4 C 176/2024-22 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se svou žalobou - návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení 14 000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 1 310 Kč s odůvodněním, že uzavřela dne 27. 8. 2023 se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, na dobu neurčitou, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč převodem na účet žalovaného č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, . Žalovaný se zavázal splácet smluvní úrok přirostlý za uplynulé období měsíčně ve výši 40 % p. m. z jistiny. Jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. K uzavření smlouvy o úvěru došlo prostřednictvím webové stránky žalobkyně www., internetové stránky, , kde si žalovaný vybral dle své volby výši úvěru a dobu splatnosti úvěru ve dnech. Žalovaný se registroval zadáním svých osobních údajů, čímž zahájil proces zřízení uživatelského účtu. K dokončení registrace zadal verifikační SMS kód ve znění , hodnota, , který mu žalobkyně zaslala na telefonní číslo, uvedené v registračním formuláři. Zadáním verifikačního kódu žalovaný potvrdil vůli být smlouvou vázán. Ověření totožnosti před poskytnutím úvěru prokázal žalovaný fotokopií svého dokladu totožnosti a zavázal se zaplatit žalobkyni ověřovací platbu ve výši 1 Kč bankovním převodem. Úvěruschopnost žalovaného posoudila žalobkyně lustrací ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI a dále výpisy z bankovního účtu poskytnuté žalovaným k ověření výše jeho příjmu. Žalovaný se dostal do prodlení, a proto byl v upomínce ze dne 26. 12. 2023 informován o zesplatnění úvěru ke dni 29. 12. 2023 a vyzván k úhradě. Pro případ prodlení žalovaného se splácením byla ve smlouvě sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % p. d. z částky, ohledně níž je v prodlení. Žalobkyně požadovala smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý kalendářní den prodlení od 30. 12. 2023 do 9. 5. 2024, jejíž kapitalizovaná výše činí 1 310 Kč. Dlužnou částku tvoří jistina ve výši 10 000 Kč a smluvní úrok ve výši 4 000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuta ve výši 1 310 Kč. Žalovaný ničeho neuhradil, ačkoliv byl žalobkyní upomínán. Žalobkyně závěrem uvedla, že pokud by soud neuznal nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, měl by jej posoudit v části jistiny jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k ústnímu jednání konanému dne 30. 8. 2024 se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně předvolán. Žalobkyně se z jednání omluvila, a proto soud věc projednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“).3. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 27. 8. 2023 ve spojení s kopií občanského průkazu a rodného listu žalovaného soud zjistil, že smlouva obsahuje identifikaci smluvních stran, kterými jsou žalobkyně a žalovaný s předmětem poskytnutí revolvingového úvěru do výše 20 000 Kč, úrok činil 40 % měsíčně a smluvní pokuta 0,1 % denně z částky, ohledně níž byl žalovaný v prodlení. Smlouva obsahuje podpis zástupce žalobkyně a namísto podpisu žalovaného je uvedeno , Jméno zainteresované osoby 0/0, . Z výplatních pásek žalovaného a z výpisů z účtu žalovaného vyplývá, že žalobkyně se zabývala zjištěním a ověřením výše příjmů žalovaného. Z výpisu z účtu za srpen 2023 ve spojení se sdělením , právnická osoba, . ze dne 5. 8. 2024 vyplývá, že žalobkyně poukázala na účet žalovaného č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, dne 27. 8. 2023 částku 9 000 Kč a dne 31. 8. 2023 částku 1 000 Kč. Ze zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne 26. 12. 2023 vyplývá, že žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění úvěru ke dni 26. 12. 2023 a vyzvala ho k úhradě dlužné částky do 3 dnů ode dne doručení zesplatnění. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 9. 5. 2024 ve spojení s podacím lístkem ze dne 9. 5. 2024 vyplývá, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do 3 dnů.4. Soud konstatuje, že provedl veškeré žalobkyní předložené důkazy, avšak ze žádného z nich nevyplývá skutečnost, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru. Žalobkyní předložená smlouva o spotřebitelském úvěru obsahuje identifikaci smluvních stran, kterými jsou žalobkyně a žalovaný, předmětem smlouvy je poskytnutí úvěru až do výše 20 000 Kč, úrok ve výši 40 % p.m. a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Tato smlouva obsahuje toliko podpis zástupce žalobkyně, u podpisu žalovaného je pouze uvedeno , Jméno zainteresované osoby 0/0, . Totožnost žalovaného byla doložena kopií občanského průkazu a kopií jeho rodného listu. Ačkoli byla žalobkyně soudem vyzvána, nenavrhla důkazy k prokázání tvrzení o platném uzavření smlouvy o úvěru, tj. dodržení kontraktačního procesu. K ústnímu jednání soudu se nedostavila, čímž znemožnila soudu, aby jí bylo poskytnuto poučení podle § 118a o.s.ř., které soud poskytuje pouze při jednání (28 Cdo 3665/2009). Soud proto uzavřel, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně tvrzení o uzavření smlouvy o úvěru mezi účastníky, neboť nedoložila, že by došlo ke kontraktačnímu procesu tak, jak jej popsala v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Dle závěru soudu uvedení jména a příjmení žalovaného namísto podpisu smlouvy neprokazuje platné uzavření smlouvy, když nebylo prokázáno, že žalovaný takto projevil vůli uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru a kontraktační proces tak, jak jej žalobkyně popsala byl realizován. Jelikož nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru, žalovanému nemohl z této smlouvy vzniknout závazek zaplatit úvěr a smluvní pokutu včetně příslušenství. Pro úplnost soud uvádí, že žalobkyně neunesla ani břemeno tvrzení ohledně řádného prověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., což by ve smyslu aktuální judikatury způsobilo absolutní neplatnost úvěrové smlouvy (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18), když v žalobě netvrdila žádné konkrétní skutečnosti ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného a pouze bez dalšího soudu předložila výplatní pásky žalovaného a výpisy z účtu, aniž by uvedla, co má být jimi prokázáno.5. V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poukázala žalovanému dne 27. 8. 2023 na jeho účet částku 9 000 Kč a dne 31. 8. 2023 částku 1 000 Kč, čímž došlo k bezdůvodnému obohacení na straně žalovaného. Soud proto podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, neboť kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. O úroku z prodlení bylo rozhodnuto podle § 1970 o. z., ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Tento byl žalobkyni přiznán od 18. 5. 2024, neboť žalovaný byl výzvou ze dne 9. 5. 2024 podanou k poštovní přepravě téhož dne vyzván k plnění ve lhůtě do 3 dnů. Ve smyslu § 573 o.z. byla výzva žalovanému doručena dne 14. 5. 2024 a splatnost nastala dne 17. 5. 2024. Lhůta k plnění odpovídá § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud neshledal žádné důvody pro její prodloužení (výrok I.).6. S ohledem na výše uvedený závěr soud žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítl (výrok II.).7. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně měla ve věci částečný úspěch v rozsahu 65,32 % a žalovaný v rozsahu 34,68 %. Soud po odečtení neúspěchu žalobkyně od jejího úspěchu stanovil, že žalobkyni přísluší právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 30,64 %, které tvoří odměna advokáta za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, písemný návrh, výzva k plnění) podle § 14b odst. 1, § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“), náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu, 21 % DPH z uvedených částek podle § 137 odst. 3 o.s.ř. a zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč. Celkem náklady řízení žalobkyně činí 2 452 Kč, z toho 30,64 % představuje částku 751,29 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit podle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobkyně do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.