dne 24. 7. 2015.4. Podle Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 ve spojení s výpisem Přílohy č. 1 smlouvy pak byla předmětná pohledávka postoupena žalobkyni, přičemž uvedená skutečnost byla žalovanému písemně oznámena dopisem ze dne 11. 9. 2018 odeslaným podle poštovního podacího archu dne 13. 9. 2018.5. Podle předžalobní výzvy ze dne 11. 9. 2023 a poštovního podacího archu ze dne 12. 9. 2023 byl žalovaný právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 25 522 Kč s příslušenstvím nejpozději do 20. 9. 2023, přičemž současně byl upozorněn na možné uplatnění nároku žalobkyně soudní cestou.6. Provedeným dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 1. 10. 2007 smlouvu o půjčce č. , tel. číslo, a poskytla žalovanému částku 38 000 Kč v hotovosti při uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal splácet půjčku včetně souhrnného poplatku ve výši 33 136 Kč v 78 pravidelných týdenních splátkách po 912 Kč, avšak splátky řádně a včas neplnil. Z celkové dlužné částky 71 136 Kč uhradil pouze částku 45 614 Kč. Splatnost poslední splátky nastala dne 30. 3. 2009. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 ve spojení s přílohou č. 1 smlouvy o postoupení pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2015, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 ve spojení s přílohou ke smlouvě o postoupení pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky ze dne 11. 9. 2018 je dána aktivní legitimace žalobkyně ve sporu. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 11. 9. 2023 ve spojení s poštovním podacím archem ze dne 12. 9. 2023 vyplývá, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby.7. Závazkový právní vztah vzniklý mezi účastníky řízení se s ohledem na okamžik uzavření smlouvy řídí zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“). Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.8. Soud hodnotil důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že smlouva o půjčce je absolutně neplatná. Smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným stanovuje souhrnný poplatek v souvislosti s uzavřením smlouvy ve výši téměř násobku poskytnuté jistiny půjčky, aniž by bylo zřejmé, za co má žalovaná tento poplatek zaplatit, když ve smlouvě bylo sjednáno, že nejprve bude plněno na souhrnný poplatek. Takové plnění je v hrubém nepoměru k protiplnění poskytované právní předchůdkyní žalobkyně žalovanému (žalovanému byla poskytnuta částka 38 000 Kč, žalovaný měl vrátit celkovou částku 71 136 Kč). Soud proto smlouvu považuje za absolutně neplatnou jako celek pro rozpor s dobrými mravy a nelze jí přiznat právní ochranu.9. Vzhledem k tomu, že soud považuje uzavřenou smlouvu o půjčce za absolutně neplatnou, nemohl z takové smlouvy žalovanému vzniknout žádný smluvní závazek. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný převzal při podpisu smlouvy částku 38 000 Kč od právní předchůdkyně žalobkyně a dle tvrzení žalobkyně uhradil částku 45 614 Kč, tedy částku vyšší, než mu byla poskytnuta. V důsledku neplatnosti smlouvy tak nedošlo na straně žalovaného ani k bezdůvodnému obohacení ve smyslu § 451 odst. 1 obč. zák., dle kterého, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Soud proto žalobu zcela zamítl.10. O nákladech řízení soud rozhodoval podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném případě byl zcela úspěšný žalovaný. Jelikož se však aktivně řízení neúčastnil a žádné náklady řízení mu tak nevznikly, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.