12 C 166/2024-30 — Okresní soud v Písku

1. Žalobce se žalobou domáhal vůči žalované zaplacení celkem částky 52 263,64 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, uzavřel se žalovanou dne 6. 5. 2020 smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Po prověření úvěruschopnosti žalované právní předchůdce žalobce schválil žádost o úvěr a poskytl žalované hotovost ve výši 50 000 Kč, kterou převzala v místě svého bydliště, což stvrdila vlastnoručním podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala splatit celkem 92 960 Kč ve 14 měsíčních plátkách po 6 640 Kč, přičemž splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy. Poslední splátku měla žalovaná uhradit dne 6. 7. 2021. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, když uhradila pouze částku 42 340 Kč. Vzhledem k prodlení s úhradou dlužné částky, zesplatnil žalobce úvěr ke dni 6. 7. 2021. Svoji aktivní legitimaci žalobce dovozuje ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dne 2. 1. 2024. Žalobce po žalované požaduje zaplatit pohledávku představující nesplacenou jistinu ve výši 28 296 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 551,43 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 13 341,10 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2 530,14 Kč, inkasní poplatek ve výši 4 900,83 Kč, smluvní úrok ve výši 9 849,51 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok ve výši 5 581,39 a smluvní pokutu ve výši 23 967,14 Kč. Žalobce dále požaduje kapitalizovaný úrok ve výši 32 173 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,50 % od 7. 12. 2023 do zaplacení z částky 28 296,50 Kč. Žalovaná ani přes předžalobní upomínku ze dne 9. 4. 2024 ničeho neuhradila.2. Podáním ze dne 26. 6. 2024 vzal žalobce žalobu částečně zpět, a to co do kapitalizovaného úroku ve výši 3 819,65 Kč. Soud ve věci nařídil jednání na den 14. 8. 2024. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání soudu se bez omluvy nedostavila, ačkoli byla řádně předvolána. Žalobce se z jednání omluvil, soud proto projednal a rozhodl věc v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).3. Smlouvou o úvěru č. , hodnota, ze dne 6. 5. 2020 ve spojení s formulářem pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, . uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované v hotovosti částku 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 4 814 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 24 500 Kč, poplatkem za vyhotovení úvěrového případu ve výši 4646 Kč a inkasním poplatkem ve výši 9 000 Kč tj. celkem částku 92 960 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 6 640 Kč.4. Žádostí o úvěr ze dne 6. 5. 2020 bylo prokázáno, že žalovaná je zaměstnána od srpna 2019, přičemž její měsíční příjem činí částka 16 296 Kč a její měsíční výdaje jsou 6 000 Kč.5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023 včetně přílohy, ve spojení s výpisem z obchodního rejstříku žalobce, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 2. 1. 2024 včetně poštovního podacího archu ze dne 3. 1. 2024 byla prokázána aktivní legitimace žalobce ve sporu.6. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 9. 4. 2024 ve spojení s poštovním podacím archem ze dne 10. 4. 2024 vyplývá, že žalobce vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky.7. Smlouvu o úvěru soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.8. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.10. Žalobce v dané věci tvrdil, že právní předchůdce žalobce řádně prověřil úvěruschopnost žalované, avšak nepředložil soudu žádné důkazy, ačkoli byl soudem vyzván usnesením ze dne 12. 6. 2024 č. j. 12 C 166/2024-14. Jelikož žalobce neprokázal, že před uzavřením smlouvy o úvěru jeho právní předchůdce posoudil úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, jednal právní předchůdce žalobce v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele, osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (33 Cdo 2178/2018). S ohledem na výše uvedené soud shledal smlouvu o úvěru ze dne 3. 5. 2022 absolutně neplatnou ve smyslu § 588 o. z., neboť právní předchůdce žalobce jednal v rozporu se zákonem a současně svým jednáním zjevně narušil veřejný pořádek, k čemuž soud přihlédl i bez návrhu. Z takového jednání pak žalované nemohl vzniknout žádný závazek.11. V řízení bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 50 000 Kč, přičemž žalovaná na úvěr uhradila částku ve výši 42 340 Kč a na straně žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 7 660. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 7 660 Kč podle § 2991 odst. 1 o. z., neboť kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. O úroku z prodlení bylo rozhodnuto podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., přičemž soud žalobci přiznal úrok z prodlení ve výši 8,50 % p.a. z částky 7 660 Kč od 7. 12. 2023 do zaplacení. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud neshledal žádné důvody pro její prodloužení.12. Žalovaná byla ve sporu procesně úspěšná a měla by tak právo na náhradu nákladů řízení. Žalované však v této fázi řízení žádné náklady nevznikly, proto soud tak rozhodl, že se žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.