12 C 314/2025-34 — Okresní soud v Písku

1. Žalobce se domáhal žalobou proti žalovanému zaplacení částky 88 255,32 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že společnost , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdce žalobce“) se žalovaným uzavřel dne 15. 3. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které žalovaný převzal v hotovosti při uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč a zavázal se je vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 20 971 Kč, úrokovou sazbou ve výši 14,75 % ročně, odměnou za administrativní zpracování půjčky ve výši 1 520 Kč a nákladů za službu , název, ve výši 6 968 Kč. Poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal uhradit v 12 měsíčních splátkách po 5 946 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 15. 3. 2024. Úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele byla právním předchůdcem žalobce posouzena na základě informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, které byly ověřovány oproti dokumentům vyžádaných od žalovaného. Žalovaný nehradil své splátky řádně a včas, a proto žalobce úvěr zesplatnil. Právní předchůdce žalobce postoupil žalobci pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025, přičemž žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno. Dlužná částka je tvořena jistinou ve výši 40 000 Kč a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 28 255,32 Kč. Žalobce dále požaduje kapitalizovaný úrok ve výši 6 691,67 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5 211,67 Kč, úrok ve výši 14,75 % ročně z částky 40 000 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 40 000 Kč od 28. 1. 2025. Žalovaný ničeho neuhradil ani přes předžalobní upomínku ze strany žalobce.2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým bylo žalobě zcela vyhověno. Tento se nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného, a proto byl zrušen.3. Soud nařídil jednání na den 27. 11. 2025, ke kterému se žalovaný nedostavil, i přesto, že mu bylo řádně doručeno do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). Právní zástupce žalobce se k jednání dostavil a soud proto rozhodl bez přítomnosti žalovaného.4. Podáním ze dne 27. 8. 2025 právní zástupce žalobce sdělil, že opravuje svůj žalobní návrh, když nad rámec uvedeného požaduje smluvní pokutu ve výši 20 000 Kč.5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 15. 3. 2023 vyplývá, že právní předchůdce žalobce se žalovaným uzavřel 15. 3. 2023 smlouvu, v níž se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet včetně úroku ve výši 20 971 Kč, úhrady za administrativní činnost ve výši 1 500 Kč a poplatku , název, ve výši 6 968 Kč, to vše v 12 měsíčních splátkách po 5 946 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena částkou 5 941 Kč.6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025 včetně přílohy č. 1, ve spojení s výpisem z obchodního rejstříku žalobce, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 27. 1. 2025 včetně poštovního podacího archu ze dne 27. 2. 2025 byla prokázána aktivní legitimace žalobce ve sporu.7. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 16. 4. 2025 ve spojení s poštovním podacím archem z téhož dne vyplývá, že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky.8. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným dne 15. 3. 2025 smlouvu o spotřebitelském úvěru, kterou se zavázal poskytnout žalovanému částku 40 000 Kč a žalovaný se zavázal splácet poskytnutou částku spolu s poplatkem ve výši ve výši 29 439 Kč tvořený úrokem ve výši 20 971 Kč, částkou za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a částkou za rozšířenou doplňkovou službu , název, ve výši 6 968 Kč v 12 měsíčních splátkách po 5 946 Kč, s tím, že poslední splátka činí 5 941 Kč. Žalovaný převzal v hotovosti 40 000 Kč a na dlužnou částku ničeho neuhradil. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025 žalobci.9. Předmětnou smlouvu uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobce a žalovaným dne 15. 3. 2025 soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.10. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli11. Žalobce v daném případě tvrdil, že jeho právní předchůdce s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy na základě informací získaných od žalovaného, které ověřoval oproti předloženým dokladům. Řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného zákon spatřuje především v porovnání jeho příjmů a výdajů. Bez tohoto porovnání nelze posoudit, zda bude žalovaný schopen úvěr splácet. Odbornou péčí, kterou zákon vyžaduje, je třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Postup s odbornou péčí zahrnuje též povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr. Právní předchůdce žalobce vycházel z výdajů uvedených žalovaným. Soud proto uzavřel, že žalobce přes poučení soudem dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. neprokázal, že před uzavřením smlouvy o zápůjčce jeho právní předchůdce řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, když neprokázal řádné ověřování výdajů žalovaného, čímž jednala v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, kterému nelze přiznat právní ochranu. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele, osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (33 Cdo 2178/2018). S ohledem na výše uvedené shledal soud smlouvu o zápůjčce absolutně neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdce žalobce jednal v rozporu se zákonem a zjevně narušil veřejný pořádek. Žalovanému tak nemohl vzniknout závazek zaplatit zápůjčku, poplatky a příslušenství.12. V řízení bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému v hotovosti částku 40 000 Kč, čímž došlo k jeho bezdůvodnému obohacení. Žalovaný ničeho neuhradil. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 40 000 Kč podle § 2991 odst. 1 o. z., neboť kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. O úroku z prodlení bylo rozhodnuto podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., přičemž soud žalobci přiznal úrok z prodlení ve výši 14,75 % p. a. z částky 40 000 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužen (výrok I.).13. Ve zbylém rozsahu žalobu soud zamítl (výrok II.).14. Soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný