3 C 86/2024-39 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení celkové částky 40 372 Kč s příslušenstvím. Podání žaloby odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela poté, co s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného zhodnocením a ověřením informací získaných od žalovaného, se žalovaným dne 2. 9. 2021 Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému v hotovosti v den uzavření smlouvy finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně jistinu úvěru a dále zaplatit částku 17 184 Kč tvořenou úrokem v pevné výši 1 925 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 9 800 Kč, úhradou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 859 Kč a úhradou za umožnění platit splátky v hotovosti v místě svého bydliště ve výši 3 600 Kč, a to formou 14 měsíčních splátek po 2 656 Kč, přičemž splatnost poslední splátky byla sjednána dnem 2. 11. 2022. Žalovaný povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil. Z toho důvodu žalobkyně vůči žalovanému nárokuje zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 16 002,14 Kč, dlužných úroků za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 1 224,99 Kč a dlužných poplatků v celkové výši 11 644,87 Kč. Žalobkyně se kromě toho domáhá i zaplacení smluvní pokuty ve výši 11 500 Kč a příslušenství pohledávky v podobě smluvního úroku a úroku z prodlení, které částečně kapitalizovala ke dni 11. 7. 2023. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně dovozuje ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023, na základě níž nabyla od právní předchůdkyně pohledávku vyplývající z výše uvedené úvěrové smlouvy, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Před podáním žaloby žalobkyně neúspěšně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky.2. Žalovaný se řízení aktivně neúčastnil, k žalobě se nevyjádřil, k ústnímu jednání nařízenému ve věci na den 13. 5. 2024 se bez omluvy nedostavil, přestože mu byly žaloba i předvolání doručeny do vlastních rukou dne 29. 4. 2024 na adresu jeho faktického bydliště. Ústní jednání tak proběhlo v nepřítomnosti žalovaného.3. Provedeným dokazováním byla soudem učiněna níže uvedená skutková zjištění:4. Ze Smlouvy o úvěru č. , hodnota, je zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, . uzavřela se žalovaným dne 2. 9. 2021 smlouvu, na základě níž poskytla žalovanému v hotovosti v den uzavření smlouvy úvěr ve výši 20 000 Kč; žalovaný se oproti tomu smlouvou zavázal zaplatit poskytnutou jistinu úvěru společně se smluvním úrokem a poplatky v celkové výši 17 184 Kč (z toho částka 1 925 Kč připadá na smluvní úrok, částka 9 800 Kč na poplatek za poskytnutí úvěru, částka 1 859 Kč na poplatek za vyhodnocení úvěrového případu a částka 3 600 Kč na poplatek za inkaso plateb v hotovosti v bydlišti žalovaného), t. j. celkem částku 37 184 Kč, ve 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč, přičemž první splátka byla splatnou do měsíce od podpisu smlouvy. Úroková sazba byla sjednána ve výši 15 % ročně jako pevná sazba po celou sjednanou dobu trvání smlouvy, RPSN činila 272,44 %.5. Ze Žádosti o úvěr ze dne 2. 9. 2021 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru disponovala informacemi ohledně aktuální příjmové a výdajové situace žalovaného. Při poskytnutí úvěru bylo vycházeno ze zjištění, že žalovaný dosahuje měsíčního příjmu ve výši 29 488 Kč, jeho měsíční náklady činí 4 860 Kč, je svobodný, bydlí u rodičů a nemá žádnou vyživovací povinnost.6. Podle transakční historie ke smlouvě č. , hodnota, žalovaný zaplatil z titulu úvěrové smlouvy celkem částku 8 312 Kč.7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023 ve spojení s výpisem části seznamu postoupených pohledávek byla soudem zjištěna aktivní legitimace žalobkyně ve sporu, neboť danou smlouvou došlo k postoupení pohledávky vyplývající z výše uvedené smlouvy o úvěru žalobkyni. Postoupení pohledávek pak bylo žalovanému podle listiny označené jako Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 8. 2023 písemně oznámeno.8. Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 1. 11. 2023 ve spojení s podacím lístkem z následujícího dne bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného k zaplacení pohledávky uplatněné žalobou nejpozději do 16. 11. 2023.9. Na základě výše uvedeného má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, . uzavřela se žalovaným – poté, co posoudila úvěruschopnost žalovaného – dne 2. 9. 2021 Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě níž poskytla žalovanému v hotovosti v den uzavření smlouvy úvěr ve výši 20 000 Kč; žalovaný se zavázal zaplatit poskytnutou jistinu úvěru společně se smluvním úrokem a dalšími poplatky v celkové výši 17 184 Kč ve formě 14 měsíčních splátek. Úroková sazba byla smlouvou sjednána ve výši 15 % ročně, RPSN činila 272,44%. Žalovaný zaplatil z titulu smlouvy postupně pouze částku 8 312 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila vzniklou pohledávku žalobkyni smlouvou ze dne 2. 8. 2023, žalovanému bylo postoupení pohledávky písemně oznámeno. Dne 1. 11. 2023 byla žalovanému právním zástupcem žalobkyně zaslána předžalobní výzva.10. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný je občanem Slovenské republiky, musel se soud nutně zabývat otázkou mezinárodní příslušnosti soudu a dále otázkou rozhodného práva. Mezinárodní příslušnost obecných soudů České republiky je v dané věci určena Článkem 4 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť aktuální bydliště žalovaného se nachází v České republice. Rozhodným hmotným právem, podle něhož se řídí vztahy mezi účastníky řízení, je pak podle Článku 4 odst. 1 písm. b) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, právo české.11. Závazkový právní vztah vzniklý mezi účastníky řízení se tak řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.12. S ohledem na učiněná skutková zjištění soud dospěl k závěru, že nároku uplatněnému žalobkyní vůči žalovanému ze Smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 2. 9. 2021 je možno vyhovět pouze částečně. Z úřední povinnosti soudu je totiž s odkazem na shora citované ust. § 588 o. z. nutno přihlédnout k neplatnosti smlouvy z důvodu zjevného rozporu obsahu úvěrové smlouvy s dobrými mravy. Je možno konstatovat, že soud nemá v daném případě pochybností ohledně skutečnosti, že právní předchůdkyně před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Soud však není ochoten akceptovat obsah úvěrové smlouvy, na jejímž základě je žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč s tím, že žalovaný je současně zavázán zaplatit poskytovateli úvěru za období 14 měsíců trvání úvěrového vztahu částku v podstatě dvojnásobnou. Žalovaný nejenže je smluvně zavázán zaplatit smluvní úrok (v obvyklé výši), ale je navíc povinen platit poskytovateli úvěru další poplatky (např. poplatek za „poskytnutí úvěru“ ve výši takřka jedné poloviny jistiny úvěru, dále poplatek za „vyhodnocení úvěrového případu“). Výše smluvního úroku ve spojení s existencí dalších smluvních poplatků vytváří stav, kdy se hodnota plnění, k němuž se v celkovém souhrnu zavazuje žalovaný, nachází v hrubém nepoměru k hodnotě protiplnění poskytovaného na základě úvěrové smlouvy právní předchůdkyní žalobkyně. Posuzovanou smlouvu tak lze označit jako lichevní, soud tuto považuje ve smyslu výše citovaného ust. § 588 o. z. za absolutně neplatnou pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Současně je třeba poznamenat, že s ohledem na koncepci a provázanost jednotlivých smluvních ujednání obsahujících povinnosti žalovaného považuje soud smlouvu za neplatnou jako celek. Na základě neplatné úvěrové smlouvy se pak žalobkyně pochopitelně nemůže úspěšně domáhat smlouvou sjednaných úroků, poplatků či smluvních pokut.13. Na druhou stranu je třeba uvést, že právní předchůdkyně žalobkyně posk